Hiers-Brouage je bývalá obec v jihozápadní Francii, která se nachází v departementu Charente-Maritime v regionu Nová Akvitánie. K 1. lednu 2019 se sloučila s obcí Marennes a vytvořila novou obec Marennes-Hiers-Brouage.
Poloha Hiers-Brouage se nachází v jihozápadní části Francie, uprostřed atlantického pobřeží.
Hiers, hlavní část vesnice, leží kousek od Atlantského oceánu, který před třemi stoletími omýval přístav Brouage, asi 35 km jižně od La Rochelle a 120 km severně od Bordeaux. Nachází se 6 km od Marennes, chef-lieu kantonu, 11 km od Rochefortu, jeho podprefektury, a 25 km severně od Royanu a ústí řeky Gironde.
Dějiny Kostel Hiers je poprvé zmíněn v 11. století. V té době byla se vesnice nacházela na ostrově uprostřed zálivu Saintonge, který se v průběhu staletí postupně zanesl. Ostrov je součástí souostroví s dalšími ostrůvky, jako jsou La Guilletterie, Montboileau, Fremailloux a Érablais. Vzhledem ke své relativně vysoké nadmořské výšce, která umožňovala kontrolu plavby mezi pevninou a ostrovem Île d'Oléron, zde bylo již v 11. století postaveno opevnění. Hrad a převorství byly součástí panství Broue. Mniši z kostela Saint-Hilaire těžili sůl.
Jacopolis (Brouage) založil v roce Jacques de Ponsem. Brouage byl vnějším přístavem vesnice Hiers. Původně nebyl koncipován pro vojenské účely, ale jako obchodní centrum. Deset let po svém založení město navštívil Karel IX. Jacopolis-sur-Brouage, původní název města, postupně bohatlo a prosperovalo.
Během náboženských válek město střídavě dobývali katolíci a hugenoti. V roce 1576, během šesté náboženské války, vévoda z Guise dobyl město, aby dokončil obklíčení protestantské pevnosti La Rochelle. Ve stejném roce v pevnosti pobýval Jindřich Navarrský, budoucí král Jindřich IV.
V roce 1578 se král Jindřich III. rozhodl, že město, je příliš důležité, a nemělo by padnout do rukou protestantů ani Angličanů, a učinil z něj královské město. Stalo se ústředním centrem moci. Král také změnil název města z Jacopolis na Brouage.
V roce 1586 obyvatelé La Rochelle znehodnotili přístav Brouage. Princ Condé nechal potopit 21 starých válečných lodí, aby přístav zablokoval, a ten nebyl nikdy poté zcela vyčištěn.
Za Ludvíka XIII. byl oficiálním guvernérem města kardinál Richelieu. V té době mělo město 4000 obyvatel, zatímco La Rochelle 20 000 a Brouage bylo stále obchodním centrem. Jako strategický bod se stalo logistickým centrem královského vojenství pro dobytí La Rochelle. V roce 1628 navštívil přístav Ludvík XIII. Mezi lety 1630 a 1640 nařídil Richelieu výstavbu nových hradeb, které postavil Pierre de Conti de Argencourt . Město Hiers se zase stalo pracovním zázemím Brouage, kde se nacházela stavební řemesla, zbrojnice a námořnictvo.
V roce 1653 se guvernérem Brouage stal Mazarin. V roce 1659 tam vypudil svou neteř Marii Mancini, aby ji držel dál od mladého Ludvíka XIV., který se o ni ucházel, ale který se z politických důvodů měl oženit se španělskou infantkou Marií Terezií Rakouskou.
V roce 1685 Vauban modernizoval bašty a hradební chodby.
Samuel de Champlain, cestovatel a kartograf se narodil v Brouage mezi lety 1567 a 1574 a poprvé se vydal na cestu do Nové Francie v roce 1603. Následně podnikl celkem 21 cest mezi Francií a Novou Francií. V roce 1608 založil město Québec, kde zemřel 1635, aniž by dokončil přípravy na založení Montrealu, ke kterému došlo až roku.
Dnes mnoho prvků dokazuje silné vazby, které spojují město Brouage s městem Québec. Rue du Québec a Place du Nouveau-Brunswick v Brouage, Rue de Brouage a Champlainova socha v Québecu. Kostel Saint-Pierre v Brouage byl také zrestaurován z darů města Québec.
V roce 1970 byl jmenován farářem v Brouage otec Maxime Le Grelle (1906-1984), belgický jezuitský kněz a spisovatel. Nechal zrestaurovat kostel v Brouage, kde osm vitráží ilustruje občanské a náboženské dějiny Nové Francie. Značně pracoval na podpoře užších vazeb mezi departementem Charente-Maritime a provincií Québec. Několik let vedl sdružení France-Québec a inicioval partnerství farností Champlain a Hiers-Brouage nebo výstavu „France-Canada“ v roce 1973 věnovanou původu Nové Francie.
Úpadek kosmopolitního města Brouage začal v 17. století. Kvůli klesající hladině moří a absenci odtokové řeky mořský horizont stále více ustupoval na úkor bažin, což Brouage znemožnilo jeho hlavní přístavní činnosti. Vzestup města Rochefort, sousedního města, které si oblíbil Ludvík XIV. a Colbert uvrhl Brouage do zapomnění. Slaniny byly opuštěny a město začalo chátrat. Mnoho budov zmizelo. Výstavba ve skutečnosti nikdy neobsadila veškerý dostupný prostor uvnitř hradeb.
Během Francouzské revoluce sloužilo město jako detenční centrum pro několik stovek zločinců., tehdejší vzpurní kněží, kteří odmítli přísahat věrnost republice, byli deportováni do vězení v Rochefortu roku.
Dne 29. srpna 1970 quebecká vláda vzdala hold Champlainovi otevřením památníku před jeho rodným domem.
Po roce 1980 byly provedeny rozsáhlé restaurátorské práce na vylepšení místa. Budova vojenského skladu potravin se stala evropským centrem vojenské architektury.
V roce 2001 Diane Lemieux, quebecká ministryně kultury, přijela do Brouage, aby v kostele slavnostně otevřela vitráž symbolizující vazby mezi její zemí a městem Saintonge.
U příležitosti 400. výročí založení města Quebec zdejším rodákem Samuelem de Champlainem se v Brouage konaly četné slavnosti.
K 1. lednu 2019 se obec sloučila s Marennes a vytvořila novou obec Marennes-Hiers-Brouage, jejíž vznik byl formalizován prefekturním dekretem z 27. listopadu 2018.
Pamětihodnosti Opevnění Brouage navrhl Robert de Chinon v roce 1575 a Pierre de Conti, pán z Argencourtu, přepracoval opevnění a zároveň zachoval půdorys Roberta de Chinona. V roce 1888 bylo opevnění klasifikováno jako historická památka. Aby mohlo stát v bažinaté půdě, hradby spočívají na plovoucí dubové podlaze pokryté třemi řadami kamenných desek, které jsou spojeny železnými svorkami a podepřeny piloty zatlučenými do bahna a zalitými do vápenné malty. Hradby byly postaveny podle plánů kartografa Charlese Lebera du Carla mezi lety 1628 a 1633 a zesíleny v roce 1689. Vnější fasáda je z opracovaného kamene, zbytek sutiny je pojen vápenopískovou maltou. Vršek valu je z cihel. Tato část byla často zničena během útoků dělovými koulemi. Bylo rychlejší a levnější znovu postavit pouze horní část z cihel. Navíc, když dělová koule narazila na val, úlomky byly méně nebezpečné, pokud byl val z cihel, než pokud byl z kamene. Základní kameny bašt byly zajištěny železnými háky. Tvoří jakýsi čtyřúhelník s vnějším obvodem 2080 m, vyztužený osmi baštami, z nichž každá je zakončena třemi strážními věžemi. Vnitřek valů je vyroben ze štěrkových kamenů, na kterých byl Jacopolis založen. Porte Royale (Královská brána) zůstala téměř nedotčená. Poskytovala přístup k námořním hrázím a byla zvenčí chráněna malou hradbou s padacím mostem. Porte d'Hiers byla téměř úplně zbořena. Bývalý vojenský sklad potravin se skládal z přízemí a horního patra. V ní se uchovávalo všechno, co bylo uloženo v sudech jako víno, pivo, solené maso apod. Přízemí pojalo 700 sudů, zatímco v patře se na dubovou podlahu vešlo až 300 tun pšenice. V budově se nachází výstava Evropského centra vojenské architektury. V přístřešcích Královské brány, postavených u obvodových hradeb, se během dob nacházely dílny zbrojířů, kovářů, sklady dřeva, lafety, stáje atd. Bednářství. Kovárny, postavené proti královské baště. Prachovny, zásobník Françoise d'Espinay de Saint-Luc se čtyřmi opěrnými pilíři, obsahovaly 30 tun prachu a zásobník La Brèche, postavený Vaubanem v roce 1692, 20 tun. Kostel Saint-Pierre-et-Saint-Paul (svatého Petra a Pavla) byl otevřen pro bohoslužby v roce 1608, v roce založení města Quebec. Architektonicky se jedná o přechodnou stavbu mezi gotickým a renesančním slohem. Zvonice a část fasády byly přestavěny na konci 18. století poté, co bouře v roce 1731 poškodila tuto část budovy. Portál tak doplňují klasické vlivy jako jsou pilastry a trojúhelníkový fronton. Uvnitř vitrážová okna zobrazují epizody ze založení Nové Francie. Jedno z nich zobrazuje založení města Québec, zatímco druhé, dar z Nového Brunšviku, představuje obchodní stanici na ostrově Île Sainte-Croix, založenou v roce 1604 Pierrem Dugua de Mons. A konečně, další vitrážové okno evokuje založení Jacopolis na Brouage v roce 1555. Kostel Saint-Hilaire založený ve 12. století je nejstarší památkou ve městě. Postaven na bývalém ostrově Hiers, byl předtím, než se stal farním kostelem, převorským kostelem. Původní románská svatyně byla téměř kompletně přestavěna v 15. století, o čemž svědčí hrotová okna s gotickou kružbou, žebrované klenby a severní dveře (nyní zazděné) zakončené štítem. Dům byl silně poškozen drancováním za náboženských válkách a v 17. století byl částečně přestavěn, ale chybí mu několik klenebních polí. Průčelí je nejnovější částí budovy a pochází teprve z roku 1862. Jeho součástí je nízká zvonice zakončená břidlicovou věží. Stejně jako kostel Saint-Pierre má i kostel Saint-Hilaire obdélníkový půdorys se třemi loděmi. Několik metrů od svatyně stojí dům, který si zachoval některé prvky bývalého převorství ze 17. století. Panské sídlo Blanchardière, které patří městu Hiers (86, rue de Beaugeay), má výhled na bažinu Brouage. Léno La Blanchardière je doloženo z 15. století a sloužilo jako zadní základna protestantských vojsk během obléhání v roce 1585. Staré plány ukazují zastavěný komplex uspořádaný kolem čtvercového nádvoří, hlavní dům zabíral jihovýchodní roh a byl lemován polygonální schodišťovou věží. V roce 2020 preventivní posouzení ve dvoře potvrdilo existenci budov připojených k severní a západní fasádě. Na západě, zastavěné průčelí široké 7,30 m, s dělicí zdí a dlážděnými podlahami na jihu, interpretované jako stáj nebo stodola, na severu trasa, která by mohla tvořit jeden celek. Stavby jsou odkryté pod ornicí a svědčí o nedávné destrukci.
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Nejkrásnější vesnice Francie Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1825 Kategorie:Bývalé obce ve Francii