JAS-39 Gripen (švédsky gryf) je proudový lehký jednomotorový víceúčelový bojový letoun tzv. kachní koncepce, vyvinutý a vyráběný švédskou společností Saab, který ve výzbroji nahradil starší typy Saab 35 Draken a Saab 37 Viggen. Zkratka JAS znamená Jakt, Attack och Spaning, tj. stíhací, útočný a průzkumný. Ve zkratce je seřazení písmen podle důležitosti, „J“ je hlavní a nejdůležitější, ostatní jsou za touto schopností, tedy Gripen je primárně stíhací letadlo s možností podnikat útočné a průzkumné mise. Gripen dokáže operovat ze silničních cest, záložních letišť, ve dne i v noci a za špatného počasí. Potřebuje minimum personálu pro provoz a dokáže díky sofistikovaným systémům vzlétnout i přistát bez pozemního navedení na letištní plochu. Softwarové vybavení komunikuje s ostatními letadly a velením, takže pilot má přehled o svém okolí a průběhu mise v reálném čase.
V České republice se používá verze JAS-39C, modernizace MS-20 (proběhla v roce 2018), která umožňuje nést mimo jiné nejmodernější výzbroj. Gripen je touto modernizací avionicky a paletou výzbroje na úrovni letadel jako F-16 C Block 52, Eurofighter Typhoon Tranche 1,2 nebo Dassault Rafale.
Výrazná přepracovaná verze řady Gripen, dříve označovaná jako Gripen NG (Next Generation) nebo Super JAS, nyní nesoucí označení JAS 39E/F Gripen, začala být dodávána švédskému letectvu a brazilskému letectvu v roce 2019. Změny oproti verzi JAS 39C zahrnují: větší trup, výkonnější motor, zvýšenou nosnost výzbroje, nový kokpit, novou architekturu avioniky, nový systém elektronického boje a další vylepšení.
Vývoj náhled|Švédský JAS 39 Gripen na leteckém dni ve Farnborough v Anglii, září 1992 náhled|Vzlet Gripenu ze silnice
V roce 1979 začalo švédské ministerstvo obrany hledat nový víceúčelový letoun, schopný stíhacích, bitevních a průzkumných misí, a to jak nad pevninou, tak nad mořem. Stroj měl nahradit zastarávající Saab 35 Draken a hlavně Saab 37 Viggen. Po mnoha odborných diskuzích, kdy se brala v potaz možnost nová letadla koupit ze zahraničí a upravit na švédské poměry (byla provedena srovnávací studie amerických letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet a Northrop F-20 Tigershark) se nakonec Švédsko dalo cestou vývoje vlastního letadla, tak jako v minulosti. Švédsko je malá země s menším počtem obyvatel než má Česká republika. Nové letadlo muselo splňovat vysoké požadavky na svou efektivitu a zároveň úspornost provozu. Muselo být „šité na míru“ pro ekonomiku malé země. Konsorcium švédského průmyslu, IG-JAS vzniklé roku 1980 definovalo podmínky nového víceúčelového letadla, které by bylo menší a úsporné, ale dokázalo by provádět veškeré úkoly většího a těžšího letadla Viggen, přinejmenším stejně dobře.
Nový projekt JAS 39 obsahoval tyto základní podmínky pro nové letadlo: letoun musí dokázat při stejné konstrukci plnit stíhací, útočné a průzkumné úkoly musí být velice spolehlivý musí mít nízké náklady na údržbu musí mít nízké náklady na pohonné hmoty letoun nesmí mít vysoké nároky na pilotáž během operačního provozu letadla musí mít poloviční procento ztrát než letadlo Viggen letadlo musí být schopné provozu ze silnic a záložních letišť typu V-90 letadlo musí mít vysokou počáteční stoupavost v roli přepadové stíhačky musí být schopné provést jeden obrat do 10 minut, v útočné konfiguraci do 20 minut a musí využívat logistický systém BAS 90 letoun musí mít co nejmenší radarovou, infračervenou a zvukovou stopu, tedy se bude blížit koncepci stealth letoun musí využívat systém sdílení a přenášení dat z jiných letadel a z taktických velitelství v reálném čase finanční náklady nového letadla na provoz nesmějí překročit 60 % provozu ceny letadla Viggen.
Z několika připravených návrhů, které prošly množstvím testů ve větrných tunelech a počítačových simulací byl po dlouhodobé odborné debatě jako nejvhodnější vybrán Projekt 2110, který představoval lehký jednomotorový jednomístný středoplošník kachní koncepce vybavený technologií fly-by-wire, tedy s tzv. vrozenou nestabilitou.
Projekt 2102 vypadal jako zmenšený typ F-16, 2107 nejvíce odpovídal technologii stealth, 2111 měl nosné plochy technologie HiMAT. Vítězný 2110 vznikl vývojem z projektu 2105. Množství debat se týkalo koncepce letadla, klasická koncepce (tedy kormidla vzadu, jako má třeba F-15, F-16 atd.) se jevila jako lepší pro svůj větší dolet a pro lepší ustálené zatáčení. Kachní koncepce přinášela řadu aerodynamických výhod, třeba ve schopnosti dosahovat vysoké úhly náběhu a vysoké okamžité schopnosti otáčení.
Jako motor byl zvolen Volvo-Flygmotor RM12, který byl licenční verzí General Electric F404–400, který dostal přednost před motory Pratt & Whittney F1120 (který konstrukčně vycházel z motoru F100, používaného u F-15 Eagle a F-16 Fighting Falcon) a Rolls-Royce RB 199. Motor General Electric F404 byl zvolen pro svou jednoduchou konstrukci a provoz. První koncept byl hotov roku 1981, roku 1984 začalo testování podsystémů a neletuschopný model byl dokončen roku 1986. Pojížděcí zkoušky byly zahájeny k příležitosti 50. výročí společnosti Saab 26. dubna 1987 a první prototyp vzlétl 9. prosince 1988. Při dalších testech se projevily potíže s letovou stabilitou a systémem fly-by-wire, které 2. února 1989 vyústily v nehodu při přistání na letišti v Linköpingu. Problémy byly důvodem pro rozsáhlé softwarové úpravy, testované na letounu Lockheed NT-33A, po jejichž ukončení vzlétl 4. května 1990 druhý z celkových 5 vyrobených prototypů Gripenu. Další zpoždění vývoje způsobila 8. srpna 1993 nehoda při leteckém dni ve Stockholmu.
Do výzbroje švédského letectva byl první Gripen zařazen roku 1993, první let dvousedadlové verze proběhl 29. dubna 1996.
Dne 23. dubna 2008 byl představen nový dvousedadlový stroj označovaný jako Gripen NG (Next Generation), první let proběhl 27. května 2008. Tato verze se liší silnějším motorem General Electric F414G, který je zdokonalením pohonné jednotky používané v F/A-18E/F Super Hornet. Jeho tah stoupl na 98 kN, což umožňuje letounu s podvěšenou výzbrojí udržovat cestovní rychlost 1,1 Mach bez použití přídavného spalování (tzv. supercruise).Hoyle, Craig. „Saab's Demo aircraft to highlight Gripen NG capabilities.“ Flightglobal.com, 25. duben 2008. Při zkušebním letu dne 21. ledna 2009 dosáhl letoun rychlosti 1,2 Mach bez přídavného spalování.„Gripen Supercruises.“ Gripen International, 21. leden 2009.Hoyle, Craig.„Saab celebrates 'supercruise' test success for Gripen Demo.“ Flight International, 22. leden 2009.„Gripen supercruises.“ saabgroup.com. Stav: 10. srpen 2010 V porovnání s verzí JAS-39D vzrostla maximální startovní hmotnost o 2 000 kg na 16 000 kg. Změněná konstrukce podvozku umožnila zvětšení interních zásob paliva o 40 %, operační dosah letounu tak vzrostl na 1 300 km s podvěšenou výzbrojí a přídavnými nádržemi včetně 30 minut chodu motoru na zemi.„Gripen NG for the RNLAF.“ jsfnieuws, August 2008. Stav: 14. říjen 2010.
Na základě poptávky Indie a Brazílie provedl Saab studii palubní verze Gripenu pro použití na letadlových lodích.
18. května 2016 byla veřejnosti představena nová verze „Gripen E“, která technologicky vychází z prototypu Gripen NG.How Saab broke the mould with evolved Gripen E V roce 2021 byly první sériové kusy převzaty do služby u Švédského letectva.
Konstrukce Drak náhled|vpravo|Silueta letounu s křídlem delta a vodorovnými řídícími plochami za kabinou. náhled|vpravo|Detail vodorovných řídících ploch.
Gripen je jednomotorové středoplošné letadlo kachní koncepce. SAAB vycházel ze své letité zkušenosti s proudovými letouny předchozích generací Tunnan, Lansen, Drakken a Viggen.
Tvar a umístění sacích kanálů vychází z mnoha zkoušek a měření v aerodynamických tunelech. Bylo vybráno řešení v podobě pevných náporových vstupů, umístěných po bocích trupu. Toto řešení je jednoduché, všestranně efektivní a navíc levné. Takto umístěné vstupy vzduchu představují pevné, opěrné body pro kachní plochy a spolupodílí se na přenášení aerodynamických sil směrem k horní části trupu.
Křídlo je tvaru delta a má úhel šípu náběžné hrany 45°. Na jeho náběžné hraně je sklopná část, na odtokové se nachází elevony. Je celokompozitové, mnohonosníkové konstrukce typu fail-safe. Jeho povrch je tvořen vrchním a spodním dílem z materiálu CFC (Carbon Fibre Composite). K trupu je připevněn třemi upínacími uzly. Křídlo je při své relativní štíhlosti velice tuhé i při vysokých rychlostech. Jeho půdorysný tvar delta nabízí značnou aero-servo-elastickou stabilitu i při plně podvěšeném stavu. Počítačem řízené plovoucí kachní plochy jsou umístěny po bocích trupu částečně za a pod kokpitem, jejich hlavní funkcí je aktivní ovlivňování proudu vírů pro dosažení co největšího poměru vztlak/odpor při jakékoliv rychlosti, poloze letadla, jeho těžiště a úhlu náběhu.
Díky umístění kachních ploch tedy dochází k pozitivnímu ovlivňování deltakřídla, díky kterému je Gripen schopen velmi dobře držet energii v obratech, dosahovat enormní okamžitou rychlost otáčení a dosahovat vysokých úhlů náběhu (elektronicky omezeno na 60 stupňů, jinak až 110 stupňů). S kachní koncepci má Gripen velice dobré letové vlastnosti včetně schopnosti opustit jednoduše vývrtku, do které se ovšem pilot Gripenu těžko dostane, protože letadlo je navíc elektronicky proti vývrtce jištěno. Dobré vlastnosti při vybírání vývrtky letadla i bez elektronických systémů dávají jeho pilotovi dvojité jištění, a umožňují mu lepší soustředění na momentální taktickou situaci bez velikých obav o letovou obálku stroje. Při přistání kachní plochy též fungují jako aerodynamická brzda a zároveň přitlačují příďové podvozkové kolo k dráze, což zvyšuje účinnost kolové brzdy.
Na zádi jsou po stranách navíc umístěny dva aerodynamické brzdné štíty. Kombinace kachní koncepce a delta křídla tedy poskytuje letounu větší vztlak v porovnání s klasickým uspořádáním, což umožňuje i operace z relativně krátkých vzletových drah, např. polních nebo improvizovaných letišť (silniční a dálniční úseky). Vzdálenost pro vzlet a přistání činí dohromady 800 m. Mezi letouny s charakteristikou STOL se ale Gripen oficiálně neřadí.
Drak letounu je vyroben s přibližně 30 % podílem kompozitních materiálů. Vodorovné řídící plochy, části pláště trupu, křídel, svislé ocasní plochy a vztlakových klapek jsou z uhlíkových vláken. Kryt radaru je ze skleněných vláken, trup z hliníkových slitin, zavěšení křídel ze slitiny titanu.FliegerRevue November 2008, s.24–30, Der Greif schärft die Krallen
Podvozek Gripenu je robustní konstrukce, aby snášel provoz na záložních letištích a úsecích dálnic/silnic. Hlavní podvozkové nohy mají jednoduchá kola, jsou ukotveny po stranách trupu a zatahují se do trupových podvozkových šachet směrem vpřed, s otáčkou kolem osy. Podvozek je umístěn tak, aby co nejméně vadil umístěním závěsných bodů, které díky tomu mohou být co nejblíže k těžišti letadla. Díky tomu je pohyb těžiště vzhledem k nesené výzbroji, výstroji a paliva u letadla Gripen velmi malý. Příďová podvozková noha má zdvojené kolo, brzdu a zatahuje se směrem vzad.
Letoun má aplikované technologie stealth pro zmenšení radarové, infračervené i zvukové stopy, do kategorie stealth se ale neřadí. I díky svým menším rozměrům je celkem hůře zjistitelným cílem.
Od verze C a D je Gripen vybaven vysunovatelným nástavcem pro tankování paliva za letu, umístěným po levé straně trupu.
Motor vpravo|náhled|Kontrola výstupní trysky
Verze JAS-39A/B používají licenčně vyráběný motor Volvo Aero RM12 s přídavným spalováním, který je zlepšenou konstrukcí motoru General Electric F404 původně určeného pro americký letoun F/A-18 Hornet. SAAB s GE i nadále spolupracuje na dalším vývoji. Pro JAS-39C/D byla použita novější verze motoru Volvo Aero RM12UP.