Jan Mareš (15. února 1914 Rouen (Le Petit-Quevilly) – 14. února 1986 Praha) byl komunistický spisovatel.
Rodina Jan Mareš se narodil ve Francii ve čtvrti Le Petit-Quevilly v Rouen, kam se jeho rodiče odstěhovali „za lepším". Zahájil zde školní docházku. Ve Francii se rodině nedařilo, a proto se vrátili do nově vzniklého Československa. Šestičlenná rodina si v Náchodě nepolepšila, a to vedlo otce k radikalizaci. V červnu 1921 spoluzaložil Václav Mareš v Náchodě KSČ a na ustavující schůzi byl zvolen členem výboru. Při roznášení letáků ho smrtelně zranil automobil.
Zaměstnání Po absolvování obchodní akademie prošel dlouhou řadou nejrůznějších zaměstnání (např. redakční elév, herec, pískař, knihovník, boxer v boudách).
Po okupaci Československa Jan Mareš přešel v dubnu 1939 do Polska. Pracoval na konzulátu v Krakově. Pakt Ribbentrop–Molotov rozdělil Polsko mezi Německo a Sovětský svaz. Po obsazení Krakova německými vojsky překročil Jan Mareš demarkační linii dohodnutou mezi Německem a Sovětským svazem. Přes volyňský Krasyliv se dostal až do Turkmenistánu, kde vykonával práci honáka velbloudů. Na začátku roku 1942 vstoupil do 1. čs. samostatného polní praporu a byl zařazen k první rotě nadporučíka Otakara Jaroše.
Redigoval vojenská periodika Naše vojsko v SSSR a Za svobodné Československo. Naše vojsko bylo prezentováno jako první frontový deník v historii čs. armády. Titul Naše vojsko, bez přídomku v SSSR, už používal čtrnáctideník, který vycházel od 1. října 1927. Po vzniku 1. čs. armádního sboru začal vycházet deník Za svobodné Československo a Naše vojsko se stalo týdeníkem. Na území Československa bylo Naše vojsko vydáno 8. června 1945 jako barevný čtrnáctideník.
Stal se osvětovým důstojníkem. Úkolem osvětového pracovníka bylo, „aby v kritických okamžicích boje pozvedali sebevědomí a bojovou morálku mužstva, vychovávali k smělosti a iniciativě, bojovali proti panikářům apod." Funkce osvětový důstojník byla zřízena po vzoru Rudé armády; tam byla známá jako politruk.
Po 2. světové válce náhled|Jan Mareš (vlevo) při nastudování své hry Dukla v Divadle čs. armády (1950) Kapitán Jan Mareš se stal příslušníkem Hlavní správy výchovy a osvěty. Přispíval do Vojenských listů, které vydávalo tiskové oddělení hlavní správy výchovy a osvěty při MNO. Byl zkušebním komisařem u zkoušek absolventů kurzu osvětových důstojníků. Dne 1. září 1945 byl povýšen na štábního kapitána pěchoty v záloze. Dne 6. října 1945 byl vyznamenán čs. medailí za chrabrost a čs. vojenskou medailí za zásluhy I. stupně. Byl nositelem sovětského vyznamenání Medaile za odvahu.
Dílo
Texty pochodů a písní Pochod „Směr Praha" a píseň „Hej puško" autora hudby рог. Ervína Traubmana a autora textu škpt. Jana Mareše nahrál na gramofonové desky Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého. Pochod „Směr Praha", známější jako „Přes spáleniště" byl neodmyslitelnou součástí výcviku vojáků základní služby do roku 1990.
Pochod „Směr Praha" Text písně byl v Československu zveřejněn např. v publikaci Voják nové republiky z roku 1945. Začátek písně zní: Přes spáleniště, přes krvavé řeky, jdou mstící pluky neochvějně dál. Na naší straně srdce, právo, věky, jdem vpřed jak čas, jak pomsty hrozný val. S potomky slavných ruských bohatýrů vnuk husitů jde bok po boku vpřed. Jsme zbraň i hráz rodícího se míru, jsme nových dnů přední, úderný sled.
Jiné Pro vystoupení Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v rozhlase přeložil Jan Mareš sovětské písně. Divadlo československé armády nastudovalo v roce 1950 jeho hru Dukla
Knihy
Časopisecká tvorba Pod pseudonymy (Jiří Darin, Eliáš Summ, S. Eliáš, svob. Smutný, J. Šlíba, Ivan Hoe) ale i pod svým jménem publikoval v nejrůznějších časopisech (Ahoj, Rudé právo, Literární noviny, Dikobraz, Národní osvobození a další).
Dopisy V písemné pozůstalosti Jana Mareše zůstaly zachovány dopisy literárních a výtvarných přátel (Jan Skácel, Miloslav Liďák, Jiří Kalousek, Václav Lacina a další)
Osobní život V bojích na Dukle se setkal s nadporučicí () Jelizavetou Celinou. Tato ruská lékařka byla převelena z Rudé armády ke zdravotnímu praporu 1. brigády v důsledků množství zraněných vojaček a vojáků. Seznámení s pohlednou Ruskou Jelizavetou Celinou skončilo svatbou. Kvůli nákladnému životu se zadlužil. Když žena Jelizaveta zjistila, že její první manžel, kterého měla za mrtvého, žije, odjela zpátky do Sovětského svazu. Jan Mareš zůstal na dluhy sám. Bydlel ve Skochovicích (Vrané nad Vltavou).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Příslušníci 1. československého armádního sboru Kategorie:Nositelé Československé medaile za zásluhy Kategorie:Nositelé Medaile za odvahu (SSSR) Kategorie:Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem Kategorie:Čeští textaři Kategorie:Narození 15. února Kategorie:Narození v roce 1914 Kategorie:Narození v Rouenu Kategorie:Úmrtí 14. února Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži