Hans Artur Gerhard van Manen (11. července 1932 Amstelveen – 17. prosince 2025 Amsterdam) byl nizozemský baletní tanečník, choreograf a fotograf. Vytvořil více než 150 baletů, které byly uváděny více než 90 mezinárodními soubory.
Životopis Van Manen, syn německého sluhy, studoval mimo jiné u Sonie Gaskellové, Françoise Adretové a Nory Kissové. V letech 1973 až 1985 pracoval pro Nizozemský národní balet a napsal řadu baletů. Van Manen byl členem Akademie umění od roku 2014. Byl známý svou pozorností k detailu a vysokými standardy pro každý pohyb ve svých choreografiích. Van Manen měl silné pouto s tanečníky Nizozemského národního baletu a byl známý svým humorem a respektem k tanečníkům, kteří vdechovali jeho práci život. V posledních letech svého života se více než choreografii věnoval fotografii, kterou vnímal jako klidovou protiváhu k intenzivní práci s tanečníky. Jeho snímky byly pečlivě stylizované, ve čtvercovém formátu 6×6 a technicky precizní. Nejčastějšími náměty byli tanečníci, významnou roli však hrál i akt. Sám uváděl, že fotografii vnímal jako prostředek k vyjádření bez narativní zátěže.
V roce 2024 daroval své snímky amsterodamskému Rijksmuseu.
V roce 2023 byl uveden dokument o jeho životě a díle s názvem Just dance the steps (Jen tancuj podle kroků). Tento dokument natočil filmař Willem Aerts.
Osobní život Žil se svým partnerem Henkem van Dijkem. Van Manen zemřel 17. prosince 2025 ve věku 93 let v Amsterdamu.
Ceny a ocenění 1957 – Státní cena za choreografii za debut Feestgericht. 1991 – Cena Sonie Gaskellové a Cena za choreografii Asociace divadelních a koncertních ředitelů za dílo Two. V roce 1992 byl jmenován důstojníkem Řádu Oranžského-Nassau. V roce 2000 obdržel Van Manen Erasmovu cenu jako reprezentant nizozemského tance obecně. Důvodem pro udělení ceny byla chvála Van Manenově kreativitě a mezinárodnímu charakteru jeho kariéry. „V 70. a 80. letech se z něj stal ambasador nizozemského tance: jeho tvorba a jeho role v mezinárodních uměleckých vztazích více než prokázaly svou exportní hodnotu. Během uplynulého čtvrtstoletí laureát nepřetržitě překvapoval své publikum. Ačkoli se jeho metody vyvíjely, jeho ústřední axiom zůstal nezměněn: ‚Tanec nemusí odkazovat; je to samotný pohyb, který nese a zprostředkovává význam.‘“ (Erasmova cena 2000). 2004 – Musikpreis der Stadt Duisburg a Deutsche Tanzpreis. 2005 – Benois de la Danse Cena za celoživotní dílo. V roce 2013 Ceny Benois de la danse za balet Variace pro dva páry (Nizozemský národní balet). V září 2007 uspořádal Nizozemský národní balet velký festival k oslavě jeho narozenin, kde bylo reprízováno dvacet pět z jeho 120 choreografií. Na zahájení tohoto festivalu byl Van Manen vyznamenán titulem Komandéra Řádu nizozemského lva. V roce 2013 získal cenu Zlatý věk. V roce 2015 získal ruskou Zlatou masku. V roce 2016 získal v Cannes ve Francii mezinárodní taneční cenu. Jednalo se o Grand Prix à la Carrière za jeho rozsáhlou a rozmanitou tvorbu a dalekosáhlý vliv na moderní balet v Evropě. Ve stejném roce odmítl turecké taneční ocenění Choreograf století od Turecké státní opery kvůli porušování lidských práv v Turecku. Předtím z politických důvodů odmítl rakouská, řecká a portugalská státní ocenění. V roce 2017 byl jmenován komandérem francouzského Řádu umění a literatury a obdržel cenu VSCD Oeuvre Award. V roce 2018 obdržel Medaili cti za umění a vědu Řádu Oranžského.
Choreografie
Odkazy
Reference
Literatura Keso Dekker, Hans van Manen a Moderní balet v Nizozemsku (Bakker, 1981). Eva van Schaik, Hans van Manen, život a dílo (Aréna, 1997) ISBN 90-6974-261-6 Eddie Vetter a kol., Hans van Manen více než půl století tance (De Arbeiderspers, 2007) ISBN 978-90-295-6538-7
Externí odkazy
Audio a video Hans van Manen Jubilejní festival Nadace Hanse van Manena Portrét Hanse van Manena
Kategorie:Nizozemští fotografové Kategorie:Nizozemští choreografové Kategorie:Narození v roce 1932 Kategorie:Narození 11. července Kategorie:Narození v Severním Holandsku Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Úmrtí 17. prosince Kategorie:Úmrtí v Amsterdamu Kategorie:Muži