Tomáš Petřivý ( 29. prosince 1955 Bratislava – asi 5. května 1986 Bratislava) byl slovenský básník, prozaik a disident.

Život Tomáš Petřivý maturoval na gymnáziu v Bratislavě. Již během studií přispíval do školního časopisu. Od roku 1976 studoval dramaturgii a scenáristiku na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho svobodomyslné názory jej brzy přivedly do pražského bytu Jiřího a Dany Němcových, kde se pravidelně setkával underground i disent. Po podepsání Prohlášení Charty 77 v roce 1977 a za kontakty s jejími signatáři a pražskými opozičními kruhy byl pronásledován Státní bezpečností (StB). V roce 1978 byl vyloučen ze studií na vysoké škole. Dříve než mu byl zabaven cestovní pas navázal ve Varšavě kontakty s polskými zástupci demokratické opozice. První setkání polských a československých disidentů se uskutečnilo 29. července 1978 v Krkonoších. Setkali se zde například Marta Kubišová, Václav Havel, Antoni Macierewicz nebo Jacek Kuroń. Druhé setkání již zmařila StB a některé účastníky zadržela.

Po odchodu z vysoké školy dostal povolávací rozkaz a na jaře roku 1979 nastoupil povinnou vojenskou službu. Pokusil se o sebevraždu. Jeho čin byl kvalifikován jako trestný čin „vyhýbání se výkonu strážní, dozorčí nebo jiné služby“ sebepoškozováním a vojenský soud v Sabinově mu uložil trest odnětí svobody na dobu deseti měsíců. Po propuštění na svobodu byl postaven před civilní soud za údajný útok na veřejného činitele při cestě na druhé setkání československých a polských disidentů v roce 1978. Okresní soud v Ústí nad Orlicí mu v roce 1980 uložil trest odnětí svobody na dobu dvou let. Byl podmíněně propuštěn na dva roky dne 4. května 1981 po odpykaní poloviny trestu.

Pracoval jako topič a živil se příležitostnou prací. Pohyboval se v bratislavském undergroundu a stýkal se s disidenty. Zemřel za záhadných okolností v květnu 1986. Přesný datum není známý. Byl nalezen ve svém bytě asi dva týdny po smrti. Oficiální příčina smrti byla otrava barbituráty v kombinaci s alkoholem. Z jeho rukopisů, které se zachovali u přátel a z příspěvků ze samizdatového tisku sestavil a posmrtně vydal přítel Oleg Pastier dvě knihy Hra o Judáša a Hra o všetko.

Tvorba Zůstal zachován pouze zlomek tvorby, například v tehdejších samizdatových časopisech Zebra, Kontakt, Fragment nebo Altamíra, ale i středoškolské texty v gymnaziálním časopisu Mladosť a občasníku Aréna. Část jeho textů zůstala v soukromých archivech jeho přátel. Není vyloučeno, že řada jeho textů (verše, prozaická tvorba, publicistické a filozofické úvahy) byla přiložena k vyšetřovacím spisům StB, které spravuje Ústav paměti národa. Jeho zachovaná tvorba svědčí o literárním talentu autora, který se inspiroval beatnickou poezií a hnutím hippies. Následně se věnoval filozofující a meditativní poezii. Jeho tvorba odrážela sklony k anarchismu, bouřlivácký život i nesmiřitelný postoj proti potlačování lidských svobod. Měl hluboké znalosti historie a dějin umění. Projevoval se jako dobrý pozorovatel a glosátor své doby.

Spoluorganizoval bytové přednášky, sestavil knížku punkové poezie, psal básně, povídky i scénáře. Věnoval se hudební i filmové kritice. Zapojoval se do uměleckých aktivit undergroundové scény. Společně s Jánem Budajem a Vladimírem Archlebem realizovali umělecké performance pod hlavičkou Dočasná společnosti intenzivního přežívání.

Próza Hra o Judáša vznikla pouze jako fragment z jeho pozůstalosti. Pojednává o nutnosti dobra, tolerance a lidskosti. Je textem odsuzujícím manipulaci jednotlivce komunistickou ideologií.

Vzpomínky přátel Disident a politik Ján Budaj vzpomíná: „Poznal jsem ho jako čerstvého maturanta, básníka, který chodil s papírovou krabicí plnou textů. …spolu jsme si bránili vnitřní svobodu. Stali jsme se blízkými přáteli.“

Socioložka Oľga Gyarfášová popisuje přítele: „Tomáš byl charizmatický a v té uniformní době, kde nikdo neměl názor, on věděl co chce …měl v povaze touhu po svobodě … nebyl rebelem bez příčiny, bouřil se, protestoval proti politickým podmínkám za normalizace … a testoval hranice svobody … byl to život na houpačce, byly to vrcholy a pády. Často šel hlavou proti zdi, jakoby mu chyběl pud sebezáchovy … v totalitní společnosti, policejním režimu, což je zlé, je-li člověk vnímavý, citlivý a emocionálně zranitelný. A takový on určitě byl.“

Petr Uhl nad hrobem shrnul principy, kterými se Tomáš Petřivý řídil: „Bylo to anti-autoritářství jako životní princip a snaha po jeho uměleckém vyjádření, bylo to úsilí o skutečné lidské vztahy mezi lidmi, nepokojné až hektické hledání životných hodnot.“

Ocenení

2015 – Cena Václava Bendy 2016 – Řád za zásluhy Polské republiky in memoriam – převzal 25. ledna 2017 v bratislavském Polském institutu jeho přítel Oleg Pastier.

Odkazy Reference

Literatura PETŘIVÝ, Tomáš. In: Biografický lexikón Slovenska. Zväzok VII. O – Q. Martin : Slovenská národná knižnica; Národný biografický ústav, 2020. 718 s. . S. 415 – 416.

Externí odkazy

Napsali o Tomáši Petřivém …

Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Narození v roce 1955 Kategorie:Narození 29. prosince Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Úmrtí v roce 1986 Kategorie:Úmrtí 5. prosince Kategorie:Úmrtí v Bratislavě Kategorie:Muži