náhled|Branko Miletić se svým tchánem Františkem Novotníkem v Bělehradě náhled|Novinová zpráva o B. Miletićovi a jeho ženě Miladě (zde nesprávně Mileně), přeživší nehody v Sekulích (1947) Branko Miletić (cyrilicí Бранко Милетић, 1900–1949) byl srbský lingvista, především fonetik a dialektolog, žák pražského fonetika Josefa Chlumského.HÁLA, Bohuslav. Josef Chlumský. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1940, s. 35. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:3c8afc24-3057-11e9-a237-005056a2b051, 2. ledna 2026.
Život Ve školním roce 1923–1924 snad souběžně s vysokoškolským studiem učil na reálném gymnáziu v Osijeku, 14. února 1925 byl na Univerzitě Karlově v Praze promován na doktora filozofie, k roku 1931 se zmiňuje jako docent na bělehradské univerzitě,Časopis pro moderní filologii. 1931. Praha: Klub moderních filologů, roč. XVII, s. 91. ISSN 0008-7386. Dostupné také z: https://kramerius.lib.cas.cz/uuid/uuid:28b8d436-4048-11e1-1726-001143e3f55c, 2. ledna 2026. V meziválečném období řídil katedru pro experimentální fonetiky Univerzity v Bělehradě. Podle zprávy z roku 1929 byl také generálním tajemníkem Svazu československo-jihoslovanských lig. Jeho kongres se měl konat v létě 1929 ve Splitu. Člen redakčního kruhu srbského jazykovědného časopisu Naš jezik.
Ve svém výzkumu se věnoval jazyku černohorského venkova, především oblasti města Bijelo Polje a regionů Vasojevići a Crmnica. O poslední uvedené sepsal i obsáhlou publikaci. Více o regionu vyšlo ještě v roce 1940, nedlouho před vypuknutím války i v Srbském dialektologickém sborníku. Byl jedním z mála lingvistů, kteří se Černé Hoře věnovali, ačkoliv z ní nebyli původem. Povšiml si ś a ź v uvedených dialektech a zapisoval je ekvivalentně ve svých pracích v cyrilici.
Jeho ženou byla (nejpozději od roku 1932) Milada Miletićová (Miletičová, někdy uváděná chybně jako Milena Tatáž zpráva byla téhož roku otištěna i v listě Osvobozený Našinec: deník čsl. strany lidové : list pracujícího katolického lidu a v listu Ruch: list pracujícího lidu Hranicka a Lipenska.), rozená Novotníková, dcera malíře a učitele v Lipníku nad Bečvou Františka Novotníka.
Po druhé světové válce byl shledán „nedůstojným srbské cti“ za to, že se za války věnoval výzkumné činnosti i v podmínkách německé okupace. Nesměl proto vyučovat. Toto trvalo do roku 1947, kdy následně mohl působit na Vyšší pedagogické škole v Bělehradě.
Dílo
Články Über vermeintliche Spuren urslavischer Intonationen im Serbokroatischen und Čechischen (německy). In: Časopis pro moderní filologii. 1931. Praha: Klub moderních filologů, roč. XVII, s. 89–105. ISSN 0008-7386. Dostupné také online. Crmnički govor. Srpski dijalektološki zbornik, IX (1940), str. 211–663.
Monografie česky (Roku 2026 digitalizováno Národní knihovnou ČR a dostupné také online.)
ostatní Die Aussprache des Schriftdeutschen mit besonderer Berücksichtigung des Serbischen. Belgrad: Südost, 1942. 152 s. Schiften des Deutsch. wissenschaftlich. Instituts; 3. Čehoslovačka. Beograd: [s.n.], 1936. 305, [I] s. Srpska književna zadruga; XXXIX. 267. Izgovor srpskohrvatskih glasova: (eksperimentalno-fonetska studija). Beograd: Srpska kraljevska akademija, 1933. 160 s., l. příl. Srpski dijalektološki zbornik; knj. 5. Osnovi fonetike srpskog jezika. Beograd: Znanje, 1952. 120 s. a Beograd: Naučna knjiga, 1960. 112 s. Universitetski uđbenici. Pregled istorije srpskohrvatskog jezika. Beograd: Typ. Dimitrije Tucović, . 207 s.
Reference
Externí odkazy
https://incubator.wikimedia.org/wiki/Wp/cnr/Branko_Mileti%C4%87
Kategorie:Srbští lingvisté Kategorie:Slavisté Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Úmrtí v roce 1949