Jos. Kudrnáč & spol.

Jos. Kudrnáč & spol. byla firma, která vyráběla výrobky z pryže. Do širšího povědomí se dostala výrobou pneumatik.

Začátky Josef Kudrnáč, rodák z Plhova, obce sousedící s Náchodem, založil živnost, která se zabývala od roku 1907 výrobou pístnicových ucpávek pro parní motory. Výrobu provozoval v pronajatých prostorách. S výrobou gumového zboží započal v roce 1919. Do obchodního rejstříku byla firma zapsána jako „Jos. Kudrnáč“ se sídlem Staré Město nad Metují č.p. 64. Předmětem výroby byly pístové ucpávky, osinko-pryžové zboží a chemické přípravky pro veškerý průmysl. Firma se prezentovala jako „osinkové a pryžové závody“.

Nové výrobní prostory Josef Kudrnáč potřeboval větší výrobní prostory. Na Komenského třídě čp. 295. se nacházela budova, kterou v roce 1885 postavil Josef B. Sindermann pro výrobu řepkového a lněného oleje, laků a dalších produktů. V roce 1890 byla továrna přeměněna na mechanickou tkalcovnu. Továrna měla 150 tkalcovských stavů a byla elektricky osvětlena. Vyráběla primárně barevné látky, konkrétně Oxford, Canafas, Zephyr a flanel. Po přistoupení společníka Felixe Gärbera byl název společnosti: „„Mechanische Weberei und Appretur, Gärber und Sindermann in Nachod“. V roce 1894 Josef B. Sindermann odstoupil ze společnosti a následující rok Felix Gärber tkalcovnu prodal Hermannu S. Doctorovi. Ten ji po několika letech opustil a nabízel k prodeji.

Továrna se zdála Josefu Kudrnáči velká, a proto uvažoval, že by v případě koupě továrny její část prodal. Cyril Bartoň-Dobenín, majitel textilky, ve které se Kudrnáč vypracoval, předpovídal, že se prostory v budoucnu ukážou jako nedostatečné. Do zakoupené továrny Eduarda Doctora se firma stěhovala v létě roku 1923. Novou provozovnu přizpůsobil Josef Kudrnáč výrobě gumového zboží, konkrétně gumových podpatků Samson. Kromě pryžových výrobků stále nabízela pístové ucpávky pro parní stroje, čerpadla, lokomobily, lokomotivy; dále osinko-pryžové průlezové pásy a kruhy, vysokotlaké těsnící desky, ucpávky pro cukrovarnické účely. O továrně se i v oficiálních dokumentech hovořilo jako o gumovce.

Společníci a název společnosti Dne 10. dubna 1924 byla zapsána do obchodního rejstříku společnost „Josef Kudrnáč & spol.“ s předmětem podnikání: výroba osinkového a pryžového zboží a obchod veškerými výrobky do toho oboru spadajícími. Společníky firmy se stali Josef Kudrnáč a Ing. Jaromír Hakauf. Výrok Krajského soudu v Hradci Králové měl za následek opravu v obchodním rejstříku: zapsání nového znění firmy „Jos. Kudrnáč & spol.“ Dne 25. června 1928 vystoupil ze společnosti Jaroslav Hakauf ml. Společnost se připojila ke kartelu továren na technickou pryž. Kartel se načas rozpadl; znovu sjednán byl 13. března 1931.

Roku 1939 se Josef Kudrnáč vzdal majetkových práv na firmu Jos. Kudrnáč & spol. Majitelem se stal syn Jaromír Kudrnáč. Začátkem roku 1944 vstoupil do firmy Jaromír Kudrnáč ml., syn Jaromíra Kudrnáče, šéfa gumovky.

Rozvoj podniku Na konci února 1928 byla projednávána žádost o zavedení přípojky 10.000 Voltů a postavení trafostanice.

Se zvyšujícím obchodem se pražská prodejna přemístila do větších prostor. Nově sídlila na adrese Praha II., Štěpánská 28 v bývalém sídle firmy Good-Year. Prodej prostřednictvím firemních filiálek byl nákladný, a proto firma Baťa přišla k modelem prodeje pneumatik soukromými prodejci. O zrušení firemních prodejen jednala firma Baťa také s firmou Kudrnáč.

Denní výroba v náchodské továrně v roce 1932 dosahovala: 150 autopneumatik, 1 500 velopneumatik, 80 tisíc metrů hadic, 60 tisíc podpatků „Box“, 1 300 párů obuvi a 400 m² gumových podlah.

Na konci roku 1938 koupila firma tovární objekt bývalé firmy Macháně, továrny mlýnských strojů v Pardubicích. Pozemek měl rozlohu 1,6 hektaru a umožňoval velký rozvoj. Filiálka v Pardubicích byla otevřena dne 15. července 1939 nebo 18. srpna 1939. V roce 1940 postavila firma v Náchodě 10 dvojdomků pro zaměstnance v lokalitě „Na Klínku“. Firma provozovala závodní jídelnu.

V dubnu 1941 stanovilo obecní zastupitelstvo Náchoda stavební čáru pro tovární objekt firmy v ulici Českých bratří. V říjnu byla zkolaudována přístavba tovární budovy a povolena stavba nové trafostanice.

Sortiment

Pneumatiky Jediným výrobcem automobilových pneumatik byla v Československu do roku 1931 továrna Semperit-Matador, dceřiná firma rakouské společnosti. Její výroba pokryla 15 % československého prodeje. Československo bylo z velké část závislé na dovozu automobilních pneumatik ze zahraničí. V prosinci roku 1931 zahájila výrobu firma Jos.Kudrnáč & spol. a v dalším roce firma Baťa. Svaz dovozců pneumatik reagoval na domácí produkci varováním, že omezení dovozních povolenek může ohrozit státní hmotné rezervy. Svaz požadoval vydávání povolenek k dovozu pneumatik pouze členům svazu. Už v roce 1933 se výroba pneumatik českých firem projevila v poklesu cen. V roce 1937 převýšil vývoz pneumatik Kudrnáč, Baťa a filiálek Semperit a Michelin dovoz pneumatik ze zahraničí.

Kudrnáčovy pneumatiky nesly jméno Kudrnáč-Everit. Firma brzy uzavřela smlouvu s americkou firmou Goodrich o výrobě pneumatik pro český trh s výhledem na export do Polska a na Balkán. Výrobu pomáhal rozjíždět americký odborník Dawe F. Logan.http://www.beloves.wz.cz/pdf/2015/2.prumyslove_objekty.pdf Kudrnáč byl prvním výrobcem tzv. superbalonů, tedy objemnějších pneumatik, které byly nahuštěny menším tlakem. Pro motocykly byl vyvinuty pneumatiky, které eliminovaly smyky motocyklů. Zlepšení spočívalo v „zářezech“ na bocích pneumatik. Dalším obchodním názvem pneumatik byla značka „Imperátor“. Měla podélné rýhy a byla inspirována americkými pneumatikami. Pneumatika „Kudrnáč-IKA“ byla bezpečnostní pneumatika s ocelovými lanky v patce pneumatiky. Firma inzerovala duše pneumatik, které byly vyrobeny v kruhové formě a nezpůsobovaly deformace pneumatik jako duše vyrobené z rovné hadice. Ventily pneumatik byly v duších řádně zavulkanizovány bez použití regenerované gumy. Na pneumatiky poskytovala firma roční záruku.

Plynové masky Po nástupu Hitlera k moci se československá vláda připravovala na válku. Na mezinárodní situaci reagovaly i firmy svými produkty. Firma Kudrnáč pronajala bývalou cihelnu v Hlinsku a vyráběla zde protiplynové masky značky IPRA se sloganem: „Proti plynu – dokud je čas“. Později byl název masky opraven na YPRA, který byl zamýšlen jako připomínka bojového plynu yperit resp. připomínka belgického města Yprès, u kterého byl plyn použit Němci v 1. světové válce. Nový slogan zněl: „Zabezpečte své rodiny! Nevíme dne ani hodiny!“ Polední list napsal 2. března 1937, že bylo zkoušeny plynové masky osmi československých výrobců (Techna, Fatra, Eckhardt, Ocelový dům, Kudrnáč, Horák, Optimit a Chema). Pouze u jediné masky dopadly zkoušky uspokojivě. Firma Fatra žádala redakci o jméno autora článku. Firma Kudrnáč na článek odpověděla: „Jsme ochotni vstoupit s našimi maskami do zamořené plynové komory!“.

Kudrnáč a další výrobci protiplynové výzbroje (plynových masek, filtrů a obleků) vytvořili lobby s cílem zisku koncesí na výrobu a prodej. Státních záruk však nebylo dosaženo, výroba se nevyplácela ekonomicky, a proto firma omezila výrobu. Závod v Hlinsku vyrábějící protiplynové masky byl zrušen. Po vyhlášení československé mobilizace v září 1938 měla firma problémy vyvolané chybějícími pracovníky a částečným přesunem výroby do Hlinska.

Úřady Třetí říše schválily podle § 8 zákona o protiletecké ochraně tyto typy masek firmy Jos. Kudrnáč & Co: Gasmaskenkörper Type Leyland (RL 1 42/15), Type FM (RL 1 42/16) a Type C (RL 1 42/17).

Komunističtí poslanci chránění imunitou ve své interpelaci po 2. světové válce napsali: Na dodávkách plynových masek pro československou armádu vydělával Kudrnáč ohromné peníze, ale přesto se dopouštěl vyslovené sabotáže. Masky, které Vojenským chemickým ústavem byly zjištěny jako zjevně vadné a vráceny jako nepoužitelné, zařazoval do dalších dodávek jako bezvadné. Těchto vadných masek bylo dodáno mnoho vagonů.

Gumová obuv V roce 1930 firma rozšiřovala výrobní prostory tak, aby mohla vyrábět gumovou obuv v počtu 10 tisíc párů denně. Firma dále vyráběla plátěnky, kecky, galoše a sněhovky. K obuvnické produkci lze přiřadit i gumové podpatky „Box“. Pro koně vyráběla továrna gumové podkovy.

Podlahové krytiny V roce 1931 začala výroba gumolea, které mělo být náhradou dováženého linolea. Firma zajišťovala výrobu i pokládku těchto gumových podlah. Firma se inspirovala v Anglii, kde použili dlažbu z gumy a nabídla pražské obci zhotovení dlažby kolem staroměstské radnice.

Další výrobky Dalšími výrobky byly transportní pásy, chirurgická pryž, gumové pláště a gumové látky.Byl vyvinut i osmikomorový gumový člun.

Mimořádné události Dne 1. prosince 1938 vznikl v továrně požár. Dělníku na lince v podpatkárně utrhnul stroj část ruky. Za předražování obručí a duší na jízdní kola byl potrestán Zdenko Kudrnáč, bývalý ředitel továrního skladiště firmy Kudrnáč pokutou 100 tisíc K. Na začátku října roku 1944 v továrnách v Náchodě a Pardubicích natáčeli filmaři propagandistické záběry pro filmový týdeník „Aktuality“, které se promítaly v kinech. Šot se týkal zpracování staré gumy, tzv. regenerace a výroby za použití „regenerátu“.

Po druhé světové válce

Události Dne 30. srpna 1945 promlouval k dělníkům ve znárodněném podniku Jos. Kudrnáč Klement Gottwald.

V únoru roku 1946 vypukl v pardubické pobočce firmy Jos. Kudrnáč v národní správě požár.

V srpnu roku 1946 byl zveřejněn protest pracovníků továrny proti mírným rozsudkům nad protektorátními zrádci.

Znárodnění Už ve třetím poválečném čísle Rudého práva (18. května 1945) byl kontakt na soudruha Řepu, kterému měli komunisté z českých gumařských továren nahlásit jména členů závodních rad. Závodní rady, právně definované až 27. října 1945 Dekretem č. 104/1945 Sb., požadovaly na vyšších (a nepříslušných) orgánech souhlas s odmítnutím „spolupráce“ s dosavadním vedením podniků.

Dne 7. března 1946 byla vydána vyhláška ministra průmyslu č.932 o převedení majetkové podstaty „ Jos. Kudrnáč a spol.“ a „GUMOKOV J. Hakauf a synové“ na „Kudrnáč, národní podnik“. Jos. Kudrnáč & spol. se stal prvním národním podnikem v severovýchodních Čechách. Dne 9. dubna 1947 byla vydána vyhláška ministra průmyslu č. 500 o změně firmy „Kudrnáč, národní podnik“ na „Rubena, gumařské závody, národní podnik“.

Po roce 1990 Týdeník Nový čas (orgán OV KSČ) zveřejnil zprávu, že dne 20. dubna 1990 navštíví podnik Rubena Ivo Kudrnáč, potomek Josefa Kudrnáče. Ivo Kudrnáč byl ředitel podniku pro chemickou výrobu ANACHEMIA v Montrealu. Sportovní funkcionáři se těšili na případné uzavření sponzorské smlouvy výhodné pro obě strany.

Reference

Kategorie:Zaniklé firmy v Náchodě Kategorie:Gumárenství