Jbel M’Goun (berbersky: Ighil M’Goun nebo Ighil n’Oumsoud, ⵉⵖⵉⵍ ⵎⴳⵯⵏ) je významný horský masiv v centrální části pohoří Vysoký Atlas v Maroku. Nejvyšší vrchol dosahuje nadmořské výšky 4071 m, což z něj činí třetí nejvyšší horu Maroka – po Jbel Toubkalu (4167 m) a Jbel Ouanoukrimu (4089 m). Díky své výrazné prominenci (1904 m) a odlehlé poloze je považován za jednu z tzv. ultra prominentních hor severní Afriky.
Poloha a popis Masiv se nachází zhruba 100 km východně od Marrákeše, v regionu Drâa-Tafilalet, v provincii Warzázát. Jde o výrazný antiklinální hřeben s orientací východ–západ.
Severní svahy spadají do údolí Aït Bougoumez, jižní do kaňonů v povodí Oued M’Goun, která se vlévá do řeky Dadès.
Geologie a geomorfologie Masiv je součástí intrakontinentálního orogénu vzniklého během alpinského vrásnění. Geologicky je tvořen převážně vápenci a dolomity spodní až střední jury, s lokálním výskytem triasových vrstev.
V oblasti se nacházejí fosilní stopy dinosaurů a menší ložiska rud (měď, zinek, baryt). Na severních svazích jsou zachovalé tvary čtvrtohorního zalednění, včetně ledovcových údolí a morén.
Hydrologie Jižní a jihovýchodní svahy odvodňuje řeka Oued M’Goun, která se u města El-Kelâa M’Gouna spojuje s řekou Dadès. Oba toky tvoří horní část povodí řeky Drá.
Řeky jsou napájeny především táním sněhu a krasovými prameny, a patří tak k málu celoročně tekoucích vodních toků v oblasti.
Klima Podnebí oblasti je středomořské s atlantskými vlivy. Výrazně se mění podle nadmořské výšky:
Nadmořská výška Roční srážky (mm) Teploty (°C) nad 2000 m 600–900 35 až –3 pod 1500 m 400–700 30 až 0
Ve vyšších polohách nad 1500 m n. m. se běžně udržuje sněhová pokrývka během zimy a jara.
Geopark a ochrana Jbel M’Goun je centrem UNESCO globálního geoparku M’Goun, který byl založen v roce 2015 a má rozlohu přibližně 5730 km². Geopark má geologický, ekologický i kulturní význam – zahrnuje například tradiční berberské vesnice a řemeslné techniky.
Fauna a flóra Masiv Jbel M’Goun a jeho okolí se vyznačují vysokou biodiverzitou, zejména ve vyšších polohách geoparku. Roste zde řada endemických druhů rostlin typických pro suché vysokohorské oblasti severní Afriky.
V oblasti se vyskytují: borovice, jalovec, dub cesmínovitý horské louky s aromatickými a léčivými bylinami (např. mateřídouška, pelyněk) endemické druhy motýlů, brouků a horských rostlin
Z fauny je významná přítomnost: berberského muflona (Ammotragus lervia) lišek, šakalů, drobných hlodavců a několika druhů dravců v řekách oblasti žije endemický druh pstruha Salmo multipunctatus
Historie výstupů Ačkoli Jbel M’Goun není tak známý jako Jbel Toubkal, první doložené výstupy uskutečnili pravděpodobně francouzští geologové a kartografové v průběhu 20. let 20. století.
Dnes je hora běžně zdolávána v rámci turistických treků. Na rozdíl od Toubkalu zde bývá výrazně méně návštěvníků, a tak poskytuje klidnější alternativu pro vysokohorskou turistiku.
Turistika Masiv Jbel M’Goun je oblíbeným cílem vysokohorské turistiky. Hlavní přístupová trasa vede z údolí Aït Bougoumez přes náhorní planinu Tarkeddit, odkud je možný výstup na hlavní hřeben. Výstup bývá součástí vícedenních treků v oblasti Vysokého Atlasu.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Geoparky UNESCO Kategorie:Vysoký Atlas Kategorie:Čtyřtisícovky v Maroku