Claude-Juste-Alexandre Legrand (23. února 1762 Plessier-sur-Saint-Just, Oise, Francie – 9. ledna 1815 Paříž, Francie) byl francouzský divizní generál v období francouzských revolučních a napoleonských válek. Účastnil se bojů v Německu, slavkovského tažení roku 1805, pruského tažení 1806–1807, dunajského tažení 1809 a nakonec i ruského tažení 1812. Bojoval u Hohenlinden, Slavkova, Jeny, Jílového, Aspern-Esslingu, Wagramu i na Berezině.

Život a kariéra Pocházel z francouzské selské rodiny ze vsi ležící v oblasti mezi řekami Thérain a Oise severně od Paříže. Jeho otcem byl farmář Claude Le Grand, matkou Marie Madeleine rozená Minot. Vojenskou službu v královské armádě zahájil jako 15letý dobrovolník, když 16. března 1777 vstoupil do pěšího pluku Dauphin, a v následujících letech pomalu stoupal po hodnostním žebříčku, až v červnu 1786 dosáhl poddůstojnické příčky seržanta-majora.

Dne 15. ledna 1790 se oženil s Jeanne Vesco a měl s ní syna Charlese. Choť však později, roku 1802, zemřela a syn zesnul 7 let po ní ve svých 19 letech.

Revoluční války Po revoluci se Legrand v květnu 1790 připojil k Národní gardě v Métách a v březnu 1792 se stal plukovníkem 4. dobrovolnického praporu departementu Moselle. Vyznamenal se v bojích v Rakouském Nizozemí a 20. září 1793 byl povýšen na brigádního generála. Následujícího roku byl s Championnetovou divizí nasazen v bojích u Arlonu a Fleurus, načež byl převelen k Armádě Sambry a Mázy (Armée de Sambre-et-Meuse) V září 1795 vedl jízdní brigádu u Düsseldorfu přes Rýn, kde během dvou dnů dobyl město a zajal 2 000 nepřátel. V létě následujícího roku bojoval u Neuwiedu a Würzburgu.

Počátkem roku 1798 byl Legrand přidělen k Anglické armádě (Armée d’Angleterre), pod Bonapartovým velením původně určené k vylodění v Anglii, avšak použité v boji proti monarchistickým povstalcům šuanům. V lednu 1799 byl přeřazen k divizi generála Gouviona Saint-Cyra, s níž v březnu bojoval u Pfullendorfu a Stockachu. V dubnu téhož roku byl povýšen na divizního generála, krátce sloužil v Dunajské a Helvétské armádě (Armée du Danube, resp. Armée de Helvétie) a v červnu byl přeřazen k Pozorovací armádě Dolního Rýna (Armée d’observation du Bas-Rhin) a později k Německé armádě (Armée d’Allemagne). V červenci 1799 zvítězil v bitvě u Renchenu a o dva dny později se vyznamenal v bojích u Offenburgu, avšak po několika dnech byl opět zatlačen zpět. V listopadu byl zařazen pod Delabordeho velení.

V březnu 1800 Legrand velel 2. divizi sboru generála Sainte-Suzanne v Německé armádě, s níž bojoval u Erbachu a Dellmensingenu. Velení sboru pak převzal generál Richepanse. Legrand pak pod generálem Grenierem bojoval u Ampfingu a v prosinci 1800 se úspěšně zúčastnil bitvy u Hohenlinden.

Napoleonské války Následovaly spíše administrativní funkce. V červenci 1801 byl Legrand jmenován velitelem 27. divizní oblasti v Turíně (Piemontu) a v březnu 1803 se stal generálním inspektorem řadové pěchoty. V srpnu téhož roku převzal velení 3. divize v rámci Armády oceánského pobřeží (Armée des côtes de l’Océan) ve vojenském táboře Saint-Omer, která byla později přidělena ke 4. sboru maršála Soulta. Když byla válka proti třetí koalici na spadnutí, vyrazil s ní do tažení Velké armády (Grande Armée) proti Rakouskému císařství. Bojoval v říjnu 1805 u Wertingenu a v listopadu Hollabrunnu, 2. prosince se vyznamenal v bitvě u Slavkova, kde jím vedené jednotky zastavily postup rusko-rakouských protivníků na pravém křídle. Na počátku roku 1806 obdržel za své zásluhy Velkého orla Čestné legie.

Jako velitel divize 4. sboru pokračoval Legrand i v tažení Pruskem a Polskem v letech 1806 a 1807. Bojoval v říjnu 1806 u Jeny a v listopadu u Lübecku, v následujícím roce pak u Bergfriedu, Jílového, Heilsbergu a Königsbergu. Dne 10. března 1808 si vysloužil jmenování hrabětem císařství.

Když se počátkem roku 1809 začaly rýsovat rakouské nepřátelské úmysly, ujal se v únoru velení 1. divize Massénova 4. sboru v Německu (tzv. Rýnského pozorovacího sboru / Corps d’observation du Rhin). Po boji u Ebelsbergu počátkem května se zapojil ještě téhož měsíce také do bitvy u Aspern-Esslingu, kde utržil zranění. Účastnil se však dále v červenci 1809 bitvy u Wagramu a u Znojma. V listopadu byl jmenován prozatímním velitelem 4. sboru.

Dne 21. května 1811 pojal Legrand za manželku Henriettu Schérer, dceru zesnulého generála Schérera, a následně se jim 2. prosince 1814 narodil syn Louis Henri Alexander hrabě Legrand, jenž později rovněž nastoupil vojenskou dráhu a vysloužil si Řád čestné legie.

Ruské tažení a závěr života náhled|Legrandova hrobka v Pantheonu Mezitím však už 24. května 1811 byl Legrand opět jmenován velitelem 1. divize Rýnského pozorovacího sboru (Corps d’observation du Rhin). V roce 1812 obdržel Velkokříž Vojenského řádu Karla Fridricha Bádenského. Když pak započalo Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812, Legrandova divize se od začátku dubna stala 6. divizí Oudinotova 2. sboru. V průběhu tažení se zúčastnil bojů u Jakubova-Kljastic na konci července, u Obojarščiny na začátku srpna i u Polocku (v srpnu i v říjnu). Po svém zranění v bitvě dočasně jmenoval čerstvě jmenovaný maršál Gouvion Saint-Cyr 21. října 1812 Legranda svým nástupcem ve velení 2. sboru, dokud se nevrátil maršál Oudinot. Legrand pak vedl svoji divizi koncem listopadu do bitvy na řece Berezině, v níž byl těžce zraněn a nikdy už se zcela nezotavil.

Vrátil se do Francie na zotavenou a vstoupil do politiky – v dubnu 1813 se stal senátorem. Při bojích ve Francii roku 1814 pak přece jen v lednu ještě sloužil pod maršálem Augereauem a v únoru organizoval obranu Chalon-sur-Saône.

Po pádu císaře Napoleona se 4. června 1814 stal francouzským pairem a 27. června byl jmenován rytířem svatého Ludvíka. Již 9. ledna 1815 však zemřel ve věku 52 let na následky svých zranění od Bereziny. Jeho ostatky byly uloženy v Pantheonu a jméno bylo vytesáno na východním pilíři Vítězného oblouku.

Reference

Literatura

Externí odkazy

Bitva u Slavkova – Napoleonovi maršálové, generálové, štábní důstojníci (2.12.1805) na webu Austerlitz.org Claude Juste Alexandre Legrand na webu French Empire Claude Juste Alexandre Legrand v Historica Wiki

Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Francouzští generálové Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Hrabata Prvního Francouzského císařství Kategorie:Jména vepsaná na Vítězném oblouku v Paříži Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného řádu Karla Fridricha Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ludvíka Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Narození v roce 1762 Kategorie:Narození 23. února Kategorie:Narození v Hauts-de-France Kategorie:Úmrtí v roce 1815 Kategorie:Úmrtí 9. ledna Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Pohřbení v pařížském Pantheonu Kategorie:Muži