Gyula Bóbis (* 7. října 1909 Kecskemét – 24. ledna 1972 Budapešť) byl maďarský zápasník těžké váhy.
Začínal v klubu Kecskeméti TE, pak odešel do Budapešti a zápasil za BVSC a Budapesti Lokomotív. V roce 1934 se poprvé stal zápasnickým mistrem Maďarska, ve své kariéře získal 23 individuálních a pět týmových národních titulů. Na Letních olympijských hrách 1936 soutěžil v řecko-římském zápase a vypadl ve druhém kole. Na mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském 1937 obsadil osmé místo. Téhož roku získal bronzovou medaili ve volném stylu na evropském šampionátu. Další bronz vybojoval na mistrovství Evropy v zápasu řecko-římském 1939. Po válečné pauze se zúčastnil evropského šampionátu v roce 1946, kde obsadil čtvrté místo. Vyhrál soutěž volnostylařů nad 87 kilogramů na londýnské olympiádě v roce 1948, kde nasbíral pouze dva trestné body. Jeho poslední mezinárodní soutěží bylo mistrovství světa v zápasu řecko-římském 1950, kde podlehl ve finále domácímu Bertilu Antonssonovi.
Po ukončení sportovní kariéry pracoval na ředitelství maďarských státních drah. Byl poslancem maďarského parlamentu v letech 1950 až 1953 a získal vyznamenání Magyar Népköztársasági Érdemrend. Roku 1971 obdržel od Mezinárodní zápasnické federace Řád za zásluhy. Je po něm pojmenováno náměstí v Budapešti a sportovní hala v Kecskemétu. Měl pět dětí, dcera Ildikó Bóbisová byla mistryní světa a olympijskou medailistkou v šermu fleretem.
Reference
Externí odkazy
United World Wrestling
Kategorie:Maďarští volnostylaři Kategorie:Maďarští klasici Kategorie:Maďarští olympijští vítězové v zápasu Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Narození 7. října Kategorie:Narození v Kecskemétu Kategorie:Úmrtí v roce 1972 Kategorie:Úmrtí 24. ledna Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Pohřbení na hřbitově Farkasréti Kategorie:Muži