náhled Oghuzské jazyky tvoří většinovou skupinu turkických jazyků; mluví jimi více než 90 milionů lidí v oblasti od Balkánu po Čínu.
Lingvistické znaky Oghuzské jazyky sdílejí mnoho znaků, což vedlo lingvisty k tomu, aby je označili jako skupinu. Některé mají znaky společné i s dalšími turkickými jazyky, některé jsou pro tuto skupinu unikátní.
Sdílené znaky vynechávání počátečního „h“ (zachovává pouze chaladžština) vynechávání instrumentálu (zachovává pouze chaladžština a jakutština-sacha)
Unikátní znaky vyjadřování plozivní souhlásky před předními samohláskami (gör- < kör- „vidět“) vynechávání q/ɣ po ɨ/u (quru < quruq „suchý“, sarɨ < sarɨɣ „žlutý“) změna v příslovečném -gan- na -an-
Zařazení Oghuzské jazyky se podle místa užití a společných znaků mohou dělit na tři hlavní skupiny: západní turecká – turečtina, osmanská turečtina, gagauzština a jazyk meschetských Turků (Ahiska) ázerbájdžánská – ázerbájdžánština (severní a jižní varianta), jazyk íránských Turkmenů, kaškajština a afšarština východní (turkmenská) turkmenština, chorasanská turečtina, uzbečtina (oghuzský dialekt) jižní skupina dialekty Íránu (např. kaškajštiny) a Afghánistánu (např. afšarština)
Nezařazené salarština – mluví jí okolo 70 000 lidí v Číně krymskotatarština a urumština – z historického hlediska patří mezi kypčacké jazyky, ale byly tak ovlivněny ostatními oghuzskými jazyky, že je těžké je definitivně zařadit pečeněžština – pravděpodobně jde o oghuzský jazyk, ale je tak slabě zdokumentován, že je obtížné jej v této skupině jazyků zařadit
Odkazy Reference
Kategorie:Turkické jazyky