Nikolaj Jurjevič kníže Urusov (psáno ; 1767 – 4. srpna 1821) byl ruský šlechtic a generál ve službách Ruského impéria v období rusko-švédských, francouzských revolučních a napoleonských válek. Bojoval ve Finsku, prošel válečným tažením roku 1805 a pak i vlasteneckou válkou roku 1812. Byl otcem pozdějšího státního tajemníka Sergeje Nikolajeviče Urusova a tchánem průmyslníka Sergeje Ivanoviče Malcova.
Život a kariéra vlevo|náhled|upright|Car Pavel I. roku 1797 v uniformě velitele Preobraženského pluku Pocházel ze šlechtické rodiny Jaroslavské gubernie. Narodil se v roce 1767 vysloužilému poručíkovi knížeti Juriji Vasiljeviči Urusovovi († před 1802). Do vojenské služby nastoupil jako asi 11letý chlapec 6. srpna 1778, kdy byl zapsán ke gardovému Preobraženskému pluku. V lednu 1789 povýšil na praporčíka a v následujícím roce bojoval v rusko-švédské válce ve Finsku.
Na konci ledna 1798 byl povýšen na plukovníka. O rok později, 9. ledna 1799, dále povýšil na generálmajora a byl jmenován velitelem v Astrachani a též Astrachaňského posádkového pluku. Počátkem března 1800 byl postaven mimo službu. Po smrti cara Pavla I. (v březnu 1801) se v červenci 1801 do služby vrátil a 23. června 1802 byl jmenován velitelem Vjatského mušketýrského pluku, jenž byl v mírovém období součástí Kyjevské inspekce.
Napoleonské války
Zúčastnil se války třetí protifrancouzské koalice v roce 1805. Jeho pluk byl zařazen do stavu Podolské armády generála Kutuzova, s níž pochodoval přes celé Rakouské císařství do Braunau na bavorských hranicích, odkud po ulmském fiasku Dunajské armády ustupoval zpět na Moravu k Olomouci. Tam byl při celkovém přeskupení spojeneckých rusko-rakouských sil koncem listopadu zařazen k první koloně generálporučíka Dochturova. Urusov byl pověřen velením brigády sestávající z Kyjevského granátnického pluku a čtyř mušketýrských pluků: Brjanského, Moskevského, Vjatského a Vladimirského. Jeho jednotka spolu s Lewisovou brigádou na levém (jižním) křídle útočila v druhém sledu na Telnici, o niž se přetahovaly s Merleho a Heudeletovými pěšáky podporovanými Bourcierovými dragouny. Po dobytí Prateckého návrší Francouzi se stáhla k obraně Újezda, ale posléze se její ústup kolem Žatčanského rybníka změnil v útěk.
Urusov se dále účastnil války čtvrté koalice v letech 1806 a 1807. V lednu 1808 požádal ze zdravotních důvodů o odchod do výslužby. Znovu nastoupil do vojenské služby v červnu 1811, kdy byl jmenován velitelem 7. okrsku vnitřní stráže. Od dubna 1812 formoval v Jaroslavli, Kostromě a Vladimiru záložní pluky. V době Napoleonova tažení do Ruska byl na podzim pověřen chránit před nepřítelem zásobovací transporty putující po Maloruské cestě z Juchnova do Smolenska a od 9. listopadu 1812 s odřadem sedmi pluků pronásledoval ustupující Velkou armádu (Grande Armée) až k Vilnu. V roce 1813 byl Urusov jmenován velitelem brigády 3. sboru Rezervní armády a po skončení bojových operací se stal velitelem 9. okrsku vnitřní stráže.
Závěr života V roce 1815 se oženil s Irinou Nikitichnou Chitrovou (1784–1854), s níž měl následně tři děti: pozdějšího významného politika Sergeje (1816–1883), Dmitrije (1817–1861) a Anastázii (1820–1894), která se posléze provdala za průmyslníka generálmajora Malcova.
Dne 18. ledna 1819 definitivně odešel do výslužby a císařským výnosem z poloviny února mu byla přiznána penze ve výši poloviny platu (ročně 900 rublů). Zemřel 4. srpna 1821 ve věku 54 let.
Za svoje zásluhy byl vyznamenán Řádem svaté Anny 1. stupně s diamanty a Řádem svatého Vladimíra 3. stupně.
Poznámky
Reference
Externí odkazy Nikolaj Jurijevič Urusov ve Slovníku ruských generálů, účastníků bojových akcí proti armádě Napoleona Bonaparta v letech 1812–1815 Nikolaj Jurijevič Urusov-1 na webu Michaila Odinzova Napoleon a revoluce
Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Účastníci bitvy u Slavkova Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Vladimíra Kategorie:Narození v roce 1767 Kategorie:Úmrtí v roce 1821 Kategorie:Úmrtí 4. srpna Kategorie:Muži