Generální stávka v Seattlu byla pětidenní protestní akce, které se zúčastnilo 65 tisíc dělníků z města Seattle. Stávka byla vyhlášena v únoru 1919 jako projev solidarity pro dělníky loděnic, kterým za stávkování hrozilo propuštění ze zaměstnání. Do stávky se brzy zapojily i lokální pobočky velkých odborů jako American Federation of Labor nebo Industrial Workers of the World. Místní, státní a federální vládní úředníci, tisk a velká část veřejnosti považovali stávku za radikální pokus o rozvrat amerických institucí.
Požadavek stávkujících na vyšší mzdy přišel během několika měsíců po skončení první světové války, která byla původním důvodem pro regulaci mezd. V letech 1915 až 1918 došlo v Seattlu k velkému nárůstu počtu členů odborů a někteří odboroví vůdci se nechali inspirovat ruskou revolucí zahájenou v roce 1917. Někteří komentátoři obviňovali ze stávky bolševiky a další radikály inspirované „neamerickými“ ideologiemi, což z ní učinilo první projev protilevicových nálad, které charakterizovaly rudou paniku v letech 1919 a 1920.
Pozadí V těchto letech bylo v Seattlu organizováno v odborech více dělníků než kdykoli předtím. Mezi lety 1915 a 1918 došlo k 400procentnímu nárůstu členství v odborech. V té době se dělníci ve Spojených státech, zejména na severozápadě země, stále více radikalizovali, přičemž mnozí z řadových dělníků podporovali nedávnou ruskou revoluci a usilovali o podobnou revoluci ve Spojených státech. Například na podzim roku 1919 seattelští přístavní dělníci odmítli nakládat zbraně určené pro protibolševickou Bílou armádu v Rusku a napadli ty, kteří se je pokusili naložit.
Podezření na vliv bolševiků v Seattlu zesílil v prosinci 1917, kdy do města doplul ruský parník Šilka. Loď byla poškozena a vychýlena z kurzu v bouři a u břehů města hledala nouzové přístaviště. Ve městě však již v té době visela hrozba stávky, kterou rozšiřovaly dělnické organizace. Městské orgány se proto domnívaly, že parník Šilka nepřistál ve městě náhodou, ale že se snaží povzbudit dělnické hnutí zapojením ruských bolševiků. Místní noviny spekulovaly, že loď také mohla přivézt vysoké obnosy peněz na agitační činnost dělníků. Nicméně to se po policejní prohlídce lodi nepotvrdilo.
Průběh náhled|Dělníci loděnic v Seattlu opouštějí loděnici po zahájení stávky (1919) Jen pár týdnů od konce první světové války loďařské odbory v Seattlu začaly požadovat zvýšení mezd dělníků. Dvacet jedna menších odborů vytvořilo společnou radu Seattle Metal Trades Council. V momentě vypuknutí generální stávky v únoru 1919 již tyto odbory odmítaly jednotlivě jednat z vlastníky společností a používaly společné prohlášení, postupy a cíle celé rady. Vlastníci se snažili odborovou radu rozdělit tím, že nabídli zvýšení mezd pouze kvalifikovaným dělníkům. Odbory to ovšem odmítly a v druhé polovině ledna 1919 vstoupilo 35 tisíc dělníků do stávky.
Krátce poté poslal Charles Piez, šéf společnosti Emergency Fleet Corporation, kterou vytvořila americká federální vláda v době války, telegram vlastníkům loďařských firem, ve kterém stálo, že pokud ustoupí a zvýší dělníkům mzdy, stát jim vypoví zakázky. Zpráva se ovšem dostala i k odborářům, kteří následně hlasitě kritizovali postup státu proti zájmům dělníků. Odborová rada poté vyzvala ke generální stávce, která vypukla 6. února a zapojilo se do ní 110 odborových organizací.
Po vyhlášení generální stávky byl sestaven Výbor generální stávky, který sloužil jako vzdorovedení města. Výbor se zorganizoval, aby během přerušení práce poskytoval základní služby obyvatelům Seattlu. Například byly sbírány odpadky, které by mohly představovat zdravotní riziko, prádelníci nadále manipulovali s nemocničním prádlem a hasiči zůstali ve službě. Výjimky z přerušení práce musel schvalovat stávkový výbor a autorizovaná vozidla nesla příslušné značky. V jiných případech jednali dělníci z vlastní iniciativy a zakládali nové instituce. Řidiči mléčných vozů, poté, co jim zaměstnavatelé odepřeli právo ponechat otevřené určité mlékárny, zavedli distribuční systém 35 mléčných stanic. Byl také zaveden systém distribuce potravin, který v rámci stávkového výboru distribuoval až 30 000 jídel denně. Stávkující platili dvacet pět centů za jídlo a široká veřejnost třicet pět centů. Účastnící se armádní veteráni vytvořili alternativu k policii, aby udrželi veřejný pořádek.
náhled|Nasazené ozbrojené složky na potlačení stávky v Seattlu (snímek do novin) Stávky se chytily další různé organizace, které se ji snažily využít. Například novinářka a prosovětská aktivistka Anna Louise Strong vyzývala dělníky k převzetí továren a celého průmyslu. Jiné pamflety odkazovaly na ruskou revoluci jako inspiraci a vyzývaly k přidání se ke stávce a boji proti námezdnímu otroctví.
Stávka byla ukončena poté, co starosta města posílil jednotky policie a povolal armádní jednotky. Do města bylo povoláno 950 mariňáků a bylo najato přes dva tisíce nových členů pomocných policejních sil. Národní centrály velkých odborů začaly tlačit na Výbor generální stávky, aby ji ukončil, než dojde ke krveprolití. Výbor se po tlaku rozhodl stávku ukončit 10. února s účinností od následujícího dne.
Následně došlo k zatčení třiceti devíti lídrů Industrial Workers of the World, kteří byli označeni za „vůdce anarchie“.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:USA v roce 1919 Kategorie:Protesty v USA Kategorie:Konflikty po první světové válce Kategorie:Stávky Kategorie:Dělnické hnutí