Děpold Josef Czernin (Děpolt Josef Otakar Otto Maria hrabě Černín z Chudenic, Theobald Joseph Ottokar Otto Maria Graf Czernin von und zu Chudenitz) (3. června 1871 Dymokury – 24. prosince 1931 Praha) byl český šlechtic a velkostatkář z rodu Černínů z Chudenic. Byl členem Panské sněmovny a majitelem rozsáhlých pozemků ve středních Čechách (Dymokury, Hlušice). Jeho mladší bratr Otakar Černín byl diplomatem a v letech 1916–1918 rakousko-uherským ministrem zahraničí.
Životopis náhled|vlevo|Zámek Hlušice, majetek Děpolda Josefa Černína od roku 1899 Pocházel ze starého šlechtického rodu Černínů z Chudenic,Ottův slovník naučný, VI. díl; Praha, 1893; s. 627 (Černínové z Chuděnic) patřil k tzv. vinořské linii.Rodokmen rodu Černínů z Chudenic dostupné online Narodil se na zámku v Dymokurech jako nejstarší syn hraběte Děpolda Černína (1836–1893) a jeho manželky Anny, rozené hraběnky Westphalenové z Fürstenbergu (1850–1924).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der deutschen gräflichen Häuser 1893; Gotha, 1893; s. 232 dostupné online Po studiích na gymnáziu krátce sloužil v c. k. armádě, ale již v roce 1893 jako poručík u 8. dragounského plukuSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 614 dostupné online požádal o dovolenou, protože téhož roku zdědil po otci rodový majtek. V armádě byl v roce 1895 přeložen do stavu záloh a později povýšen na nadporučíka. V roce 1897 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 216 dostupné online a krátce před zánikem monarchie se v roce 1917 stal členem rakouské Panské sněmovny.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 400 dostupné online Na rozdíl od svých mladších bratrů se ale ve veřejném životě příliš neuplatňoval a věnoval se především správě rodových statků.
Poslední roky života trpěl roztroušenou sklerózou a zemřel ve věku šedesáti let na Štědrý den v roce 1931 v pražském sanatoriu. Pohřeb se konal 28. prosince 1931 v pražském kostele sv. Štěpána a následující den byl pochován na rodinném hřbitově v Dymokurech.Wiener Salonblatt, Vídeň, 3. ledna 1932; s. 5 dostupné online
Majetkové poměry Po otci zdědil v roce 1893 velkostatek DymokuryKUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I.; Praha; 1996; s. 806–807 ISBN 80-85983-13-3Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 103 s rozlohou 7 465 hektarů půdy, černínské pozemky zabíraly téměř třetinu tehdejšího okresu Poděbrady.PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen 1891; Praha, 1891; s. 94–95 dostupné online K velkostatku patřilo několik průmyslových provozů, cukrovar, mlékárna, pivovar a mlýn. Mléko a pivo se ve velkém množství dodávalo do Prahy, k velkostatku dále patřilo 12 hospodářských dvorů, významné bylo také rybníkářství (19 rybníků). Jako velkostatkář a zaměstnavatel stovek lidí ovlivňoval Děpold Czernin ekonomický i společenský život celého nymburského regionu. V obecních kronikách je doloženo několik sporů se zaměstnanci, již za Rakouska-Uherska i později v době Československé republiky se také několikrát střetly zájmy velkostatku a obce Dymokury. S ohledem na své zájmy postavil Děpold Czernin v obecních volbách v roce 1924 vlastní kandidátku (Volné sdružení zaměstnanců velkostatku), která získala tři mandáty. Do rozlohy velkostatků výrazným způsobem zasáhla pozemková reforma, která jeho rozsah zmenšila až na 2 265 hektarů půdy.VOTÝPKA, Vladimír: Příběhy české šlechty; Praha, 2002; s. 197 ISBN 80-7185-507-3
Díky vysokým výnosům z hospodaření dymokurského velkostatku rozšířil Děpold Czernin rodový majetek v roce 1899 přikoupením nedalekého velkostatku Hlušice.Historie obce Hlušice dostupné online Získal jej od Arthura Waagnera, k velkostatku patřilo 1 055 hektarů půdyPROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 632 dostupné online a také zde se později projevila pozemková reforma, i když ne v tak velkém měřítku jako v Dymokurech (rozloha velkostatku činila v době Děpoldova úmrtí 993 hektarů půdy). Počátkem 20. století financoval v Hlušicích přestavbu zámecké kaple do podoby současného kostela sv. Václava.historickaslechta.cz s. 3 dostupné online Novogotický zámek v Hlušicích trvale obývala Děpoldova ovdovělá matka Anna Marie, rozená Westphalenová,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 230 dostupné online následně byl určen jako dědický podíl pro mladšího syna Humprechta.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1942; Gotha, 1942; s. 152 dostupné online
Rodina náhled|vlevo|Hraběnka Marie Černínová, rozená Kinská, s dětmi (1917) V roce 1903 se oženil s hraběnkou Marií Kinskou z Vchynic a Tetova (1885–1952), dcerou knížete Rudolfa Kinského (1859–1930) a Marie, rozené hraběnky Wilczkové (1858–1938).Rodokmen knížecí linie rodu Kinských dostupné online Sňatek byl uzavřen 31. srpna 1903 v kostele sv. Michaela ve Vídni za účasti širokého příbuzenstva.Wiener Salonblatt, Vídeň, 5.9.1903 dostupné online Hraběnka Marie byla v roce 1904 jmenována dámou Řádu hvězdového kříže.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 216 dostupné onlineWiener Salonblatt, Vídeň, 24. března 1917; s. 6 Z manželství se narodilo sedm dětí,Rodokmen vinořské větve rodu Černínů dostupné online tři synové byli signatáři Deklarace české šlechty v letech 1938 a 1939, následně pronásledováni nacistickým režimem a později i po komunistickém převratu v roce 1948.
1. Rudolf Děpold (1904–1984), majitel velkostatku Dymokury, čestný rytíř Maltézského řádu, ∞ 1935 Friderika hraběnka von Wenckheim (1911–1991)Rodokmen rodu Wenckheimů dostupné online 2. Anna Marie (1905–1993), čestná dáma Maltézského řádu, ∞ 1929 Hugo Strachwitz (1900–1978), majitel velkostatku Zdounky 3. Marie Felicitas (1906–1994) 4. Humprecht Otakar (1909–1944), majitel velkostatku Hlušice, ∞ 1939 Marie Ida Lobkowiczová (1917–2002)Rodokmen dolnobeřkovické linie Lobkowiczů dostupné online 5. Emma (*/† 1911) 6. Gabriela (1913–1995), ∞ 1939 Josef František Lobkowicz (1918–1946), majitel velkostatku Cítov, zemřel na následky nehody na motocykluTICHÝ, Karel: Lobkowiczové dolnobeřkovští. Politický, kulturní a hospodářský význam české šlechty a její soužití s občanskou společností na příkladu panství Dolní Beřkovice; Dolní Beřkovice, 2022; s. 731–734 ISBN 978-80-908607-0-4 7. Jan Nepomuk (1915–1967), mnich premonstrátského řádu pod řeholním jménem Václav
Děpoldův mladší bratr Otakar Černín (1872–1932) zdědil z rodového majetku velkostatek Vinoř se zámkem. Působil v diplomacii a v letech 1916–1918 byl předposledním rakousko-uherským ministrem zahraničí. Vzhledem k jeho výrazným protičeským postojům mu byl vinořský velkostatek zestátněn hned po vzniku Československa, kde mu byl i zakázán pobyt. V diplomacii sloužil také třetí bratr Otto (1875–1962), který byl v závěru existence monarchie rakousko-uherským vyslancem v Bulharsku (1917–1918). Další bratr Paul (1879–1938) se uplatnil ve státní správě na Moravě a v Dolním Rakousku.
Odkazy Reference
Literatura BARTOŠOVÁ, Dana: Czerninové a dymokurský velkostatek ve dvacátém století; Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Praha, 2011; (bakalářská práce) 103 s. dostupné online Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 113–122 ISBN 978-80-85955-53-8 Externí odkazy Děpold Josef Czernin na webu Rakouského parlamentu
Děpold Josef Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Narození 3. června Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Narození v Dymokurech Kategorie:Úmrtí 24. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1931 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení v Dymokurech Kategorie:Muži