Železniční trať Ano Lechonia – Milies (), zvaná hovorově též Moutzouris () nebo Trenaki (), je úzkorozchodná železniční trať o délce 28,2 km která se nachází v regionu Thesálie v centrálním Řecku. Jedná se o neelektrizovanou jednokolejnou trať o rozchodu 600 mm. Původně spojovala město Volos (navazovala na trať standardního rozchodu do Larisy) s vesnicí Milies. K roku 2026 je v provozu pouze úsek Ano Lechonia – Milies o délce cca 16 km. Cesta trvá 90 minut a vlak po trase překonává značné stoupání na úbočí hory Pelion.
Historie Trať zbudovala soukromá společnost poté, co dokončila stavbu železnice o metrovém rozchodu z města Volos do Larisy a města Kalampaka. Aby bylo možné na železniční síť napojit obyvatele poloostrova Pelion, bylo rozhodnuto trať dále prodloužit na východ. Z důvodu nedostatku prostoru a kvůli hornatému terénu bylo rozhodnuto, že bude železnice budována s úzkým 600mm rozchodem. Původní trať vedla od nádraží ve městě Volos přes centrum města do obce Agria. V roce 1896 dosáhla vesnice Ano Lechonia a v roce 1903 Milies.
V úseku Volos–Anavros se jedná v podstatě o tramvajovou dráhu, kde v minulosti kromě vlaků fungovaly také tramvaje. V této nížinaté části nepředstavovala stavba železnice žádné zvláštní obtíže. Horská sekce z Ano Lechonia do Milies disponuje celou řadou stavebních zajímavostí. Po cestě se nachází sedm kamenných mostů, ocelový most nedaleko Milies, dva tunely a pět silničních mostů přes železnici. Lokomotivy jsou udržovány v depu ve stanici Ano Lechonia. Ve stanicích Volos a Milies se nacházely točny, vodojemy pak ve stanicích Agria, Ano Lechonia a Milies. První parní lokomotivy (Weidknecht, 1896) byly čtyřnápravové a pracovaly se složitým systémem Hagans, který lokomotivě pomáhal v úzkých obloucích tratě. Po prodloužení tratě až do obce Milies bylo zapotřebí lokomotiv s vyšším výkonem. V roce 1903 byly z belgické továrny v Tubize dodány dvě parní lokomotivy pojmenované „Volos“ a „Milies“, schopné vést těžké vlakové soupravy v horském terénu. V roce 1912 byly dodány další tři lokomotivy téhož typu („Tsagarada“, „Iason“ a „Pelion“). Vozový park tvořilo devět otevřených a čtrnáct uzavřených osobních vozů a dále deset nákladních vozů, z toho dva kryté a osm otevřených. Během druhé světové války utrpěla železniční síť značné škody, včetně zničení parních lokomotiv „Volos“ a „Tsagarada“.
Železniční trať navrhl Evaristo de Chirico, otec malíře Giorgia de Chirica. Železniční trať byla původně využívána k přepravě zboží a osob na krátké jednodenní výlety. V roce 1971 byl provoz z důvodu neekonomičnosti ukončen. V letech 1987–1994 se o železniční trať staral spolek nadšenců. Od roku 1996 je úsek Ano Lechonia – Milies zprovozněn jakožto muzejní železnice. Byly zde provozovány nejprve vlaky poháněné párou, nicméně na přelomu milénia se přešlo na dieselovou trakci. Provozovatel trati tehdy získal dvojici dieselových lokomotiv Schöma.
Provoz K roku 2026 provozuje na trati turistické vlaky společnost Hellenic Train. Jedná se o jeden pár vlaků každou sobotu, neděli a svátky v letní sezóně (tzn. duben až říjen). Konkrétně vlak č. 3800, který vyráží ze stanice Ano Lechonia v 10 hodin dopoledne s časem příjezdu do stanice Milies v 11:35. Zpět se vlak vrací jako č. 3801 v 15:00 a končí cestu v 16:30. V obou směrech vlak na 15 minut zastavuje ve stanici Ano Gatzea. V roce 2024 stál zpáteční lístek 18 €. Trať platí za oblíbenou turistickou atrakci. Cestující mohou obdivovat výhledy na Pagasitický záliv a oblasti podél trati jsou porostlé borovicemi, olivovníky a platany.
Galerie
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
The Railways of Volos, James Waite (The International Steam pages, 2010)
Pelion Kategorie:Stavby v Thesálii Pelion Pelion