Julius Edvard Ailio, původně Julius Edvard Ax (19. července 1872, Loppi, Kanta-Häme – 4. března 1933, Helsinky), byl finský archeolog a politik.
Vědecká činnost Byl synem učitele Johana Benjamina Axe; příjmení si změnil na Ailio v roce 1897, kdy se přidal k hnutí za obnovu finštiny. Na Helsinské univerzitě studoval historii, filologii, geologii a chemii, promoval v roce 1898. Ailiovu vědeckou práci metodologicky ovlivnil Oscar Montelius a jeho archeologický výzkum probíhal především v oblasti Karelské šíje. Zaměřil se na období neolitu, mapoval první lidská sídliště na finském území a k jejich dataci používal postglaciální vzestup. Je autorem takzvané teorie kontinuálního osídlení, podle níž první Finové přišli do oblasti Tavastie již v době kamenné, tedy dříve, než soudila většina jeho současníků. Odlišil kiukainenskou kulturu od kultury se šňůrovou keramikou. Popsal hradiště Rapola nedaleko Valkeakoski a sošku bohyně matky nalezenou u řeky Pärnu. Zkoumal také kamenné valy zvané obří kostely (Jätinkirkko) v oblasti okolo Botnického zálivu a zastával názor, že nejde o lidské stavby, ale o přírodní útvary.
Přednášel na Helsinské univerzitě, kde se stal v roce 1910 docentem a v roce 1921 získal profesuru. Pracoval také v oddělení prehistorie Finského národního muzea a byl předsedou Asociace finských muzeí. Věnoval se rovněž folkloristice a památkové péči. Napsal knihu o dějinách města Hämeenlinny a cestopis z vědecké výpravy k Bílému moři.
Politická činnost Od roku 1905 byl Ailio členem Finské sociálně demokratické strany. Odmítal náboženství a s manželkou odcestoval do Norska, aby uzavřeli necírkevní sňatek, který v carském Rusku nebyl povolen. Po únorové revoluci v roce 1917 zasedal ve finském senátu, jehož předsedou byl socialista Oskari Tokoi. V roce 1919 byl zvolen poslancem finského parlamentu a v letech 1926 až 1927 zastával funkci ministra školství ve vládě Väinö Tannera. Prosazoval povinnou školní docházku a navrhl reformu středoškolského kurikula, za jeho působení ve vládě byl přijat zákon o veřejných knihovnách. V roce 1930 podepsal mezinárodní výzvu vědců za zrušení povinné vojenské služby.
Byl zakladatelem a předsedou správní rady Dělnické akademie (Työväen Akatemia), poskytující vzdělání lidem z prostých poměrů. Jeho popel je uložen v zahradě Dělnické akademie ve městě Kauniainen.
Reference
Externí odkazy
Häme-Wiki
Kategorie:Finští archeologové Kategorie:Finští ministři Kategorie:Absolventi Helsinské univerzity Kategorie:Socialisté Kategorie:Narození v roce 1872 Kategorie:Narození 19. července Kategorie:Narození ve Finsku Kategorie:Úmrtí v roce 1933 Kategorie:Úmrtí 4. března Kategorie:Úmrtí v Helsinkách Kategorie:Muži