Milton Byron Babbitt (10. května 1916 Filadelfie – 29. ledna 2011 Princeton) byl americký hudební skladatel, muzikolog a matematik židovského původu. Jeho hudební díla jsou řazena k serialismu či do žánru elektronické hudby. V roce 1982 získal Pulitzerovu cenu za celoživotní dílo. V roce 1999 byl uveden do Síně slávy americké klasické hudby. V roce 1974 se stal členem Americké akademie umění a věd.
Život Vyrůstal v Jacksonu v Mississippi. Ve věku čtyř let začal hrát na housle, ale brzy přešel ke klavíru, klarinetu a saxofonu. Brzy se stal fanouškem a praktikantem jazzu, ale při studiu hudby na Newyorské univerzitě se nadchl pro druhou vídeňskou školu a dvanáctitónovou hudbu. V New Yorku získal roku 1935 bakalářský titul a poté přešel na Princetonskou univerzitu, kde ho vedl Roger Sessions. Magisterský titul (Master of Fine Arts) zde získal v roce 1942. Během druhé světové války se začal více věnovat matematice. V letech 1943 až 1945 učil na matematické fakultě na Princetonu. V roce 1948 se Babbitt vrátil na hudební fakultu a v roce 1973 začal učit na Juilliard School. K jeho studentům patřil například Tobias Picker, Stanley Jordan nebo Stephen Sondheim.
V roce 1958 si Babbitt získal nechtěnou proslulost díky článku v populárním časopise High Fidelity. Jeho článek se původně jmenoval "Skladatel jako specialista", ale redaktor bez souhlasu autora změnil název na více provokativní: "Koho zajímá, jestli posloucháš?". Název článku byl mnohokrát citován a dáván jako důkaz, kam až moderní vážná hudba ve svém pohrdání posluchačem zašla. Babbitt proti vyznění nového titulku mnohokrát protestoval a několikrát zdůraznil, že bez posluchače nemá hudba smysl. Na druhou stranu zdůrazňoval, že poslech pokročilé hudby vyžaduje odborné zázemí, stejně jako studium "pokročilé matematiky, fyziky či filozofie". Jeho posluchačsky náročný styl byl někdy nazýván "integrální serialismus". Jeho cílem byla "hudba literární, nakolik je to jen možné".
Kolem roku 1960 se Babbitt začal zajímat o elektronickou hudbu. RCA ho najala jako konzultanta, aby testoval možnosti nového syntezátoru RCA Mark II v Columbia-Princeton Electronic Music Center, kde se záhy stal ředitelem. V roce 1960 získal na tento výzkum Guggenheimovo stipendium. V roce 1961 napsal Composition for Synthesizer, což znamenalo začátek druhého období jeho tvorby. K jeho nejznámějším elektronickým skladbám patří Philomel (1964). Ke konci 70. let se začal od elektronické hudby odklánět, byť mu přinesla proslulost. V dalším, třetím, období své tvorby se začal také mírně odklánět od atonality.
Od roku 1985 až do své smrti působil jako předseda BMI Student Composer Awards, mezinárodní soutěže pro mladé klasické skladatele. Jeho teoretické dílo je shromážděno ve svazcích Milton Babbitt: Words About Music (1987) a The Collected Essays of Milton Babbitt (2003).
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Američtí hudební skladatelé Kategorie:Američtí hudební teoretici Kategorie:Američtí hudební pedagogové Kategorie:Američtí Židé Kategorie:Skladatelé klasické hudby 20. století Kategorie:Skladatelé elektronické hudby Kategorie:Skladatelé atonální hudby Kategorie:Členové Americké akademie umění a věd Kategorie:Absolventi Newyorské univerzity Kategorie:Pedagogové na Princetonské univerzitě Kategorie:Absolventi Princetonské univerzity Kategorie:Nositelé Pulitzerovy ceny Kategorie:Narození ve Filadelfii Kategorie:Úmrtí v Princetonu Kategorie:Narození 10. května Kategorie:Narození v roce 1916 Kategorie:Úmrtí 29. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 2011 Kategorie:Muži