La Roche-aux-Fées je megalitická stavba nacházející se na katastrálním území francouzské obce Essé ve francouzském departementu Ille-et-Vilaine v metropolitním regionu Bretaň. Její název pochází z legendy, podle které kameny tvořící stavbu přinesly víly, což je legenda, která často stojí za názvem „skála víl“ (roche aux fées) používaným pro dolmeny nebo kryté chodby.

Tato megalitická stavba se skládá z více než čtyřiceti kamenů, které tvoří krytou chodbu čtyřikrát delší než širší, orientovanou ve směru severozápad-jihovýchod.

Poloha Tato památka se nachází na území obce Essé (Ille-et-Vilaine), asi třicet kilometrů jihovýchodně od města Rennes a asi tři kilometry jihovýchodně od centra městečka Essé. Nachází se v blízkosti osady La Roche a farmy Le Rouvray, nedaleko od hranice obce Le Theil-de-Bretagne, poblíž departementální silnice 341 spojující městečka Essé a Retiers.

Leží v nadmořské výšce přibližně 70 metrů v údolí Seiche.

Většina dolmenů tohoto typu se nachází v Anjou, izolovaná poloha La Roche-aux-Fées je tedy výjimkou.

Na katastru obce Esse se nenacházejí žádné další megality, ale v blízkém okolí ano:

kámen Rumfort, jižně od lesa Theil-de-Bretagne; menhir Pierre des Fées v Janzé; menhir Richebourg v Retiers; menhir Champ de la Pierre a Champ Horel v Sel-de-Bretagne Table-aux-Fées v Saulnières.

Historie náhled|vlevo|skica z roku 1756 Jedním z prvních písemných zmínek o místě je zmínka abbého Roussela z roku 1752: „Jeden z nich, obrovských rozměrů, se nachází ve farnosti Essé, 5 nebo 6 lig od Rennes”.

V roce 1756 Anne Claude de Caylus podává jeho popis a několik vyobrazení: „Na hranicích farností Teil a Essé v biskupství Rennes, kdysi obývaných Rhedony, se uprostřed starého lesa nachází jedinečné dílo, které místní obyvatelé znají pod názvem Roche aux Fées […] “

Na konci 18. století byl památník předmětem nelegálních vykopávek rolníků, ale žádné nálezy nebyly hlášeny. V roce 1789 prý dragounský pluk z Orléansu uspořádal oslavu a rozdělal oheň v dolmenu, čímž poškodil spodní část krycích desek.

Jean-Baptiste Ogée popsal La Roche-aux-Fées v roce 1778 takto:

„Půl ligy jižně od tohoto městečka se nachází Roche aux Fées: struktura této památky ji činí hodnou pozornosti učenců. Skládá se ze čtyřiceti dvou kamenů značné velikosti a tvoří dva prostory: větší z nich je dlouhý šedesát pět stop a šest palců a široký jedenáct stop a šest palců a zužuje se směrem k druhému prostoru, který tvoří komnatu o rozměrech sedm stop na čtyři: Vchody na východní i západní straně sousedí s komnatou, která je propojena s velkou místností. Tato komnata není na výstupu uzavřena, ale velká místnost na jihu je uzavřena, s výjimkou zmíněných vchodů. Konstrukce tohoto památníku se skládá z patnácti kamenů na východní straně a šestnácti na západní straně, všechny jsou postaveny na výšku; ten, který uzavírá velký pokoj, je položen na zem, je šest stop tlustý a rozšiřuje se směrem ke komoře, kde končí na čtyřech stopách a šesti palcích. „

Kromě těchto třiceti dvou kamenů je zde dalších deset, které jsou podepřeny prvními; z těchto deseti, které jsou všechny mimořádně velké, sedm tvoří kryt o šířce od pěti do devíti stop: jejich zrno je z hrubé skály a jejich poloha je bez umění. Lidé z okolí věří, že se jedná o starobylý chrám víl, které jejich předkové velmi uctívali; je to směšný názor, ale není překvapivý, pokud si uvědomíme, že tak smýšlejí nejhrubší venkované. Kromě toho snad v celém království není země, kde by venkované byli tak nevzdělaní, důvěřiví a pověrčiví jako v Bretani. Rozumní lidé věří, že tento monument je hrobkou římského generála. Je třeba poznamenat, že pouze jednu míli od tohoto místa se nacházejí kameny stejné povahy jako ty, z nichž je monument složen. »

19. století náhled|La Roche aux Fées, krytá chodba poblíž Theil (kresba Félixe Benoista)

Od první poloviny 19. století bylo toto místo předmětem několika návštěv místních archeologických společností, zejména Société Archéologique d'Ille-et-Vilaine, která zveřejnila několik zpráv a protokolů. Nicméně nebyly provedeny žádné podrobné archeologické vykopávky a na místě nebyla nalezena žádná keramika.

Je to jedna z prvních tisíc historických památek zapsaných v seznamu chráněných historických památek v roce 1840 a jedna ze čtyř památek nacházejících se v departementu Ille-et-Vilaine.

Místo se stalo turistickou atrakcí a kolem roku 1855 cizinci (podle svědectví Angličané) poškodili horní kámen vstupního trilitu.

20. století náhled|La Roche-aux-Fées na počátku 20. století (pohlednice).

V roce 1904 místo popsal Adolphe Orain v úvodu své pohádky La Fée des Houx. V této pohádce dřevorubec a jeho žena zakopali v Roche-aux-Fées hrnec, který se nesměl otevřít, výměnou za kouzelnou peněženku, která obsahovala libovolné množství zlatých mincí. V jiných legendách podvodník oklame vílu, která se snaží vyměnit novorozeně z farmy, buď pomocí síta, nebo tím, že ji oslepí vroucí vodou, a na otázku víly, kdo se odvážil jí to udělat, odpoví: „nikdo“

21. století V roce 2010 se místo stalo předmětem studie Laboratoře pro výzkum historických památek, která umožnila stanovit doporučení pro jejo zachování. Cílem je usměrnit proud návštěvníků, odhadovaný na 35 000 ročně, který přispívá k uvolňování kamenů, poškození základů některých bloků a dokonce k rozšiřování trhlin. V roce 2018 byl kolem a uvnitř památky proveden nový zásyp kamením a zeminou na geotextilní podložce, aby se vyrovnala úroveň terénu. Krytou chodbu nyní obklopuje 99 metrů dlouhý nízký plot. Značení upozorňuje na křehkost památky.

Dolmen dal jméno společenství obcí La Roche-aux-Fées.

Popis náhled|schema dolmenu při pohledu zhora Jedná se o dolmen typu angevin. Dolmen se skládá z hlavní komory, před kterou je předsíň; hlavní komora je rozdělena na čtyři části třemi příčnými kameny umístěnými na jižní stěně komory. Tvar stavby se blíží kvádru o délce 19,5 m, šířce přibližně 4,70 m a maximální výšce 4,10 m. Předsíň o délce 3,5 metru je o něco nižší než hlavní komora, se kterou je spojena dveřmi tvořenými dvěma příčnými deskami.

Většina autorů uvádí čtyřicet až čtyřicet dva kamenů, z nichž nejtěžší váží až čtyřicet tun. Uvedené schéma znázorňuje uspořádání čtyřiceti jednoho kamene: devět horizontálních kamenů (desky), z nichž jeden je mnohem menší než ostatní, a třicet dva vertikálních kamenů (ortostaty), z nichž jeden je nakloněný a jeden větší pro čelo. Jeden kámen leží odděleně, obklopen kořeny stromu. Deska vstupního portálu je 5,5 metru dlouhý překlad spočívající na dvou metrech vysokých pilířích. Až do roku 1855 byla zřejmě nestabilní.

Kameny jsou z kambrické purpurové břidlice, jejíž nejbližší naleziště se nachází v lese Theil, vzdáleném asi 5 km . Hmotnost šesti největších krycích desek se pohybuje mezi 40 a 45 tunami.

Ačkoli to žádné vykopávky nepotvrzují, přítomnost „kamenité půdy” naznačuje, že původně byla stavba pravděpodobně pokryta mohylou z kamenů nebo dolmenovým mohylovým valem, jako většina památek tohoto typu. Stejně tak lze na základě kostí nalezených v podobných památkách předpokládat, že Roche-aux-Fées sloužila jako pohřebiště.

Projekt Heritage Together vytvořil pomocí fotogrammetrie 3D model Roche-aux-Fées.

Galerie

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Dolmeny ve Francii Kategorie:Historické památky v Bretani Kategorie:Stavby v Bretani