Studia vysokého školství (Higher Education Studies) jsou interdisciplinární oblastí výzkumu, která se zabývá zkoumáním vysokých škol a univerzit jako sociálních institucí. Primárně se zaměřují na vnitřní fungování, aktéry (studenty, akademiky) a sociální procesy v nich probíhající. Navazují na sociologii vzdělávání, sociologii organizací a sociologii vědy.
Vznik a historie oboru Obor se začal formovat po konci druhé světové války, jako reakce na vzrůstající význam vysokého školství. Jak se vysoké školství stalo důležitým pro společnost, ekonomiku i vládní politiku, rostla i potřeba analyzovat univerzity jako specifické instituce s vlastními strukturami a procesy.Postupná masifikace vysokého školství v 60. a 70. letech ale ukázala, že univerzity nejsou jenom vzdělávací instituce, ale také mechanismy sociální stratifikace. Např. studie OECDukázala, že podoba systému vysokého školství má dopad na vzdělanostní nerovnosti a pozdější pracovní uplatnění absolventů.
Umístění v sociologii Studia vysokého školství vycházejí z tradiční sociologie vzdělávání a zakládají si na klíčových konceptech sociologie, jako jsou sociální nerovnosti, organizace, skupiny a dělení moci. Sociologie vysokého školství tvoří sub oblast širší sociologie, která využívá klasické teorie sociologie organizací (např. Weber, Etzioni) k analýze univerzit jako svébytných institucí.Současný výzkum doplňuje tyto klasické přístupy o analýzy institucionální diferenciace, přístupu ke studiu a dopadů expanze na sociální složení studentů. Podoba vysokoškolských systémů zásadně formuje vzdělanostní nerovnosti, protože ovlivňuje rozdělení zdrojů, podpor a možností akademické mobility mezi skupinami studentů.
Hlavní výzkumná témata Studia vysokého školství se soustředí na přístup, nerovnosti a spravedlnost ve vysokoškolském vzdělání. Zkoumají, kdo a z jakých socioekonomických podmínek, původu a prostředí má možnost studovat na vysoké škole. Studia vysokého školství se dále zaměřují na řízení a správu univerzit, tedy na způsoby rozhodování, financování a organizační struktury. Významnou oblastí je také kvalita výuky a její vyhodnocení, které se týkají pedagogických postupů, podpory učení i dopadu evaluace na akademické pracovníky. Výzkum se rovněž soustředí na roli univerzit ve společnosti, jejich přínos pro ekonomický a sociální rozvoj.
Přístupy, nerovnosti a spravedlnost
Výzkum vysokého školství ukazuje, že masifikace sice rozšířila přístup, ale současně vedla k výrazné stratifikaci mezi typy institucí. Rozdíly mezi elitními a méně prestižními univerzitami tak nadále ovlivňují rovnost příležitostí a šance na sociální mobilitu.
Podmínky studia
Pravděpodobnost vstupu do vysokého školství je silně podmíněna vzděláním rodičů, ekonomickým zázemím a typem předchozí vzdělávací dráhy.V systémech s ranou selekcí se nerovnosti dále prohlubují, protože akademicky orientované studijní dráhy poskytují výrazně vyšší šanci na přijetí do prestižnějších institucí.
Kvalita výuky
Stratifikace vysokého školství se odráží také v rozdílech v podmínkách studia a dostupných zdrojích mezi institucemi. Tyto rozdíly ovlivňují kvalitu studijní zkušenosti, protože studenti na různých typech univerzit mají odlišné možnosti akademické podpory i učebního prostředí.
Role univerzit ve společnosti
Univerzity fungují jako nástroj sociální mobility, avšak uspořádání systému může vést reprodukci sociální rozdílů spíše než k jejich snižování. Univerzity se podílejí na produkci elity a odborného kapitálu, protože disponují rozsáhlejšími zdroji, což posiluje jejich roli v produkci této sociální skupiny.
Reference
Kategorie:Vysoké školy Kategorie:Interdisciplinární oblasti