Richard Alpert (duchovním jménem Ram Dass; 6. dubna 1931 – 22. prosince 2019), známý rovněž jako Baba Ram Dass byl americký duchovní učitel, guru moderní jógy, psycholog a spisovatel. Jeho bestseller z roku 1971 s názvem Buď tady a teď, který byl mnoha recenzenty označen za „zásadní“, pomohl popularizovat východní spiritualitu a jógu na Západě. Během následujících čtyř desetiletí je autorem nebo spoluautorem dalších dvanácti knih o spiritualitě, včetně Grist for the Mill (1977), How Can I Help? (1985) a Polishing the Mirror (2013).
Alpert byl na začátku 60. let osobně i profesionálně spojen s Timothy Learym na Harvardově univerzitě . Společně s Learym prováděl výzkum terapeutických účinků psychedelických drog. Kromě toho asistoval postgraduálnímu studentovi Harvard Divinity School Walteru Pahnkemu při jeho „Velkopátečním experimentu“ se studenty teologie v roce 1962, první kontrolované, dvojitě zaslepené studii drog a mystického zážitku. I když v té době nebyl jejich výzkum nelegální, byl kontroverzní a vedl k Learyho a Alpertovu propuštění z Harvardu v roce 1963.
V roce 1967 Alpert cestoval do Indie a stal se žákem hinduistického guru Neema Karoli Baby, který mu dal jméno Ram Dass, s významem „Služebník Ramy “, ale pro západní publikum se obvykle překládá jednoduše jako „Služebník Boží“. V následujících letech spoluzaložil charitativní organizace Seva Foundation a Hanuman Foundation. Od 70. do 90. let 20. století cestoval, přednášel, pořádal duchovní cvičení a sbírky na charitativní účely. V roce 1997 prodělal mrtvici, která mu způsobila paralýzu a expresivní afázii, kterou by bylo lépe charakterizovat jako „plynulou, anomickou řeč s váháním a obtížemi s hledáním slov na konverzační úrovni s hrubě intaktním sluchovým porozuměním pro informace na vysoké úrovni s nízkým kontextem“. Nakonec si tuto událost začal vykládat jako akt milosti, znovu se naučil mluvit a pokračoval ve výuce a psaní knih. Poté, co v roce 2004 během cesty do Indie vážně onemocněl, se vzdal cestování a přestěhoval se na Maui na Havaji, kde až do své smrti v roce 2019 pořádal každoroční duchovní cvičení s dalšími duchovními učiteli.
Ram Dass se narodil jako Richard Alpert v roce 1931 Gertrudě rozené Levinové a George Alpertovi, právníkovi v Bostonu. V mládí se považoval za ateistu. Roku 1973 v Berkeley Community Theater řekl: „Můj židovský život byl primárně politickým judaismem, myslím tím, že jsem nikdy nebyl na Bar micva, konfirmován atd.“ V článku z roku 2006 v časopise Tufts Magazine jej citovala Sara Davidsonová, která se popsala jako „zvyklý na náboženství. Neměl jsem ani náznak Boha, dokud jsem si nevzal psychedelika.“ Také s ním poskytl rozhovor Arthur J. Magida z Omega Institute v Rhinebecku ve státě New York, který rozhovor v roce 2008 zveřejnil a citoval Rama Dasse, který řekl: „Z bar micva si nejvíc pamatuji, že to byl prázdný rituál. Byl plochý. Naprosto plochý. V tu chvíli tam panovala zklamání a prázdnota. Nebylo v něm nic, nic, nic pro mé srdce.“
Vzdělání Alpert navštěvoval školu Williston Northampton School, kde roku 1948 promoval s vyznamenáním. V roce 1952 získal bakalářský titul v oboru psychologie na Tufts University. Jeho otec si přál, aby šel na lékařskou fakultu, ale během studia na Tufts University se rozhodl místo toho studovat psychologii. Poté, co v roce 1954 získal magisterský titul v oboru psychologie na Wesleyan University, ho jeho mentor z Wesleyan, David McClelland, doporučil na Stanfordskou univerzitu. Alpert napsal svou doktorskou práci na téma „úzkost z dosažení cíle“ a v roce 1957 získal na Stanfordu doktorát z psychologie. Alpert poté jeden rok učil na Stanfordu a začal se věnovat psychoanalýze.
Profesní život
Kariéra na Harvardu McClelland se přestěhoval do Cambridge v Massachusetts, aby učil na Harvardově univerzitě, a v roce 1958 pomohl Alpertovi přijmout pozici asistenta klinické psychologie s možností trvalého zaměstnání. Alpert pracoval na katedře sociálních vztahů, katedře psychologie, na postgraduální pedagogické fakultě a ve zdravotnictví, kde působil jako terapeut. Specializoval se na lidskou motivaci a rozvoj osobnosti a vydal svou první knihu Identifikace a výchova dětí .
McClelland spolupracoval se svým blízkým přítelem a spolupracovníkem Timothy Learym, přednášejícím klinické psychologie na univerzitě. Alpert a Leary se seznámili prostřednictvím McClellanda, který vedl Centrum pro výzkum osobnosti, kde Alpert i Leary prováděli výzkum.
Harvardské projekty Po návratu z hostující profesury na Kalifornské univerzitě v Berkeley v roce 1961 se Alpert věnoval Learymu v experimentování a intenzivním výzkumu potenciálně terapeutických účinků halucinogenních drog, jako je psilocybin, LSD-25 a další psychedelické látky, v rámci jejich Harvard Psilocybin Project. Alpert a Leary v roce 1962 v Cambridge ve státě Massachusetts spoluzaložili neziskovou organizaci Mezinárodní federace pro vnitřní svobodu (IFIF) za účelem provádění studií o náboženském užívání psychedelických drog a oba byli členy správní rady.
Alpert asistoval postgraduálnímu studentovi Harvard Divinity School Walteru Pahnkemu v jeho „Velkopátečním experimentu“ se studenty teologie v roce 1962, první kontrolované, dvojitě zaslepené studii drog a mystického zážitku.
Vyloučení z Harvardu Leary a Alpert byli formálně propuštěni z Harvardu v roce 1963. Podle prezidenta Harvardu Nathana M. Puseyho byl Leary propuštěn za to, že bez povolení nebo oznámení opustil Cambridge a své hodiny, a Alpert za údajné podání psilocybinu studentovi.
Millbrook a psychedelická kontrakultura (1963–1967)
Roku 1963 se Alpert, Leary a jejich následovníci přestěhovali do Hitchcockova sídla v Millbrooku ve státě New York poté, co ředitelka newyorské pobočky IFIF a dědička jmění Mellonů Peggy Hitchcocková zařídila, aby její bratr Billy pronajal panství IFIF. Alpert a Leary okamžitě založili na panství společnou skupinu s bývalými členy Harvard Psilocybin Project (běžně známou jako „Millbrook“) a IFIF byla následně rozpuštěna a přejmenována na Castalia Foundation (podle intelektuální kolonie v románu Hermanna Hesseho Hra se skleněnými korálky). Ram Dass také přispěl ke kontrakulturnímu hnutí prostřednictvím komunity spojené s Terencem Kempem McKennou, což je často dokumentováno na YouTube kanálu (kanálech) „We Plants Are Happy Plants“ a dalších vizuálních médiích. S McKennou se podobně krátce setkal během McKennovy cesty po Praze, často v kavárnách a barech. Webové stránky věnované McKennově dílu ho zmiňují jako klíčového přispěvatele k východní spiritualitě, kterou se skrze něj naučil, a dále jako šamanské amazonské kmeny, které se Mercel disociatedly snažil zachytit prostřednictvím McKenny a mystiků jako Chögyam Trungpa Rinpočhe (který byl spojován s beatnickými básníky jako Ginsberg a Jack Kerouac).
Jádrem skupiny v Millbrooku, jejímž časopisem byl Psychedelic Review, bylo kultivovat božství v každém člověku. V Millbrooku experimentovali s psychedeliky a často se účastnili skupinových sezení s LSD, hledajíc trvalou cestu k vyššímu vědomí. Nadace Castalia pořádala na panství víkendové pobyty, kde lidé platili za psychedelický zážitek bez drog, prostřednictvím meditace, jógy a skupinových terapeutických sezení.
Alpert a Leary spolu s Ralphem Metznerem napsali knihu Psychedelický zážitek, která vychází z Tibetské knihy mrtvých a byla vydána roku 1964. Alpert se v roce 1966 stal spoluautorem LSD se Sidneym Cohenem a Lawrencem Schillerem.
V roce 1967 Alpert přednášel v centru Ligy pro duchovní objevy v Greenwich Village.
Duchovní hledání a změna jména Roku 1967 Alpert cestoval do Indie, kde se setkal s americkým duchovním hledačem Bhagavanem Dasem a později s Neem Karoli Babou.
Neem Karoli Baba V roce 1967 Bhagavan Das provedl Alperta po celé Indii a nakonec ho seznámil s Neem Karoli Babou, kterého Alpert nazýval „Maharádží“, který se stal jeho guruem v ášramu Kainči. Alpert byl zvědavý na guruův pohled na LSD. Den po jejich prvním setkání Neem Karoli Baba požádal Alperta, aby mu dal „lék“. Alpert mu dal jednu dávku „bílého blesku“, ale požádal o další dvě tablety (915 μg neboli 9násobek průměrné dávky); po jejich vyzkoušení se zdálo, že LSD na Neem Karoli Babu nemá žádný psychotropní účinek, ale místo toho mu řekl, že stejného stavu lze dosáhnout meditací a že v tomto stavu může žít. Poté se Neem Karoli Baba stal guruem Richarda Alperta a dal mu jméno „Ram Dass“, což znamená „služebník Boží“, čímž se odkazuje na inkarnaci Boha jako Ráma neboli Pána Rámu. Rám Das nazýval svého nového gurua „Maharádždží“ a studoval u něj následující čtyři roky.
Buď tady a teď Po návratu do USA (již jako Ram Dass) pobýval jako host v Nadaci Lama v Taosu v Novém Mexiku. Roku 1967 pomohl založit kontrakulturní duchovní komunitu s ášramem zasvěceným guruovi Ram Dasse. Během návštěvy Ram Dass představil rukopis, který napsal, s názvem Od Bindu k Ojasu. Obyvatelé komunity text upravili, ilustrovali a připravili k vydání; spis se následně stal bestsellerem (vydán v roce 1971pod názvem Buď tady a teď). Spis obsahoval Ram Dassův popis jeho duchovní cesty a také doporučené duchovní techniky a citáty. Stal se populárním průvodcem spiritualitou New Age, prodaly se dva miliony výtisků. Výtěžek pomohl po několik let uživit Nadaci Lama, poté věnovali autorská práva ke knize a polovinu výtěžku Nadaci Hanuman v Taosu.
Kniha je jedním z prvních průvodců pro ty, kteří se nenarodili jako hinduisté, jak se stát jogínem. Pro svůj vliv na hnutí hippies a následná duchovní hnutí byla označována za „kontrakulturní bibli“ a „zásadní“ pro danou éru. Spis přispěl ke všeobecné známosti hesla být tady a teď, ovlivnil řadu dalších spisovatelů a praktikantů jógy včetně spoluzakladatele společnosti Apple Inc. Steva Jobse, autora literatury pro seberozvoj Waynea Dyera a básníka Lawrence Ferlinghettiho.
První část knihy inspirovala text písně George Harrisona „Be Here Now“ z roku 1971, která byla vydána na jeho albu Living in the Material World z roku 1973.
Během 70. let Ram Dass přednášel, psal a spolupracoval s nadacemi. Založil Hanuman Foundation, neziskovou vzdělávací a servisní organizaci, která v roce 1974 iniciovala projekt Prison-Ashram Project (nyní známý jako Human Kindness Foundation).Foundation usiluje o zlepšení duchovní pohody společnosti prostřednictvím vzdělávání, médií a programů komunitních služeb.
V roce 1978 Ram Dass spolu s lídrem v oblasti veřejného zdraví Larrym Brilliantem a humanitárním aktivistou Wavym Gravym založil nadaci Seva Foundation. Nadace se spojila se zdravotníky, aby léčila nevidomé v Indii, Nepálu a rozvojových zemích. Stala se mezinárodní zdravotnickou organizací.
Na začátku 70. let 20. století vedl Ram Dass workshopy o vědomém stárnutí a umírání po celých Spojených státech. Jednou z jeho studentek byla i Elisabeth Kübler-Rossová. Ram Dass pomohl založit projekt Dying Project s jeho výkonným ředitelem Daleem Borglumem, s nímž se setkal v Indii. V té době byl Borglum také výkonným ředitelem nadace Hanuman Foundation. Projekt Living/Dying Project, který sídlil v Marinu v Kalifornii od roku 1986, se původně jmenoval Dying Center a nacházel se v Santa Fe. Dying Center bylo prvním rezidenčním zařízením v USA, kam lidé přicházeli umírat „vědomě“.
V roce 1981 se objevil v australském rozhlasovém dokumentu o smrti a zážitcích blízkých smrti, který byl vysílán na ABC s názvem And When I Die, Will I Be Dead?, podle něhož byl v roce 1987 zfilmován.
Ram Dass také působil na fakultě Metta Institute, kde poskytoval školení o všímavé a soucitné péči o umírající.
Nadace Love Serve Remember Foundation byla založena za účelem zachování a pokračování učení Neem Karoli Baba a Ram Dasse.
V průběhu svého života, od založení Nadace Hanuman, daroval Ram Dass své knižní honoráře a zisky z výuky své nadaci a dalším charitativním účelům. Roční odhad výdělků, které daroval, se pohybuje od 100 000 do 800 000 dolarů.
Pozdější život Jeho guru, Neem Karoli Baba, zemřel 11. září 1973.