František Antonín IV. z Thun-Hohensteinu

František Antonín IV. kníže z Thun-Hohensteinu (František de Paula Antonín Bohuslav Maria kníže z Thun-Hohensteinu, Franz de Paula Anton Bohuslaw Maria Fürst von und zu Thun-Hohenstein) (17. prosince 1890 Praha – 20. dubna 1973 Ulm) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů, velkostatkář v Československu a poslední majitel zámku Děčín. Po druhé světové válce žil v Německu a uplatňoval se v Sudetoněmeckém krajanském sdružení. Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis náhled|vlevo|Thun-Hohenstejnšký palác v Nerudově ulici (Praha-Malá Strana) Pocházel ze starého šlechtického rodu Thun-Hohensteinů,Ottův slovník naučný, díl XXV.; Praha, 1906; s. 401–402 patřil k děčínské rodové linii. Narodil se v rodovém paláci v Nerudově ulici v Praze jako starší syn hraběte Jaroslava Thun-Hohensteina (1864–1929) a jeho manželky Marie, rozené hraběnky Chotkové z Chotkova (1863–1935).Rodokmen děčínské linie Thun-Hohensteinů dostupné onlineGothaisches Genealogisches Taschenbuch der Graflichen Hauser 1896; Gotha, 1895; s. 1165 dostupné onlineRodokmen Thun-Hohensteinů in: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. Jeho kmotry byli strýc František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1847–1916), vlivný politik a mimo jiné rakouský předseda vlády, druhým kmotrem byl dědeček z matčiny strany, diplomat Bohuslav Chotek z Chotkova (1829–1896).CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty.; NLN, Praha, 2008; s. 513, 528, 530 ISBN 978-80-7106-977-5 Po převzetí dědictví rodu Lambergů se rodina přestěhovala na Moravu a František Antonín strávil dětství na zámku v Kvasicích, otec Jaroslav byl v té době poslancem moravského zemského sněmu a starostou v Kvasicích.MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2012; s. 721–723 ISBN 978-80-7325-272-4 Studoval na gymnáziu v Kroměříži a poté absolvoval studium práv na Univerzitě Karlově v Praze. Po krátké službě v c. k. armádě byl veden jako nadporučík v záloze a za první světové války se zúčastnil bojů na italské frontě v rámci c. k. dobrovolnického motorového sboru.TICHÝ, Karel: Lobkowiczové dolnobeřkovští. Politický, kulturní a hospodářský význam české šlechty a její soužití s občanskou společností na příkladu panství Dolní Beřkovice; Dolní Beřkovice, Příbram, 2022; s. 758 ISBN 978-80-908607-0-4 V roce 1916 byl jmenován c. k. komořím.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 317 dostupné online

náhled|vlevo|Zámek Děčín Po rozpadu monarchie zůstal František Antonín zastáncem legitimity starého Rakouska a těžko se smiřoval se zrušením šlechtických titulů. K nově vzniklé Československé republice měl značně kritický postoj a v dochované korespondenci se negativně vyjadřoval i k Čechům jako národnosti. Angažoval se ve vedení Svazu německých velkostatkářů v Československu (Verband der deutschen Grossgrundbesitzer in der Tschechoslowakei) a jeho nejbližšími přáteli byli v té době Alfons Clary-Aldringen a Eugen Alfons Czernin, oba také majitelé obrovských pozemkových komplexů v Sudetech. Nepřímo zasahoval Thun-Hohenstein i do politického dění, finanční podporoval silně pravicovou Československou agrární stranu senátora Karla Práška, která však v parlamentních volbách v roce 1925 zcela propadla.HORČIČKA, Václav: Evžen Alfons Czernin in: Šlechta bez monarchie. Staré elity posthabsburské střední Evropy; Praha, 2025; s. 216–220 ISBN 978-80-86781-48-8

Kritický postoj k Československu vyplýval mimo jiné z rozpadu obrovského rodinného dědictví. Po otci převzal již v roce 1921 správu velkostatků Děčín, Peruc v severních Čechách a Zdíkov na Šumavě, k nimž patřilo přes 18 000 hektarů půdy.Přehled majetku Thun-Hohensteinů in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen 1891; Praha, 1891; s. 595–600 dostupné online Hned v roce 1921 došlo k prodeji Zdíkova a krátce poté zasáhla do rozlohy děčínského velkostatku pozemková reforma, která ji snížila téměř o polovinu. V roce 1924 byl prodán i Františkův rodný dům, palác v Nerudově ulici v Praze. Koupila jej italská vláda a od té doby zde sídlí italské velvyslanectví. Pro pobyty v Praze koupil František Antonín později dům v Nebovidské ulici na Malé Straně. K dalším problémům došlo v roce 1924, kdy byly zrušeny fideikomisy a o své nároky se přihlásil bratranec František Thun-Hohenstein, kterému František Antonín v rámci mimosoudního vyrovnání musel vyplatit přes 10 miliónů korun.Rod Thun-Hohensteinů vlastnil v Čechách celkem tři fideikomisy, klášterecký, děčínský a choltický. U zrodu sekundogeniturního fideikomisu na děčínském panství stál hrabě Maxmilián z Thun-Hohensteinu (1638–1701), barokní mecenáš a budovatel rezidenčního města v Děčíně. V zakládací listině svěřenství byly stanoveny striktní podmínky pro jeho nástupce, mimo jiné měl každý další uživatel rozsáhlého majetku mít manželku šlechtického původu. Toto pravidlo porušil František Antonín II. z Thun-Hohensteinu (1809–1870), který se oženil s měšťankou Magdalenou Königovou, a neměl tak nárok na převzetí rodového majetku. Fideikomis získal jeho mladší bratr Bedřich František z Thun-Hohensteinu (1810–1881), otec knížete Jaroslava Thun-Hohensteina. Na převzetí velkostatků v různých částech Čech navazovalo finanční vyrovnání ve výši 650 000 zlatých. Když byly v Československu v roce 1924 zrušeny fideikomisy, přihlásil se o své nároky František Maria Thun-Hohenstein (1868–1934), vnuk Františka Antonína II. a vysoký úředník ve státní správě Rakouska-Uherska. Kníže František Antonín v té době vedl několik sporů s Československou republikou v návaznosti na dopady pozemkové reformy a vysoké daňové nedoplatky a se svým bratrancem nechtěl vstoupit do další justiční kauzy. Na základě verdiktu Zemského soudu přistoupil na mimosoudní vyrovnání ve výši 10 750 000 československých korunKOBLASA, Pavel: Reálné fideikomisy aristokratických rodin v Českém království a ve střední Evropě; Národní archiv Praha, 2025; s. 116–118 ISBN 978-80-7469-147-8ŠUMAN, František: Zámek Děčín. Průvodce po expozici.; Děčín, Národní galerie Praha, Národní památkový ústav, Praha; 2018; s. 35–36 ISBN 978-80-270-4935-6

náhled|vlevo|Zámek Jílové, sídlo rodiny Thun-Hohensteinů v letech 1932–1945 Po sňatku žil František Antonín s manželkou Františkou na lobkovickém zámku v Dolních Beřkovicích,TICHÝ, Karel: Lobkowiczové dolnobeřkovští. Politický, kulturní a hospodářský význam české šlechty a její soužití s občanskou společností na příkladu panství Dolní Beřkovice; Dolní Beřkovice, Příbram, 2022; s. 691 ISBN 978-80-908607-0-4 později často pobývali v Praze a také v Děčíně. František Antonín ale na rozdíl od předků neměl k děčínskému zámku vztah a krátce po úmrtí otce se rozhodl jej prodat. S tím zásadně nesouhlasila matka Marie, rozená Chotková, která v Děčíně trvale žila. Napjaté vztahy mezi ní a snachou Františkou vedly k tomu, že při pobytech v Děčíně bydlel František Antonín ve Ville Waldstein na protějším břehu Labe.Vila Waldstein v Děčíně na webu Národního památkového ústavu dostupné online V roce 1930 prodal za dva milióny korun polovinu zámeckého parku na stavební parcely a začal vyjednávat o prodeji samotného zámku. Po dlouhém procesu jednání se třemi ministerstvy nakonec zámek v roce 1932 koupilo ministerstvo obrany pro potřeby kasáren za 4 750 000 korun.ŠUMAN, František: Zámek Děčín. Průvodce po expozici.; Děčín, Národní galerie Praha, Národní památkový ústav, Praha; 2018; s. 37–38 ISBN 978-80-270-4935-6KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I.; Praha, 1996; s. 628 ISBN 80-85983-13-3Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 87–88Historie zámku Děčín dostupné online František Antonín si na základě smlouvy mohl ponechat vnitřní vybavení zámku, ale žádná další rodinná nemovitost nemohla pojmout obrovské sbírky včetně knihovny o 90 000 svazcích nebo hodnotné kolekce zbraní. Do prostor zámku navíc přibyl hodnotný mobiliář z pražského paláce prodaného v roce 1924. I když o sbírky projevily zájem kulturní a umělecké instituce, z finančních důvodů z transakce sešlo a František Antonín prodal většinu předmětů za nevýhodných podmínek dvěma pražským obchodníkům, kteří je dále rozprodávali.ŠUMAN, František: Zámek Děčín. Průvodce po expozici.; Děčín, Národní galerie Praha, Národní památkový ústav, Praha; 2018; s. 39–40 ISBN 978-80-270-4935-6>

Po roce 1932 žil František Antonín trvale na zámku v Jílovém, který nechal předtím novorenesančně upravit.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 183 Rodina zde sídlila do roku 1945, kdy byl majetek Thun-Hohensteinů zestátněn na základě Benešových dekretů.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II.; Praha, 1997; s. 687 ISBN 80-85983-14-1 Zestátněn byl také zámek Peruc, kde byl za druhé světové války a následně až do roku 1954 depozitář univerzitní knihovny v LipskuHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 372. Rodině byl vyčleněn byt v budově správy velkostatku v Podmoklech a na jaře 1946 byli Thunové zařazeni do odsunu. František Antonín našel první útočiště u své sestry Sofie, provdané hraběnky von Lerchenfeld-Köfering, v Bavorsku. Zůstal aktivní ve veřejném životě a v letech 1949–1951 byl předsedou sudetoněmeckého krajanského sdružení Adalbert Stifter Verein v Mnichově, byl členem i dalších organizací. V roce 1962 obdržel Řád zlatého rouna.Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online Dále byl také čestným rytířem Maltézského řádu a nositelem bavorského Řádu sv. Jiří.Gothaischer Hofkalender 1929; Gotha, 1929; s. 405 dostupné online

Po záchvatu mrtvice v polovině 50. let musel omezit své pracovní aktivity, ale nadále se věnoval například genealogii. Po ovdovění (1964) se o něj starala nejmladší dcera Theresie (1929–2020), která se po Sametové revoluci v roce 1989 často vracela do Děčína.Nekrolog Terezie Thun-Hohensteinové na webu Děčínsko-podmokelské vlastivědné společnosti dostupné online

Zemřel v Ulmu 20. dubna 1973 ve věku 82 let a byl pochován na hřbitově v Haindlingu.Pohřebiště rodu Thun-Hohensteinů ve 20. století na webu royaltyguide.nl dostupné online

Rodina náhled|vlevo|Zásnubní fotografie Františka Antonína Thun-Hohensteina a Františky Lobkovicové (Wiener Salonblatt, 1914)