Makak Heckův (Macaca hecki) je kočkodanovitá opice původem ze Sulawesi. Výskyt a systematika Makak Heckův je endemitem ostrova Sulawesi, podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se vyskytuje od začátku severního poloostrova, vybíhajícího v oblasti šíje Palu, přes provincii Gorontalo až po Národní park Bogani Nani Wartabone. Jde o jeden ze sedmi druhů makaků ostrovního druhového komplexu, jejichž populace se zčásti překrývají a vytvářejí hybridní zóny.
Prvně jej popsal německý přírodovědec Paul Matschie roku 1901 jako Papio (Inuus) hecki. Ve starších zdrojích vystupuje jako jeden z poddruhů makaka tmavého (Macaca maura), rozlišitelný například podle tvaru sedacích mozolů. Od 80. let 20. století byl na základě zjištěné hybridizace s makakem tonkeánským (Macaca tonkeana), vyskytujícím se ve středních oblastech ostrova, považován za jeho poddruh. Ovšem odhalení pouze úzké hybridní zóny vedlo na začátku 21. století k uznání makaka Heckova jako samostatného druhu. Východně od Gorontala a v povodí řek Bolango a Bone se makak Heckův kříží také s makakem Macaca nigrescens. Lidská činnost vede mj. ke ztrátě těchto hybridních zón.
Popis Samci makaka Heckova dorůstají délky těla 58–68 cm a hmotnosti 8–10 kg, samice jsou o něco menší, dorůstají délky těla 50–57 cm a hmotnosti 7–8 kg. Ocas je u obou pohlaví velmi krátký, pouze 2–3 cm dlouhý, ale na druhou stranu vcelku robustní. Makakové Heckovi se podobají ostatním makakům ze Sulawesi, zvláště pro neodborníka bývají jednotlivé druhy tohoto komplexu často jen obtížně rozeznatelné. Od makaka tonkeánského lze makaka Heckova nejsnáze rozlišit pro jeho různobarevné zbarvení srsti: na hřbetě černé, na předloktí tmavě hnědé, na holeních hnědé, světle šedé nebo světle hnědé. Oproti druhu Macaca nigrescens nemá tak nápadnou chocholku na hlavě.
Ekologie a chování Mezi sulaweskými makaky patří makak Heckův mezi ty nejméně prozkoumané. Makakové se vyskytují v různých typech lesů, včetně těch narušených činností člověka. Někdy vnikají i do zemědělských oblastí, kde plení úrodu. Žijí od nížinných lokalit až po nadmořské výšky přesahující 1 600 metrů. Pohybují se na zemi i ve stromovém patře, ve stromoví však četněji. Jde o společenská zvířata, přičemž tlupy s větším počtem samců i samic čítají 7 až 30 členů a vymezují si relativně rozsáhlá území o rozloze až 100 ha. Hlavní součást potravy makaků Heckových zřejmě tvoří plody a hmyz, v menší míře i listí.
V rámci životního cyklu trvá délka březosti 174–196 dní, doba kojení asi 1 rok a doba dosažení pohlavní dospělosti připadá na asi 4 roky. Důležitým rysem, který makakové Heckovi sdílejí i s dalšími sulaweskými makaky (a také jinými primáty), je přítomnost genitálních otoků, jimiž samice dávají najevo svou plodnost. Celková doba estrálního cyklu trvá asi 36 dní.
Ohrožení IUCN považuje ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2020 makaka Heckova za zranitelný druh, a sice na základě odhadovaného poklesu populací o více než 30 % za minulé a budoucí tři generace. Celkovou velikost populace odhaduje na 100 tisíc jedinců, ovšem populační charakteristiky zůstávají nejisté. Hlavní hrozby představují masivní ztráta a fragmentace přirozeného prostředí a také lov. Makakové jsou dílem pronásledováni pro maso, dílem jako zemědělští škůdci. Ochranu jim do jisté míry zajišťují různé systémy chráněných území, problémem je však jejich fragmentovanost a neúčinnost ve vymáhání efektivní ochrany stanovišť. Nejvýznamnějšími državami pro populace makaků Heckových jsou přírodní rezervace Panua, chráněný les Nantu a menší část Národního parku Bogani Nani Wartabone. Druh je chráněn prostřednictvím druhé přílohy CITES.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Kočkodanovití Kategorie:Makak