Ťiang Wej-kuo (čínsky pchin-jinem: Jiǎng Wéiguó; znaky: 蔣緯國; 6. listopadu 1916, Tokio, Japonské císařství – 22. října 1997), byl adoptivní syn prezidenta Čínské republiky Čankajška, adoptivní bratr prezidenta Ťiang Ťing-kuoa, vysloužilý Armádní generál, a významnou osobností v Kuomintangu. Jeho zdvořilostní jména byla Ťien-kao (建鎬) a Nien-tchang (念堂). Ťiang sloužil v německém Wehrmachtu, než bojoval ve druhé čínsko-japonské válce a v čínské občanské válce.

Život

Dětství a mladá léta náhled|Ťiang Wej-kuo (vpravo) ve věku 8 let, s jeho otcem Čankajškem (vlevo)|vlevo|306x306pixelů Jako jeden ze dvou synů Čankajška, Ťiang Wej-kuovo jméno má zvláštní význam, jak jej zamýšlel jeho otec. Wej doslova znamená „rovnoběžka (zeměpisné šířky)“, zatímco kuo znamená „národ“; v jeho bratrově jméně Ťing doslova znamená „poledník (zeměpisná délka)“. Jména jsou inspirována odkazy v čínských klasických textech, jako jsou Promluvy ze států, kde se výraz „vykreslit poledníky a rovnoběžky světa“ používá jako metafora pro člověka s velkými schopnostmi, zejména v řízení státu.

Narozen v Tokiu když Čankajšek a Kuomintang byli vyhnáni do Japonska Beiyangskou vládou, Ťiang Wej-kuo byl biologický syn Taj Č'-taoa a japonské ženy Šigemacu Kaneko (重松金子). Ťiang Wej-kuo dříve jakákoli taková tvrzení popíral a trval na tom, že je biologickým synem Čankajška, až do pozdějších let (1988), kdy přiznal, že byl adoptován.

Podle důvěryhodných zvěstí se Taj domníval, že odhalení jeho japonského poměru by zničilo jeho manželství i kariéru, a proto svěřil Wej-kuoa Čankajškovi poté, co Yamada Juntarō (山田純太郎) přivezl novorozeně do Šanghaje. Jao Je-čcheng, tehdejší konkubína Čankajška, vychovávala Wej-kuoa jako jeho pěstounská matka. Chlapec Tajovi říkal „drahý strýčku“ (親伯).

Ve Wehrmachtu vlevo|náhled|307x307pixelů|Ťiang jako kandidát na důstojníka (Fahnenjunker) ve Wehrmachtu okolo roku 1938 Jeho sourozenec Ťiang Wej-kuo, student proměněný v politického vězně v Sovětském svazu Josefa Stalina, byl impulzem k tomu, že Čankajšek poslal Weij-kuoa do nacistického Německa na vojenské vzdělání na Kriegsschule v Mnichově.

Na Kriegsschule studoval pokročilé metody, strukturu a výzbroj německé armády. Zvláště ho zaujala tehdy teoretická kulometná rota, která měla jako hlavní zbraň používat Maschinengewehr (tedy střední kulomet). Tímto kulometem byl tehdy MG 34, rychlá a spolehlivá zbraň. Kulometná rota měla spolupracovat s leteckými a obrněnými jednotkami při podpoře pěchotního útoku. Tento koncept byl nazýván Bewegungskrieg („válka pohybu“) a ve druhé světové válce se ukázal jako velmi účinný. Po dokončení tohoto výcviku absolvoval Wej-kuo specializovaný výcvik v horském válčení, čímž získal ceněný rukávový odznak Gebirgsjäger Edelweiss. Wej-kuo byl povýšen na Fahnenjunkera („důstojnického kandidáta“) a obdržel Schützenschnur (střeleckou šňůru). vlevo|náhled|240x240pixelů|Ťiang v Německu s představiteli Wehrmachtu Wej-kuo velel tankové jednotce během anšlusu Rakouska v roce 1938 jako Fähnrich, a osobně vedl tank do této země. Následně byl povýšen na poručíka tankové jednotky a očekával invazi do Polska. Dříve než obdržel mobilizační rozkaz, byl však odvolán zpět do Číny, aby pomohl válečnému úsilí proti invazním japonským silám.

Služba během druhé čínsko-japonské války Po svém odvolání z Německa navštívil Ťiang Wej-kuo Spojené státy jako vážený host americké armády jménem svého otce a Kuomintangu. Během pobytu v USA přednášel o organizaci a taktice německé armády. Během války se Ťiang seznámil s generály v severozápadní Číně a zorganizoval obrněný mechanizovaný prapor, který se formálně zapojil do Národní revoluční armády. Ťiang Wej-kuo byl roku 1941 umístěn v posádce v Si-anu. Kromě toho strávil roku 1940 určitou dobu ve Fort Knox v Kentucky, kde studoval tanky na Americké obrněné škole. Wej-kuo se stal majorem ve 28 letech, podplukovníkem ve 29 letech, plukovníkem ve 32 letech jako velitel tankového praporu a později na Tchaj-wanu generálmajorem.

Služba během čínské občanské války Během čínské občanské války Ťiang Wej-kuo používal taktiky, které se naučil při studiu v německém Wehrmachtu. Velel tankovému praporu 1. tankového pluku (vybavenému sovětskými lehkými tanky T-26 a italskými tančíky CV-33/35) během kampaně Huaihai proti jednotkám Maa Ce-tunga a dosáhl několika počátečních vítězství. Přestože to nestačilo k vítězství v celé kampani, dokázal se stáhnout bez větších problémů. Stejně jako mnoho vojáků a uprchlíků Kuomintangu ustoupil ze Šanghaje na Tchaj-wan a přesunul tam svůj tankový pluk, kde se stal velitelem pluku o síle divize v obrněném sboru dislokovaném poblíž Tchaj-peje.

Tchaj-wan náhled|Ťiang Wej-kuo (napravo) s jeho otcem Čankajškem Ťiang Wej-kuo nadále zastával vysoké funkce v ozbrojených silách Republiky Číny po jejich ústupu na Tchaj-wan. V roce 1964, po incidentu v Hukou a pokusu o státní převrat jeho podřízeného Chao Chih-joa, byl Ťiang Wej-kuo odsunut na vedlejší kolej a již nikdy nezastával žádnou skutečnou vojenskou pravomoc. náhled|Ťiang Wej-kuo roku 1950 Od roku 1964 se Ťiang Wej-kuo připravoval na založení školy zaměřené na výuku válečné strategie; tato škola byla založena roku 1969. V roce 1975 byl Ťiang Wej-kuo dále povýšen do hodnosti generála a působil jako prezident Univerzity ozbrojených sil. V roce 1980 se stal vrchním velitelem společné logistiky; poté roku 1986 odešel z armády a stal se generálním tajemníkem Rady národní bezpečnosti.

Po smrti Ťiang Ťing-kuo se Ťiang Wej-kuo stal politickým rivalem rodilého Tchajwance Li Teng-chueje a ostře se stavěl proti Leeho hnutí tchajwanizace. Ťiang kandidoval na viceprezidenta spolu s guvernérem Tchaj-wanu Lin Yang-kangem v nepřímých prezidentských volbách roku 1990. Lee kandidoval jako prezidentský kandidát Kuomintangu a dvojici Lin–Chiang porazil.

Osobní život V roce 1944 se oženil se Š' Ťin-i (石靜宜), dcerou Š' Feng-sianga (石鳳翔), textilního magnáta ze severozápadní Číny. Š' zemřela roku 1953 při porodu. Wej-kuo později založil v Tchaj-peji základní školu Čch'-Š' (靜心小學) na památku své zesnulé manželky.

V roce 1957 se Chiang znovu oženil, s Elen Čchiou Žu-süe (丘如雪), známou také jako Čchiou Aj-lun (邱愛倫), dcerou čínských a německých rodičů. Chiu porodila Chiangovi jeho jediného syna Ťiang Siao-kanga (蔣孝剛) v roce 1962. Chiang Hsiao-kang je nejmladším členem generace Hsiao v rodině Čiangů.

Ťiang Wej-kuo byl rovněž velmi aktivní v občanské společnosti: byl zakladatelem Čínského institutu strategie a Čínsko-německého kulturního a hospodářského sdružení a také předsedou Fotbalové asociace Republiky Číny.

Ťiang byl svobodným zednářem a v letech 1968–1969 byl velmistrem Velké lóže Číny.

Poslední léta náhled|Ťiang Wej-kuo (napravo) se svou rodinou, a rodinou svého bratra Ťiang Ťing-kuoa Na počátku 90. let založil Ťiang Wej-kuo neoficiální Výbor pro přemístění duchů (奉安移靈小組), jehož cílem bylo požádat komunistickou vládu o povolení k uložení ostatků jeho adoptivního otce Čankajška a bratra Ťiang Ťing-kuoa na pevninské Číně. Jeho žádost byla z velké části ignorována jak nacionalistickou, tak komunistickou vládou a v listopadu 1996 ho vdova po jeho otci Sung Mej-ling přesvědčila, aby od petice upustil.

V roce 1991 byla hospodyně Ťianga Wej-kua, Li Čchun-mej (李洪美, nebo 李嫂), nalezena mrtvá na Ťiangově pozemku ve městě Tchaj-pej. Následné policejní vyšetřování objevilo na jeho pozemku sklad šedesáti střelných zbraní. Sám Ťiang připustil možnost souvislosti mezi zbraněmi a smrtí hospodyně, která byla policií později uzavřena jako sebevražda. Tento incident trvale poškodil jméno Ťianga Wej-kuoa v době, kdy byla rodina Čiangů na Tchaj-wanu stále nepopulárnější, a to i uvnitř Kuomintangu.

V roce 1993 byl Ťiang Wej-kuo zaměstnán jako hlavní poradce prezidenta Li Teng-chueje, navzdory jejich předchozímu politickému soupeření. náhled|Ťiang Wej-kuo je pohřben na vojenském hřbitově v hoře Wu-čchi v Novém Tchaj-peji. V roce 1994 měla být po Ťiangovi pojmenována nemocnice (Ťiang Wej-kuo Medical Center – 蔣緯國醫療中心) v San-č’ v okrese Tchaj-pej (dnes Nová Tchaj-pej), poté co nejmenovaný politik přispěl finanční skupině Ruentex (潤泰企業集團), jejíž zakladatel pocházel ze San-č’. Politici tento krok zpochybňovali a ptali se na jeho motivaci.

V roce 1996 byl Ťiangův dům na vojenském pozemku na příkaz městské vlády Tchaj-peje vedené Čchen Šuej-pienem konečně zbořen. Usedlost byla postavena v roce 1971. Poté, co se Ťiang roku 1981 odstěhoval jinam, převedl vlastnictví na svého syna. Oficiálním odůvodněním bylo, že jeho syn nebyl v aktivní vojenské službě, a proto neměl nárok na bydlení na tomto místě.

Ťiang Wej-kuo zemřel ve věku 80 let dne 22. září 1997 na selhání ledvin. Po desetiměsíčním pobytu ve Všeobecné veteránské nemocnici v Tchaj-peji trpěl poklesem krevního tlaku komplikovaným cukrovkou. Přál si být pohřben v Su-čou na pevninské Číně, místo toho byl pohřben na vojenském hřbitově Wu-čchi.

Odkazy

Reference

Související články Čankajšek Ťiang Ťing-kuo

Externí odkazy

Kategorie:Čínští armádní generálové Kategorie:Čínští velitelé druhé světové války Kategorie:Vojáci wehrmachtu Kategorie:Narození v roce 1916