Sekretariát ústředního výboru Komunistické strany Československa byl stranický orgán ústředního výboru (ÚV) KSČ. Sloužil k řízení běžné práce, hlavně organizování kontroly plnění usnesení ÚV a předsednictva (politbyra) ÚV a pro výběr kádrů, fakticky se tak zaměřoval na práci uvnitř strany. Ve své činnosti byl podřízen předsednictvu (resp. politbyru ÚV). Zasedal zpravidla jednou týdně.

Sekretariát ÚV se skládal z tajemníků ÚV (před rokem 1938 se zpravidla mluvilo a psalo o sekretářích ÚV, během 2. poloviny 40. let převážilo označení tajemník) a členů sekretariátu. V čele sekretariátu stál jeden z tajemníků, který v letech 1924–1938 a od roku 1955 vedl i politbyro/předsednictvo ÚV a byl tak vrcholným představitelem strany.

Historie Sekretariát se v první podobě objevil na II. sjezdu KSČ v roce 1924, kdy bylo zvoleno organizační byro v čele s Josefem Hakenem. V roce 1927, na IV. sjezdu KSČ, už byl přejmenován na ústřední sekretariát, na pátém sjezdu už pouze sekretariát.Složení vedoucích orgánů KSČ, Ústav pro studium totalitních režimů, Dostupné online Sekretariát nefungoval v období druhé světové války, kdy byla Komunistická strana Československa zakázána a působilo pouze ilegální vedení. Ke konci války, dne 8. dubna 1945 bylo v Košicích zvoleno prozatímní předsednictvo ÚV KSČ a v červnu 1945 i sekretariát ústředního výboru.

Od roku 1945 sídlil sekretaiát ÚV vedle Prašné brány Na Příkopě 33/969 v budově původně patřící České eskomptní bance. Po patnácti letech si vyměnil sídlo s ministerstvem dopravy, takže od roku 1960 sídlil sekretariát v dnešní budově ministerstva dopravy na nábřeží Ludvíka Svobody. Sekretariát ústředního výboru KSČ zanikl se zánikem Komunistické strany Československa 23. dubna 1992.

Historik a pamětník Karel Kaplan označil sekretariát jako mocensky a politicky nejvýznamnější složku výkonných aparátů vůbec. Šéfredaktor Rudého Práva Zdeněk Hoření označil ve svých poznámkách sekretariát za „slepé střevo“ komunistické strany.

Ústřední sekretář a sekretáři v centrálním aparátu strany (1921–1924) V letech 1921–1924 bylo vedení a centrální aparát Komunistické strany Československa organizováno podle vzoru její bezprostřední předchůdkyně, strany sociálně-demokratické. Stranu vedl výkonný výbor o 18 členech (po Ustavujícím sjezdu v květnu 1921), resp. 24 členech a 12 náhradnících (od Slučovacího sjezdu v listopadu 1921), vedený předsedou a místopředsedou výkonného výboru), každodenní řízení strany držel v rukách sedmičlenný užší výkonný výbor. (Užšímu) výkonnému výboru podléhal centrální stranický aparát v čele s ústředním sekretářem (voleným výkonným výborem; také nazývaným generální sekretář). Funkci ústředního sekretáře zastávali Bohumil Jílek (od května 1921 do začátku února 1922), pak prozatímně Bohumír Šmeral a od začátku března 1922 do listopadu 1924 Antonín Zápotocký.Protokol I. sjezdu, s. 338 a 386. Ústřednímu sekretáři podléhalo několik tajemníků či sekretářů řídících jednotlivé útvary (mezi Slučovacím a I.sjezdem existovaly oddělení nebo sekce agitace a propagandy, odborové, pokladníka strany, pro Slovensko, pro proletkult).

Organizační byro a sekretariát ústředního výboru KSČ (1924–1927) Od II. sjezdu mezi sjezdy stranu řídil ústřední výbor, mezi zasedáními ÚV pak politické záležitosti řešilo politické byro (politbyro, politické oddělení), organizační otázky rozhodovalo organizační byro (orgbyro). Běžné každodenní řízení bylo v rukách sekretářů ÚV, kdy rutinní záležitosti rozhodovali na místě, případně je předávali k vyřízení příslušným oddělením ÚV, závažnější politické otázky političtí sekretáři předkládali k rozhodnutí politbyru, organizační otázky organizační sekretáři předkládali k rozhodnutí orgbyru.

Mimo stranu, ale i ve vnitrostranickém prostředí byli i po reformě stranické orgány a funkcionáři nezřídka označováni postaru (to jest víceméně ve shodě s uspořádáním ostatních prvorepublikových stran): mluvilo se i nadále o (ústředním) výkonném výboru, politickému sekretáři Hakenovi se říkalo předseda strany (případně předseda ÚV), stejně byl za předsedu strany označován ještě i Gottwald, stojící v čele strany ve 30. letech. A i Gottwald sám, přes svou oficiální funkci vedoucího politického sekretáře, se – například v korespondenci se státními orgány ohledně připravovaného zákazu KSČ koncem 30. let – označoval za předsedu KSČ.Štverák, s. 18. Analogicky se (vedoucímu) organizačnímu sekretáři říkalo postaru ústřední (nebo generální) sekretář.

Od II. sjezdu Na ustavující schůzi ústředního výboru zvoleného na II. sjezdu KSČ konané 11. listopadu 1924 bylo zvoleno organizační byro (orgbyro) ve složení: Josef Haken, Alois Neurath, Antonín Zápotocký, Josef Horn, Ernst Hirschl, Ernö Seidler a Josef Skalák.Štverák, s. 39. Týž den byli ústředním výborem zvolení organizační sekretáři Antonín Zápotocký a Josef Horn. Současně ústřední výbor zvolil dva politické sekretáře – Josefa Hakena a Aloise Neuratha, kteří vedli politbyro.

Na zasedání ÚV 28. února 1925 Seidler rezignoval na funkce v ústředí (členství v ÚV, politbyru a orgbyru) a Horn (a člen politbyra Július Verčík) byli vyloučeni ze strany. Zbylý organizační sekretář Antonín Zápotocký byl ve funkci do dubna 1925. Poté byl sekretářem Bohumil Jílek.Štverák, s. 39–40.

Na zasedání ÚV 23. května 1925 bylo zvoleno nové orgbyro ÚV KSČ ve složení Josef Haken, Alois Neurath, Bohumil Jílek, Čeněk Hruška, Anna Křenová, Július Maurer, Josef Skalák, Viktor Stern a Antonín Zápotocký.

Organizačním sekretářem byl Jílek, a to do zatčení 17. července 1925, po něm Václav Houser, do zatčení 1. srpna 1925, a před III. sjezdem Čeněk Hruška a Václav Bolen.

Od III. sjezdu Na ustavující schůzi ústředního výboru zvoleného na III. sjezdu KSČ konané 29. září 1925 bylo zvoleno organizační byro (orgbyro) ve složení: Alois Neurath, Bohumil Jílek, Antonín Zápotocký, Václav Bolen, Klement Gottwald, Alois Halman a Rudolf Kohn.Štverák, s. 42.

Na témže zasedání ústřední výbor zvolil sekretariát ve složení Josef Haken, Alois Neurath, Bohumil Jílek a Antonín Zápotocký.Štverák, s. 195. Jílek je označován za „ústředního organizačního tajemníka“.

Na zasedání ÚV 12. října 1926 byl z funkcí odvolán Neurath a v listopadu 1926 Haken odjel do Moskvy, sekretariát pak tvořili Václav Bolen, Bohumil Jílek, Viktor Stern a Antonín Zápotocký.

Sekretariát ústředního výboru KSČ (1927–1938) Od IV. sjezdu Na IV. sjezdu v nové redakci organizačního řádu strany chybělo organizační byro, jeho úkoly vesměs převzal sekretariát rozšířený na pětici sekretářů. Na ustavující schůzi ústředního výboru zvoleného na IV. sjezdu KSČ konané 9. dubna 1927 byl zvolen sekretariát ve složení Josef Haken, Viktor Stern, Bohumil Jílek, Václav Bolen a Antonín Zápotocký.Štverák, s. 48.Štverák, s. 195–196.

Na zasedání ÚV 30. září 1928 byli ze sekretariátu odvoláni Haken a BolenŠtverák, s. 44 a 195. a místo nich členy ústředního sekretariátu zvoleni Klement Gottwald a Július Verčík. Na zasedání ÚV 2. listopadu 1928 byl členem sekretariátu zvolen Evžen Fried.

Od V. sjezdu Na ustavující schůzi ústředního výboru zvoleného na V. sjezdu KSČ konané 23. února 1929 byl zvolen sekretariát ve složení Klement Gottwald, Evžen Fried, Artur Melzer a Jan Šverma.Štverák, s. 48 a 196.

Na zasedání ÚV 21. dubna 1929 byl členem sekretariátu zvolen Antonín Zápotocký.

Na podzim 1929 (resp. koncem října či začátkem listopadu 1929) se sekretářem ÚV stal Josef Guttmann, který ale od listopadu 1930 působil v Moskvě jako představitel KSČ v Kominterně. Od počátku roku 1930 v moskevském aparátu Kominterny pracoval i Evžen Fried.

Od VI. sjezdu Na ustavující schůzi ústředního výboru zvoleného na VI. sjezdu KSČ konané 11. března 1931 byl zvolen sekretariát, jeho složení není známo. V čele politbyra a sekretariátu ÚV stál Klement Gottwald.

Josef Guttmann se z Moskvy se v únoru 1931 vrátil do Prahy, aby podílel na přípravě, průběhu a realizaci závěrů VII. sjezdu KSČ. V dubnu–říjnu 1931 opět reprezentoval KSČ v Moskvě, Po návratu do Československa byl sekretářem ÚV do svého vyloučení z KSČ koncem prosince 1933,Štverák, s. 20. přičemž je historiky označován za „ústředního sekretáře“, či „fakticky druhého muže“ strany.

Od celostátní konference v lednu 1934 Na ustavující schůzi ústředního výboru zvoleného na celostátní konferenci KSČ konané 30. ledna 1934 bylo zvoleno politbyro a sekretariát ÚV v čele s Klementem Gottwaldem, složení ÚV ani politbyra, ani sekretariátu není známo.

Po vydání zatykače na Klementa Gottwalda, Václava Kopeckého, Josefa Krosnáře a Josefa Štětku se dotyční stáhli z veřejného života a v srpnu 1934 Gottwald a Kopecký odjeli do Moskvy. Poté převzali vedení politbyra, resp. sekretariátu, Jan Šverma (jako politický sekretář), Rudolf Slánský (sekretář, odpovídal za organizační záležitosti), Bruno Köhler (odpovídal za německé oblasti) a Viliam Široký (odpovídal za Slovensko), přičemž roku 1935 se Široký stal sekretářem ÚV. V čele strany stáli do návratu Gottwalda a Kopeckého počátkem roku 1936. Zasedání ÚV KSČ 24.–26. února 1936 potvrdilo usnesení politbyra o odvolání Jana Švermy a Rudolfa Slánského z funkce sekretářů ÚV KSČ.

Od VII. sjezdu Na schůzi politbyra konané konané 15. a 16. dubna 1936 (po VII. sjezdu KSČ) byl zvolen sekretariát ve složení: Klement Gottwald, Václav Kopecký, Bruno Köhler a Viliam Široký.Štverák, s. 54 a 196. V čele sekretariátu a politbyra stanul opětovně Gottwald, jako vedoucí politický sekretář. Asistoval mu Kopecký, jako zástupce politického sekretáře. Široký měl na starosti organizační otázky a Slovensko, Köhler německé regiony.

Sekretariát (s politbyrem a ústředním výborem) působil do zákazu strany koncem roku 1938.

Ústřední tajemník, zástupci ústředního tajemníka, sekretariát a organizační sekretariát ÚV KSČ (1945–1954) Od dubna 1945

Na schůzi ústředního výboru Komunistické strany Slovenska s funkcionáři KSČ z moskevské a londýnské emigrace v Košicích dne 8. 4. 1945 byl ústředním tajemníkem KSČ zvolen Rudolf Slánský. Zástupci ústředního tajemníka byli od května do července 1945 Ladislav Kopřiva, od 1. srpna 1945 Jaromír Dolanský.

Sekretariát ÚV KSČ zřídilo Předsednictvo předsednictvo ÚV KSČ 4. června 1945 ve složení Rudolf Appelt, Lumír Čivrný, Josef Knap, Rudolf Slánský (ústřední tajemník) a Marie Švermová. Od 24. srpna 1945 byl členem sekretariátu i Jaromír Dolanský, 2. října 1945 byl kooptován Josef Frank.Štverák, s. 196. Slánský, s pomocí svých zástupců a členů sekretariátu ÚV začal sestavovat centrální aparát strany, který se během několika měsíců rozrostl v několik oddělení a samostatných odborů, řízených zástupci Slánského a dalšími členy sekretariátu.

Od VIII. sjezdu

VIII. sjezdem KSČ byl 31. března 1946 Rudolf Slánský znovuzvolen ústředním tajemníkem KSČ. Předsednictvo ÚV KSČ 3. dubna 1946 schválilo sekretariát ÚV KSČ ve složení Rudolf Slánský (ústřední tajemník), Jaromír Dolanský (první zástupce ústředního tajemníka), Josef Frank (zástupce ústředního tajemníka), Václav David, Josef Smrkovský a Marie Švermová.

V červenci 1946 byl Jaromír Dolanský odvolán z funkce zástupce ústředního tajemníka a člena sekretariátu a do sekretariátu byli kooptováni vedoucí hlavních oddělení ÚV KSČ (Gustav Bareš, Josef Dubský a Jiří Hendrych) a zástupci KV Praha (Josef Krosnář, resp. Antonín Novotný).

V srpnu 1946 byl kooptován i Bedřich Geminder.

Od ledna 1947 pracoval užší sekretariát ÚV KSČ ve složení Gustav Bareš, Václav David, Josef Frank (zástupce ústředního tajemníka), Bedřich Geminder, Rudolf Slánský (ústřední tajemník), Marie Švermová (od února 1947 zástupkyně ústředního tajemníka) a Jarmila Taussigová.Štverák, s. 197.

Současně byl v lednu 1947 ustaven širší sekretariát ÚV KSČ ve složení členové užšího sekretariátu plus vedoucí oddělení ÚV KSČ plus Antonín Novotný (jako představitel pražského kraje) a Vilém Nový (jako šéfredaktor Rudého práva).

V dubnu 1947 byl namísto užšího a širšího sekretariátu zřízen organizační sekretariát ÚV KSČ ve složení