Willi Leimer (někdy uváděn jako Willy; 25. července 1912 Neuwied nad Rýnem – 1945?) byl za Protektorátu Čechy a Morava vedoucí pražského referátu gestapa potírajícího komunistický odboj a parašutisty.
Život
Mládí (do roku 1939) Willi Leimer se narodil 25. července 1912 ve městě Neuwied nad Rýnem do rodiny justičního tajemníka. Poté co se vyučil zedníkem navštěvoval (až do roku 1933) ve Frankfurtu nad Mohanem vyšší odbornou školu, která byla zaměřena na výškové práce. Maturitní zkoušku složil začátkem roku 1933.
Dne 1. března 1933 vstoupil do řad příslušníků SS. Do NSDAP vstoupil 1. května 1933. V roce 1933 také započala jeho kariéra u gestapa. Nejprve působil ve služebně ve Wiesbadenu. Jako kriminální zaměstnanec byl Willi Leimer přijat v roce 1935, od roku 1936 zastával pozici kriminálního asistenta–čekatele. Nejprve pracoval až do roku 1939 v oddělení III. (To mělo na starost kontrašpionáž.)
Při německé okupaci zbytku Čech, Moravy a Slezska a po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava (po 15. březnu 1939) jej nasadili do operační skupiny gestapa, která byla určena pro Prahu, kde pak již dále působil. Nejprve byl Leimer začleněn do oddělení německého kriminálního rady Friedricha Wilhelma Clemense, který stál v roce 1939 v čele Zvláštního oddílu Praha (Sonderkommando Prag), jehož úkolem bylo zajistit (po obsazení zbytku Čech, Moravy a Slezska Němci) klíčové písemnosti pražského policejního ředitelství a dalších klíčových státních čs. úřadů. (F. W. Clemens se také podílel na potlačování českého odboje a byl „styčným důstojníkem“ mezi gestapem a německou vojenskou zpravodajskou službou Abwehr (oddělení III-F) v Praze. Později Clemense ve velení Sonderkommanda Prag vystřídal kriminální rada Kurt Lischka.)
V protektorátu
V referátu II A Velitelem protikomunistického exekutivního referátu II A (oddělení II A) pražské řídící úřadovny gestapa v Petschkově paláci (po kriminálním komisaři SS-Hauptsturmführeru Werneru Otto Michaelisovi) se stal Willi Leimer od 1. listopadu 1940 a tuto funkci vykonával Leimer až do roku 1942. Náplní práce tohoto oddělení byly následující oblasti: komunismus, marxismus, levicové hnutí odporu, navrátilci ze SSSR a Španělska. Toto oddělení jen v květnu 1942 vykázalo 292 zatčených komunistů a jejich sympatizantů.
Po atentátu na Reinharda Heydricha (27. května 1942) dostal Leimer příkaz sledovat stopy vedoucí na Moravu. Po atentátu odletěl Willi Leimer společně s kriminálním zaměstnancem SS-Unterscharführerem Josefem Böhmem (1900–1947) do Varšavy odkud převezli zpět z Polska do Prahy sovětského agenta Nikolaje Vasiljeva. Tato osoba sice při výslechu přiznala, že dostala za úkol Reinharda Heydricha zlikvidovat, ale jak se ukázalo s útokem v Praze neměl tento agent nic společného.
Dne 1. července 1942 byl Willi Leimer vyznamenán (za mimořádné služební výkony při potírání říši nepřátelských elementů) vlastnoručně psaným pochvalným uznáním od samotného říšského vůdce SS Heinricha Himmlera. V Praze bydlel Willi Leimer v dejvické vilce na adrese Na čihadle 839/4 (Am Vogelherd, Praha 6, GPS: 50°6'18.769"N, 14°22'29.559"E).
Školení u RSHA Hlavní říšský bezpečnostní úřad v Berlíně (Reichssicherheitshauptamt, RSHA) reagoval na narůstající počet sabotáží a parašutistických výsadků (ze Západu i ze SSSR) směřujících do Němci okupovaných zemí Evropy tím, že byl v roce 1942 založen speciální referát označovaný zkratkou SBF (Sabotage-Bahnen-Fallschirmagenten; Sabotáže – Železnice respektive sabotáže v železniční dopravě – Parašutisté). Šestitýdenní školení, které v Berlíně organizoval v létě 1942 RSHA, neslo název „Metody boje proti sabotáži a parašutistickým agentům“ a bylo určeno pro budoucí velitele referátů SBF. A byl to právě kriminální komisař a SS-Obersturmführer Willi Leimer, kdo byl na vlastní žádost na školení do Berlína vyslán. Po návratu z Berlína přivezl Leimer do Prahy mnoho demonstračního materiálu (originály a obrazy sabotážních těles, výzbroj různých parašutistických agentů, radiotelegrafické stanice, mechanické a chemické zapalovače atd.)
Na dálnopisný příkaz Williho Leimera byli 17. června 1942 zatčeni Václav Krupka a Hana Krupková. V podvečer dne 24. června 1942 se v pardubickém Zámečku zúčastnil Willi Leimer hromadné popravy 33 občanů z vypálené obce Ležáky.
Vznik referátu SBF Od července 1942 zřídili Němci u řídící úřadovny gestapa v Praze v Petschkově paláci doporučovaný nový referát SBF. Toto oddělení mělo na starosti boj proti parašutistickým výsadkům ze Západu i Východu, sabotážím a atentátům. Dne 1. září 1942 byl Willi Leimer povýšen do hodnosti SS-Hauptsturmführera. Vedením nového referátu SBF v Praze byl od 1. listopadu 1942 pověřen kriminální komisař Willi Leimer (v hodnosti SS-Hauptsturmführer).
Leimer dostal za úkol vybudovat nový referát a byla mu dána možnost vybírat si zejména zkušené kolegy z tak zvaného (již existujícího) sabotážního referátu II G, ale mohl si do „svého“ SBF najmenovat i osoby z dalších exekutivních referátů (například z referátu III). Hlavní úkoly nového referátu SBF spočívaly v úderné prevenci a byly následující: zabraňování v rozvíjení nepřátelských akcí; základní předpoklady (personální a materiální) pro systematické budování samostatných konfidentských sítí (tzv. volavčích sítí); zadržování živých parašutistů vysazovaných na území Protektorátu Čechy a Morava; klamání nepřátel dezinformacemi; radiové protihry.
Tyto náročné úkoly způsobily jisté zdržení, takže referát SBF v Praze (ale i v Brně) začal exekutivně fungovat až od listopadu 1942. Nutno dodat, že Leimerem řízený referát SBF v Praze byl již od svého zrodu štědře personálně zajištěn a v dalších letech druhé světové války byl rozšiřován zejména proto, aby mohl reagovat na postupně se rozvíjející partyzánské hnutí na území Protektorátu Čechy a Morava (tato problematika byla pod speciální referát SBF rovněž začleněna).
Referát IV 2b V létě 1943 došlo k reorganizaci během níž se referát SBF sloučil s částí referátu II G. Tato část referátu II G měla na starosti odhalování případů neoprávněného držení zbraní a třaskavin a vyšetřování přečinů podle zákona o tzv. záludných útocích na stát. Výsledkem sloučení SBF a části II G byl protisabotážní referát IV 2, který byl součástí většího celku – exekutivního oddělní IV. (Gegnerforschung und Bekämpfung; průzkum protivníka a boj proti němu). Oddělení IV slučovalo veškeré exekutivní referáty bývalého II. oddělení, referát SBF, celé III. oddělení (protišpionážní oddělení, obranné zpravodajství, evidence konfidentů). Reorganizace zasáhla i I. oddělení (osobní záležitosti úředníků a zaměstnanců gestapa, vnitřní správa).
Po reorganizaci tedy vznikl u pražské řídící úřadovny gestapa referát IV 2 (obecně „protisabotážní“) a jeho vedením byl pověřen kriminální komisař a SS-Hauptsturmführer Willy Leimer. Referát IV 2 měl dvě části (podreferáty): IV 2a (veškeré sabotáže, atentáty, zbraně, výbušniny, padělání z politických důvodů apod.), kterou vedl SS-Untersturmführer Johann (též Hans) Fritsch (* 8. května 1912); IV 2b (protiparašutistický, odhalování partyzánů, vedení rádiových protiher), kterou si vzal na starost osobně Willi Leimer. V rámci tohoto důležitého referátu IV 2b působilo v letech 1943 až 1945 minimálně 55 zaměstnanců.
Popis pracovních metod náhled|vpravo|Jaroslav Nachtmann Willi Leimer měl přezdívku fešák Willi (pro svůj vzhled) a byl znám svojí zálibou v koních a ženách. Na druhou stranu patřil k významným, výkonným a (z důvodů své pověstné krutosti vůči zatčeným) i obávaným úředníkům pražského gestapa. V práci věnoval většinu svého služebního času boji proti parašutistickým výsadkům všeho druhu. Pokud se parašutisty vysazené na území protektorátu podařilo zatknout německými bezpečnostními složkami měli tito vycvičení výsadkáři v podstatě jen málo možností jak vyváznout. V mnoha případech raději volili smrt sebevraždou, jindy byli po zatčení vystaveni fyzickému a psychickému nátlaku s cílem získat je pro spolupráci s gestapem (udělat z nich dvojité agenty) a následně je použít ke zkompromitování a odhalení protiněmeckého odboje.
V Barrandovských filmových ateliérech v Praze se na podzim 1944 začalo připravovat natáčení propagandistického filmu o parašutistech vyslaných exilovou vládou v Londýně. Tento projekt podporoval Willi Leimer a konfident gestapa Jaroslav Nachtmann (ten měl dokonce hrát jednu z hlavních rolí). Zůstalo jen u příprav, samotné natáčení nebylo zahájeno.
Rádiové protihry Právě v této disciplíně vynikal Willi Leimer. Jeho specialitou bylo používat „nuceně spolupracující“ zatčené parašutisty k rozehrávání tzv. rádiových protiher. Tyto zpravodajské aktivity spočívaly v tom, že se parašutisté z území protektorátu vysílačkami spojovali s exilovým zahraničním odbojem s cílem vylákat ze vzdálené komunikující rádiové centrály zpravodajsky citlivé informace použitelné pro německé represivní orgány. S možností tohoto chování se v Británii již předem počítalo, takže před odletem bylo s výsadkáři domluveno nenápadné užití jistého varovného znaku. Po jeho odvysílání bylo zahraničním zpravodajcům zřejmé, že parašutista jedná v rámci rádiové protihry a že komunikace není tajná. Většinou následovala předávka množství záměrně zkreslených (des)informací, které se ukázaly být pro Němce zcela bezcennými.
Komunisté v jeho rukou K udavačské spolupráci s gestapem dokázal Willi Leimer přesvědčit desítky zatčených komunistů pomocí nichž následně likvidoval další příslušníky jejich (komunistického) i „nekomunistického“ (demokratického) odboje. Z mnoha těchto komunistů se v protektorátu stali aktivističtí novináři, kteří ve své publicistické tvorbě vyzývali své čtenáře ke spolupráci s Německou říší. Nacistickou okupaci v Protektorátu Čechy a Morava přežili jen ti komunisté, kteří byli ochotni podřídit se sovětským rozkazům (po druhé světové válce tyto osoby obsadily rozhodující místa a klíčová centra československého státu). Další skupinu komunistů tvořili méně známí lidé, kteří nebyli potrestáni v retribučních procesech po druhé světové válce za kolaboraci s Němci (těm byla nabídnuta další poválečná spolupráce s NKVD).
Příklady aktivit Willi Leimera
Stávka dělníků v továrně Walter náhled|vpravo|Továrna Walter v roce 1943 Dne 11. září 1941 v jinonické (Praha 5) továrně Walter (později Motorlet) asi kolem 9.00 hodiny zastavilo práci dva tisíce dělníků. Jednou z příčin nepokoje byla skutečnost, že pracujícím nebyly vydány slíbené příděly potravin. Stávku organizovali komunisté a továrna Walter byla pro Němce důležitá svojí výrobou leteckých motorů určených převážně pro německou firmu Argus (Argus Motoren Gesellschaft Berlín – výrobce leteckých motorů). Proti stávce dělníků zakročilo gestapo, celý objekt fabriky byl obklíčen a šéf protikomunistického oddělení Willi Leimer spolu s gestapem nechal zatknout 300 továrních dělníků. Zatčené osoby byl podrobeny krutým zostřeným výslechům, zatčené vyslýchali Willi Leimer a Fritz Winter. Nakonec bylo 69 osob podezřelých z organizování stávky (nebo nařčených z ilegální činnosti) odesláno do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. Po několika týdnech bylo 59 z nich propuštěno, zbylých 10 bylo odesláno do koncentračního tábora Mauthausen. Věznění v tomto nacistickém lágru přežil pouze jediný z nich – Josef Krátký.
Zatčení Julia Fučíka Dne 24. dubna 1942 uskutečnil (nejspíše mezi 22.30 a 24.00) přepadový oddíl gestapa vedený Willi Leimerem zátah na osoby v přízemním bytě manželů Josefa a Marie Jelínkových v pražských Nuslích v domě na adrese U družstva Ideál 1133/23 (Praha 4, v letech 1940 až 1945 se ulice jmenovala Chittussiho, německy: Chittussigasse). Kromě Willi Leimera, který velel přepadovému komandu v bytě Jelínkových, zde dále zasahovali úředníci gestapa: kriminální komisař Georg Gallus, vrchní kriminální tajemník Hermann Zander, kriminální vrchní asistent Paul Dümmicher, kriminální zaměstnanec Josef Böhm, kriminální zaměstnanec Emil Friedrich, kriminální zaměstnanec dr. Karl Gans a český policista Rudolf Nerger.