Julius II. hrabě ze Salm-Neuburgu, též Salmsko-Neuburský ( Julius II. Graf von Salm-Neuburg, 1600 – 1654/1655) byl moravský a rakouský šlechtic z rodu Salm-Neuburg.Ottův slovník naučný, díl XXII.; Praha, 1904; s. 551 MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl II.; Praha; s. 197–199 ISBN 9788025700273 Vlastnil panství Tovačov na Moravě, kde zastával vysoké úřady nejvyššího sudího (1635–1637) a zemského hejtmana (1637–1640).LOUDA, Jiří: Moravští zemští hejtmani; Praha, 1999; s. 32 ISBN 80-85973-09-X

Život náhled|vlevo|Zámek Tovačov vlevo|náhled|Salmův palác na Horním náměstí v Olomouci Narodil se jako nejstarší z osmi dětí Vejkarta ze Salm-Neuburgu (1575–1617) a jeho manželky Sidonie z Minkwitz (1579–1638), dcery Jiřího z Minkwitz a Siguny Roupovcové z Roupova.Rodokmen Salm-Neuburgů dostupné online

Jako nezletilý zdědil po otci říšské panství Neuburg am Inn u Pasova a moravské panství Tovačov.Historie rodu Salm-Neuburg dostupné online Tyto majetky spolu s ním vlastnili mladší bratři Karel (1604 1662) a Ladislav (1607–1628), poručníkem nezletilých sourozenů byl ustanoven jejich strýc Ladislav mladší z Lobkovic (1566–1621). Díky vlastnictví Tovačova s počtem 1535 poddaných patřil Julius II. do desítky nejbohatších šlechticů na Moravě,KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti a obecné aspekty; Matice moravská, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2006; s. 316–318 ISBN 80-86488-34-9 samostatným majitelem panství byl až od roku 1636.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII.; Praha, 2008; s. 586 ISBN 978-80-7277-041-0 Hned na začátku třicetileté války byl Tovačov vydrancován vojáky stavovské armády (1619), v konečné fázi celoevropského konfliktu stál Julius II. v čele císařské posádky před Švédy (1642–1643). Zámek Tovačov byl v té době jeho hlavním sídlem a prošel stavebními úpravami.

Julius II. byl v rodinné tradici věrným stoupencem Habsburků, od roku 1625 císařským komorníkem Ferdinanda II.Julius II. ze Salm-Neuburgu na webu kaiserhofgeschichte dostupné online a později iFerdinanda III.. První z obou císařů zmínil v Obnoveném zřízení zemském Julia mezi pěti privilegovanými českými pány, jejichž rodům mělo dědičně náležet v dvorské hierarchii postavení hned za knížaty, dvorskými úředníky, zemskými úředníky z panského stavu a čtyřmi rody, jimž bylo obdobné privilegium uděleno již roku 1625.Rozhodnutím císaře Ferdinanda II., zaneseném v Obnoveném zřízením zemském byla stanovena hierarchie české šlechty u dvora následovně: vévodové (dle data povýšení na vévodu), knížata (dle data povýšení na knížete), čtyři šlechtici mimořádně zasloužilí o habsburskou věc dle znění privilegia z roku 1625 (hrabě Vilém Slavata, hrabě Jaroslav Bořita z Martinic, Adam ml. z Valdštejna a hrabě Maxmilián z Trautmannsdorfu, pouze Slavata však měl tuto pozici garantovánu dědičně v linii prvorozených synů), dvorští úředníci z řad vyšší šlechty spolu s tajnými rady (dle stáří příslušnosti rodu k panskému stavu), vyšší zemští úředníci z panského stavu (dle hierarchie úřadů), prvorození potomci privilegovaných z roku 1625 (s výjimkou potomků Slavatových), pět šlechticů a jejich potomků v prvorozenecké linii privilegovaných v Obnoveném zřízení zemském na základě zásluh o habsburskou dynastii (v pořadí hrabě Zdeněk ze Žampachu, hrabě Václav z Bruntálský z Vrbna, hrabě Julius ze Salmu, Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu a Kryštof Pavel z Lichtensteinu-Castelcorna, jejich potomci v linii prvorozenců měli mít stejné pořadí), ostatní hrabata (podle data udělení hraběcího titulu), ostatní starožitné panské rody (dle data přijetí do panského stavu), ostatní novožitné panské rody (také dle data přijetí) atd.

Od druhého z císařů Julius obdržel dne 11. října 1637 v Kaiserebersdorfu u Vídně potvrzení svého hraběcího stavu v Českém království.

K jeho kariéře přispěl blízký vztah ke kardinálu Františkovi z Ditrichštejna, který byl Juliovým patronem. V letech 1635–1637 zastával Julius II. funkci nejvyššího zemského sudího na Moravě a po odchodu kardinálova synovce Maxmiliána z Ditrichštejna k císařskému dvoru ve Vídni nakonec zaujal pozici moravského zemského hejtmana (1637–1640). V této funkci projevoval vysoké ambice, v této době ale již neměl podporu kardinála Ditrichštejna, který zemřel v roce 1636. Císařský dvůr tehdy již potlačoval příliš samostatné aktivity vysokých zemských úředníků a po odhalení rozsáhlé korupce byl Julius II. z funkce zemského hejtmana odvolán (1640).STARÝ, Marek: Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské; Praha, 2018; s. 526–527 ISBN 978-80-87284-67-4 Nadále ale zasedal v moravském zemském sněmu a v roce 1651 byl i zástupcem císaře na sněmovním jednání.DAVID, Jiří: Nechtěné budování státu. Politika, válka a finance na Moravě ve druhé polovině 17. století; Matice moravská, Brno, 2018; s. 252–253 ISBN 978-80-87709-21-4

Kromě tovačovského panství koupil v roce 1638 panství Kralice,KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 138 ISBN 80-85983-15-XHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 128 po otci zdědil také problematické nároky k panství Kojetín, o něž vedl dlouholetý spor s pražským arcibiskupstvím.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 929 ISBN 80-85983-14-1 Kolem roku 1640 zakoupil několik domů na olomouckém Horním náměstí. Ty byly v roce 1641 vyňaty z městské jurisdikce a zaneseny do zemských desk. Julius započal s jejich postupnou přestavbou a spojil je do jednoho většího domu. Podle záznamů z městského archivu z roku 1653 byl z milosti císaře osvobozen od placení městských dávek. Dům zvaný dodnes jako Salmův palác se stal jednou z hlavních rodových rezidencí. Po Juliově úmrtí pokračoval ve výstavbě jeho syn Ferdinand Julius. Nový palác byl dokončen instalací portálu v roce 1687. Palác byl v držení rodu Salmů více než sto let.

Manželství a potomstvo Julius Salmsko-Neuburský byl dvakrát ženat. Jeho první manželkou byla hraběnka Juliana z Collalto (1623–1647). Z jejich manželství se narodily dvě děti, které však zemřely v mladém věku. Jeho druhou manželkou se stala Marie Salomena z Windisch-Graetze, vdova po Alexandru Haugwitzovi († 1655). S ní měl syna Ferdinanda Julia.

Kariéra syna Ferdinanda Julia (1650–1697) byla skromnější. Ten se stal jen přísedícím moravského zemského soudu a roku 1674 krajským hejtmanem Olomouckého kraje za panský stav. Protože nezanechal mužského potomka, jeho smrtí v roce 1697 zanikla tato rodová linie. Jeho dědictví přešlo na jeho synovce Arnošta Leopolda Ignáce (1683–1722) z vedlejší větve rodu, jejž určil ve své závěti. Dědictví zahrnovalo panství Tovačov, Kojetín a Kralice na Hané, přičemž po dobu Arnoštovy nezletilosti spravoval majetek jeho otec František Leopold (1648–1702).

Odkazy Poznámky

Reference

Externí odkazy

Julius II. Kategorie:Německá hrabata Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Moravští šlechtici Kategorie:Moravští zemští hejtmani Kategorie:Moravští sudí Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Narození v roce 1600 Kategorie:Úmrtí v roce 1654 Kategorie:Úmrtí v Tovačově Kategorie:Muži