Leskyňovci (Lampriformes) jsou řád paprskoploutvých ryb.
Systematika a evoluce Leskyňovci (Lampriformes, také Lampridiformes) k lednu roku 2026 zahrnují následujících šest čeledí: Lampridae Gill, 1862 – leskyňovití Lophotidae Bonaparte, 1845 – páskounovití Radiicephalidae Osório, 1917 – vlajkoocaskovití Regalecidae Gill, 1884 – hlístounovití Trachipteridae Swainson, 1839 – nahobřichovití Veliferidae Bleeker, 1859 – plachtaříkovití Ve starších zdrojích se mezi leskyňovci dlouhodobě uváděla ještě čeleď stuhovkovití (Stylephoridae), ovšem fylogenetická studie z roku 2007 odhalila blízký vztah stuhovkovitých s hrdloploutvými (Gadiformes), a tudíž jsou od leskyňovců vyčleňováni. Zcela vyloučena byla předběžná klasifikace čeledí měkkorypounovití (Ateleopodidae), mirapinovití (Mirapinnidae) či velkonosovitých (Megalomycteridae) mezi leskyňovci. Fylogenetická práce z roku 2024 rozlišila dva hlavní klady leskyňovců, a sice Bathysomi a Taeniosomi. První z nich zahrnuje leskyňovité a plachtaříkovité, charakterizované vysokým tělem, druhý jmenovaný pak čeledi s podlouhlým a zploštělým tělem. Tuto evoluční radiaci podle autorů studie odstartovalo vymírání na konci křídy.
Leskyňovci jsou spřízněni s paprskoploutvými rybami skupiny Acanthomorpha. Jde o rozsáhlou radiaci kostnatých, zahrnující zejména klady Paracanthopterygii (včetně hrdloploutvých) a Acanthopterygii, resp. Percomorpha (včetně ostnoploutvých). Leskyňovci sdílejí řadu morfologických znaků s Acanthomorpha, ačkoli postrádají zejména určité specializace osového skeletu. Příbuznost podporují i molekulárně-fylogenetické práce, ovšem postavení na fylogenetickém stromě zůstává kontroverzní. Výsledky ukazují na sesterský vztah leskyňovců vůči kladu Acanthopterygii, nebo Paracanthopterygii.
Fosilní nálezy leskyňovců sahají až do paleocénu. Z fosilních zástupců lze zmínit rody Bajaichthys, Palaeocentrotus, Veronavelifer nebo čeleď Turkmenidae.
Charakteristika vlevo|náhled|Hlístoun červenohřívý, kresba Leskyňovci zahrnují zástupce se dvěma základními tělními plány. Leskyňovití a plachtaříkovití mají terčovité tělo se symetrickou ocasní ploutví, zatímco ostatní zástupci mají tělo podlouhlé, s asymetrickou ocasní ploutví a prodlouženou hřbetní ploutví táhnoucí se po délce celého těla. U některých leskyňovců došlo k redukci břišních ploutví; ploutve obecně pak postrádají pravé ostny. Sdílené odvozené znaky celého řádu se týkají zejména různých detailních charakteristik kostry, významným rysem jsou nicméně bezzubá vysunovací ústa: horní čelist s vysoce pohyblivou mezičelistí totiž není připojena vazy k jiným lebečním kostem, ale může se volně pohybovat. Někteří leskyňovci mají redukovaný plynový měchýř (pokud je přítomen, pak je vždy spojen s trávicí trubicí). V řádu se objevují značně specializované ryby. Někteří zástupci příkladně dorůstají obrovských rozměrů: hlístoun červenohřívý (Regalecus glesne) je považován za nejdelší kostnatou rybu na světě, zatímco vysokotělá leskyně skvrnitá (Lampris guttatus) může dorůstat hmotnosti přes 270 kg. Leskyně jsou zase jedinými známými rybami s celotělní endotermií. Páskounovití jsou vybaveni inkoustovým váčkem.
Většina leskyňovců obývá mezopelagiál a epipelagiál v mírných, subtropických a tropických mořích celého světa, byť leskyňovití byli zaznamenáni i v subantarktických oblastech. Druhy s podlouhlým tělem se ve vodním sloupci zřejmě nepohybují ve vodorovné, ale ve svislé poloze s hlavou mířící vzhůru. Vzhledem ke skrytému způsobu života se o těchto rybách mnoho neví, většina zaznamenaných informací nepochází z pozorování živých jedinců, ale z výzkumu ulovených či mořem vyvržených kusů. Z analýzy obsahů žaludků vyplývá, že se leskyňovci krmí korýši, hlavonožci a jinými rybami. Tření a vývoj probíhá v pelagiálu. Z jiker, které měří 2–6 mm a vyznačují se pestrými barvami, se obyčejně vylíhnou larvy, které se okamžitě po vylíhnutí začnou krmit drobnými planktonními organismy. Zejména u nahobřichovitých dochází k náhlé přeměně larvy na juvenila.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Kostnatí