Josef Viewegh (29. června 1928 Blansko – 3. února 2003 Brno) byl český psycholog působící převážně ve výzkumu – dlouhodobý pracovník a později vedoucí Psychologického ústavu ČSAV/AV ČR. Věnoval se zejména problematice sebevražednosti, psychologii umělecké literatury, teorii fantazie a duchovědné koncepci psychiky.ČERMÁK, I. (1993). Josef Viewegh pětašedesátiletý. Československá psychologie, roč. XXXVII (4). Dostupné online.OSECKÁ, L. (1998). Josef Viewegh sedmdesátiletý. Československá psychologie, roč. XLII (3). Dostupné online.

Život Ačkoli se Josef Viewegh narodil v Blansku, krátce poté se s rodiči přestěhoval do Slavkova u Brna, ve kterém prožil celé mládí. Po dostudování gymnázia v Bučovicích, v letech 1948–1950, absolvoval Viewegh čtyři semestry lékařské fakulty v Brně. Biologické pojetí člověka ale nebylo blízké jeho povaze. Přešel proto na filozofickou fakultu, kde si zvolil obor psychologie a filozofie. Právě v této době způsobila Vieweghovi změna politických poměrů značné problémy. V roce 1952 mu hrozilo kvůli buržoaznímu původu vyloučení ze všech vysokých škol a jen díky úsilí prof. Viléma Chmelaře a dalších funkcionářů školy v roce 1953 mohl úspěšně dokončit studia.

Po dostudování nastoupil jako vychovatel do dětského domova v Moravském Krumlově, ve kterém ale působil jen krátce, poněvadž ještě v témže roce nastoupil na povinnou vojenskou službu při PTP, která trvala až do roku 1955.PLOCEK, K. (2003). Za docentem PhDr. Josefem Vieweghem. Zpravodaj ČMPS. Dostupné online. Po jejím skončení působil do roku 1965 jako klinický psycholog na psychiatrickém oddělení KÚNZ, poté na psychiatrické klinice lékařské fakulty MU v Brně. Od roku 1965 až do odchodu na odpočinek působil jako vědecký pracovník, a to nejprve v oddělení vývojové psychologie Pedagogického ústavu J. A. Komenského a brzy poté v Psychologické laboratoři ČSAV, což byla brněnská pobočka Psychologického ústavu ČSAV. Po listopadu 1989 se Viewegh stal ředitelem pobočky a později i ředitelem celého Psychologického ústavu AV ČR.

Na Filozofické fakultě MU v Brně v téže době přednášel problematiku psychologie umění a na tamní Lékařské fakultě tanatologii a lékařskou etiku. V roce 1991 se na Filozofické fakultě v Brně habilitoval pro obor obecné psychologie na základě knižní monografie Fantazie. Už o deset let dříve ale inicioval v rámci ČSPS ustavení sekce psychologie umění, která po více roků sdružovala zájemce o tuto oblast v československém měřítku.

Psychologie umění Josef Viewegh je jedním z mála českých psychologů, kteří se dlouhodobě a systematicky věnovali psychologii umění, především pak literární tvorbě a sebevraždám literátů. A to jak po stránce problémově tematické, tak koncepční a metodologické.NEJEDLÝ, J. (1996). Rozhovor o psychologii literatury: Sebevražda a literatura. Nové knihy. Dostupné online. Umění je podle Viewegha rovnocenným partnerem odborné psychologie: umělec je totiž profesionálně schopen (v literárním díle, v tvůrčích denících a dalších osobních dokumentech člověka) postihnout a diferencovaně vyjádřit vnitřní prožitkový svět, a to mnohdy autentičtěji než odborná psychologie.

V oblasti psychologie umění a tvořivosti zdůrazňuje funkci fantazie. Tvořivost považuje za její sekundární funkci. Fantazie se ve své druhotné funkci může uplatnit pouze tehdy, jestliže subjekt svoje vnitřní fantazijní prožitky a tendence nějakým způsobem objektivizuje navenek (v tvůrčím projevu, v díle).

Sebevražda Problematikou sebevražednosti se Viewegh zabýval už od počátku svých studií. Také proto se jeho monografie Sebevražda a literatura stala důležitým bodem jeho pracovní kariéry. Nabízí v ní pohled na akt, který je vlastní pouze člověku a inspiroval mnoho umělců a uměleckých děl. Podle jeho názoru lze motivaci tzv. bilanční sebevraždy převést na společného jmenovatele, kterým je sebehodnocení člověka. Různými negativními zkušenostmi a frustrujícími událostmi (hlavně v oblasti mezilidských vztahů) je člověk zabrzděn a je pro něj těžké najít smysl života. Sebevražda je tak nejzazší reakcí na ztrátu životního smyslu.

Zatímco zkoumání vnitřního života sebevraha je velmi obtížné, vhled do situace umělců – sebevrahů je usnadněný získáním jejich osobních dokumentů a deníků, kteří jsou profesionálně zainteresováni pozorováním svých duševních stavů a pochodů. Viewegh se soustředil na metodu srovnávací analýzy „života a díla“, při které porovnával osobní dokumenty (dopisy, poznámky a deníky) s literárními díly umělců se suicidálním jednáním.

Dílo Ladislav Klíma aneb Život v extrému. Brno: Host do domu, 1965. Akutní alkoholické intoxikace u dětí vyšetřovaných po časovém odstupu. Psychológia a patopsychológia dieťaťa, 1967. K některým problémům motivace bilančního suicidálního jednání. Československá psychologie, 1969. Antipsychologismus v Mukařovského literárněvědném strukturalismu. Česká literatura, 1984. Fantazie. Praha: Academia, 1986. Sebevražda a literatura. Brno: Psychologický ústav AV ČR a nakl. T. Janečka, 1996. Psychologie umělecké literatury. Brno: Psychologický ústav AV ČR a nakl. P. Křepely, 1999.

Reference

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Narození v roce 1928 Kategorie:Úmrtí v roce 2003 Kategorie:Narození 29. června Kategorie:Úmrtí 3. února Kategorie:Pedagogové na Masarykově univerzitě Kategorie:Narození v Blansku Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Muži