Politický konzumismus (nebo konzumerismus) je forma politického nebo etického aktivismu, při níž se k vyjádření názorů nebo k dosažení společenských změn využívá role aktivistů jako spotřebitelů. Tento typ aktivismu je často spojován s levicovou politikou a ekologickými organizacemi, ale vyskytuje se napříč celým politickým spektrem. Jedná se o globální fenomén se značnými regionálními rozdíly mezi vyspělými státy a zbytkem světa.Christopher Starke a Ole Kelm, „Political consumerism“ in Elgar Encyclopedia of Political Communication, ed. A. Nai, M. Grömping, a D. Wirz (Cheltenham: Edward Elgar Publishing, 2025). Výzkumy ukazují,Juliana de Oliveira Becheri, Lauriene Teixeira Santos, Joel Yutaka Sogano a Paulo Henrique Montagnana Vicente Leme, „Political consumerism: An integrative review“, Contextus – Revista Contemporânea de Economia e Gestão, č. 20 (19. dubna 2022): 99–111, https://doi.org/10.19094/contextus.2022.77887 (staženo 28.11. 2025). že občané ze států s vyšší životní úrovní a vyšší mírou vzdělanosti a příjmu se více zapojují do aktivit spojených s politickým konzumismem, jako například bojkot (boycott) či buykot (buycott) produktů z různých politických, etických či společenských důvodů.Lisa A. Nielson, „Boycott or buycott? Understanding political consumerism“, Journal of Consumer Behaviour 9, (12. dubna 2010): 214–227, https://onlinelibrary-wiley-com.ezproxy.is.cuni.cz/doi/pdf/10.1002/cb.313 (staženo 2.12. 2025).

Formy politického konzumismu Politický konzumismus se dělí na čtyři základní formy podle toho, jakým způsobem se spotřebitelé pokouší dosáhnout žádoucí změny.

Bojkot označuje situaci, kdy spotřebitelé záměrně nekupují určité produkty/služby kvůli politickým, etickým či environmentálním důvodům. Buykot je naopak situace, kdy spotřebitelé specifické produkty/služby z výše zmíněných důvodů aktivně vyhledávají a kupují. S tímto termínem souvisí například systémy označování (labeling schemes), tedy certifikace a označování produktů, které splňují určité standardy (např. fairtrade, eco labeling…).Dietlind Stolle a Michele Micheletti, Political Consumerism – Global Responsibility in Action (Cambridge: Cambridge University Press, 2013). U tzv. diskurzivní akce se jedná o způsob inspirování ostatních lidí k alternativním společenským praktikám pomocí komunikace, např. skrze veřejné debaty, kampaně či aktivismus na sociálních sítích. Takzvaný lifestyle political consumerism označuje situaci, při níž jednotlivci začleňují politické hodnoty do svého každodenního spotřebního chování a životního stylu. Mezi známé příklady takové konzumismu patří například veganství, zero waste, nebo slow food.

Historie a vývoj Za počátek politického konzumismu je uváděn bojkot otroky vypěstovaného cukru na konci 18. století v Anglii. Zde se poprvé masově propojilo spotřebitelské chování s politickým cílem. O moderním konceptu politického konzumismu však lze hovořit až od 2. poloviny 20. století, kdy postupně vznikaly koncepty jako fairtrade (1940–1950)William Low a Eileen Davenport, „Postcards from the edge: Maintaining the „Alternative“ Character of Fair Trade“, Sustainable Development 13, č. 3 (květen 2005): 143–153, file:///Users/oskarzielinski/Downloads/Postcardsfromtheedge.pdf (staženo 1.12. 2025). nebo slow food (1980)Geoff Andrews, The Slow Food Story: Politics and Pleasure (London: Pluto Press, 2008). a došlo k institucionalizaci ekologického označování (1978).

Politický konzumismus je jednou z alternativních forem politické participace (spolu například s demonstracemi či okupacemi budov), která se ve vyspělých zemích od 70. let 20. století transformovala z nekonvenční na běžný nástroj pro prosazování společenských změn. Tento trend je v akademické literatuře kontrastován s poklesem konvenční participace v těchto zemích, jako je například příslušnost k politické straně či účast ve volbách. Alternativní formy participace a jejich rostoucí popularita jsou pak vnímány jako důkaz toho, že nedochází k obecnému úpadku politické angažovanosti, ale její postupné transformaci.

Teoretické základy – koncepty odpovědnosti a změny politické participace

Odpovědnost Koncept odpovědnosti v rámci politického konzumismu vychází z myšlenky zvýšené interakce mezi soukromým sektorem, státem a veřejností za účelem budování udržitelnější a zodpovědnější budoucnosti v kontextu životního prostředí, politiky, ekonomiky a sociální sféry. Odpovědnost je na základě tohoto přístupu rozšířena na běžné spotřebitele, kteří se mohou zapojovat do politického života i ve sférách mimo běžné volby a referenda.

Cílem rozšířené odpovědnosti je doplnit tradiční roli státu jako hlavního aktéra politických změn a opatření. Tento model nové společenské spolupráce předpokládá, že může vést ke zvýšení efektivity řešení lokálních i celostátních problémů a zároveň k podpoře informovanosti a zájmu občanů o chod a budoucnost státu.Dietlind Stolle a Michele Micheletti, „Reconfiguring Political Responsibility“, in Political Consumerism – Global Responsibility in Action, (Cambridge: Cambridge University Press, 2013).

Změna politické participace Výzkumy ukazují, že mnoho občanů vyspělých států zvažuje a aktivně se podílí na nových formách vlastní politiky a společenského aktivismu. Diverzita a role individuálních myšlenek v politice narůstá částečně kvůli nižší důvěře ve státní instituce a tradiční politiku. Lidé se tak uchylují k vlastním nekonvenčním řešením při řešení problémů spojených nejen v oblasti politického konzumismu, ale i v dalších odvětvích společenského života.

Aktéři a motivace Nárůst individualismu a globalizace v posledních desetiletích přispěl k rozšíření všeobecného zájmu o různé formy politického aktivismu, což vedlo k šíření myšlenek politického konzumismu do celého světa. Politický konzumismus lze vnímat jako „individuální kolektivní hnutí“. Tím je myšleno, že se nejedná o jednotnou a organizovanou formu aktivismu, ale o soubor rozhodnutí jednotlivců se společnými cíli, zaměřených na společenské změny.

Motivace bývají často odlišné, ale značný podíl na nárůstu tohoto hnutí má členství v environmentálních, školních a dalších společenských organizacích. Výzkumy ukazují, že existuje silný vztah mezi členstvím v těchto organizacích v mladém věku a budoucí participací v rámci politického konzumismu. Dalším důležitým faktorem je popularizace těchto témat na sociálních sítích a jiných formách digitálních médií, jež umožňují komunikovat aktivistům z celého světa, kteří tak mohou šířit své myšlenky.

Reference

Kategorie:Konzumerismus Kategorie:Aktivismus