Jan Souček (31. července 1899 Jičín – 26. srpna 1983) byl český pedagog, psycholog, sociolog a vysokoškolský učitel, autor učebnic pedagogické a sociální psychologie a signatář Charty 77. Ve své odborné práci se zaměřoval na pedagogickou psychologii, psychologii osobnosti a sociální psychologii, zejména na problematiku dětí a mládeže ve školním prostředí. V pozdním věku se po ztrátě zraku intenzivně věnoval otázkám adaptace na slepotu a péči o později osleplé.

Život

Mládí a učitelská dráha Narodil se v rodině soudního úředníka Jana Součka a jeho manželky Boženy, rozené Pospíšilové. Počátek života strávil v Jičíně a Liberci, později se rodina přestěhovala do jihomoravských Bučovic, které považoval za svůj „rodný“ domov.

V roce 1917 maturoval na reálném gymnáziu; podle rodinných a memoárových pramenů šlo o reálné gymnázium v Bučovicích, zatímco jiný text uvádí maturitu na reálce v Brně. Krátce nato narukoval jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Službu absolvoval mj. na Špilberku v Brně, v Celje a Žalci ve Slovinsku. Vojenská zkušenost, spojená s hladem a šikanou, z něj podle vlastních vzpomínek udělala pacifistu.

Po návratu z války si doplnil vzdělání na abiturientském kurzu pro vzdělávání učitelů v Brně, kde složil nejprve zkoušku způsobilosti pro školy obecné (1920) a poté učitelskou zkoušku pro měšťanské školy (1923).

Učil na obecných a měšťanských školách na Moravě (např. Brankovice, Letonice, Rašovice, Bučovice, Slavkov, Nesovice). V letech 1924–1925 působil na české doplňovací škole v Bělehradě a v roce 1925–1926 na obdobné škole v Brémách. Učil češtinu, dějepis a český zeměpis a aktivně se zapojil do života krajanských komunit i ochotnického divadla.

Po návratu do Československa krátce vyučoval na menšinové škole v Uničově. Roku 1929 byl přeložen do Prahy, kde vyučoval češtinu na německých školách. Současně studoval na Škole vysokých studií pedagogických.

Vysokoškolská studia a školská správa Od roku 1932 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy sociologii, estetiku, filozofii a  psychologii. Studium uzavřel 20. prosince 1935 doktorskou promocí; disertační práce nesla název Socializace dítěte.

Ve studiu se odborně orientoval k pedagogické sociologii (u Otakara Přihody) a sociální psychologii (u Josefa Krále). Na základě těchto zájmů publikoval např. studii „Současné proudy v americké sociální psychologii“ a zabýval se sociálně-psychologickým výzkumem zájmů velkoměstských dětí a poměšťováním okolí velkoměsta.

Od roku 1937 působil v administrativních školských službách Zemské školní rady v Praze. Za okupace zastával funkci okresního školního inspektora pro okres Praha-sever, zároveň se snažil podporovat české školství i učitelstvo v obtížných podmínkách protektorátu.

Profesní a akademická dráha V roce 1945 byl na návrh prof. Příhody jmenován vedoucím sociologického oddělení Výzkumného ústavu pedagogického. Během studia před válkou se věnoval pedagogické sociologii a sociální psychologii. Těmito obory se zabýval i nadále. Jeden z jeho výzkumů se například týkal adaptace žáků na nové prostředí v pohraničí. Kromě výzkumu také přednášel na pedagogické fakultě, publikoval odborné texty (učebnice a krátké statě) a překládal odbornou literaturu především z ruštiny a angličtiny.

V 50. letech byla sociologie v Československu prohlášena za “buržoazní pavědu”. K její revitalizaci pak docházelo postupně od začátku 60. let převážně v duchu marxismu.

V důsledku toho bylo mimo jiné přerušeno Součkovo probíhající habilitační řízení.

V roce 1959 odešel z Výzkumného ústavu pedagogického do starobního důchodu. Odchodem do důchodu začal další životní etapu zaměřenou na vědeckou činnost. Především publikoval množství odborných článků a vysokoškolských učebnic.

Roku 1967 se stal členem Společnosti pro sociální bádání a Psychologické společnosti při Československé akademii věd. V tomto roce byl také už úspěšně habilitován. K habilitačnímu řízení předložil 106 odborných textů. Na základě jeho dlouhodobě kvalitní práce se mu komise rozhodla udělit titul docenta bez předchozího jmenování kandidátem věd. V dalších letech kromě výzkumné a publikační činnosti také přednášel na Karlově Univerzitě a čile se zapojoval do dění na akademické půdě. Podle svých slov byl v té době “v plné tvůrčí síle”.

Pár let na to v důsledku onemocnění glaukomem přišel o zrak (72 let). Tím jeho práce nabrala nový směr. Napsal například studii Ztráta zraku ve stáří, případ adaptace u somaticky i psychicky zcela zdravého jedince. I nadále se tedy věnoval práci. Naučil se slepecké písmo, napsal slabikář pro nevidomé a ve svých pracích se zabýval postavením nevidomých ve společnosti a péčí o později osleplé.

V roce 1977 pak byl jedním ze signatářů Charty 77. Tím se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti. Na rozdíl od jiných signatářů k němu byli příslušníci StB při výslechu poměrně šetrní - snad pro jeho slepotu.

Závěr života Po celý život si zachoval kritický odstup vůči komunistickému režimu; nebyl členem Komunistické strany Československa.

Na jaře 1968 se spolu s Janem Patočkou a dalšími podepsal pod otevřený dopis Pedagogika a „pedagogové“ publikovaný v časopise Literární listy, který kritizoval deformace v české pedagogice a vyzýval k větší občanské odvaze pedagogů.

Koncem roku 1976 podepsal základní prohlášení Charty 77; na podpisové kartičce je uveden jako „Doc. Dr. Jan Souček, sociolog a sociální psycholog“. K podpisu jej přivedl jeho přítel Jan Patočka, s nímž o Chartě a jejích důsledcích předem diskutoval.

V roce 1977 založila Státní bezpečnost na Jana Součka spis prověřované osoby s krycím jménem „Profesor“.

Poslední léta trávil zejména s rodinou na chalupě u Lázní Libverda. I přes slepotu podnikal pravidelné procházky po okolí, poslouchal klasickou hudbu a zahraniční rozhlas (zejména Svobodnou Evropu) a zapisoval si své komentáře k mezinárodnímu dění.

Zemřel 26. srpna 1983 ve věku 84 let.

Důležitá životní období či instituce se kterými je spojen

1967 - přijat za člena Československé Akademie věd 1967 - úspěšné habilitační řízení, na jehož konci byl Janu Součkovi udělen titul docenta 1971 - úplná ztráta zraku v důsledku onemocnění glaukomem 1977 - podepsání Charty 77 spojené s následným vyšetřováním StB

Odborné působení a přínos Souček patřil k průkopníkům sociální psychologie a pedagogické psychologie v českém prostředí. Jeho rané práce se týkaly socializace dítěte, vlivu společnosti na duševní vývoj dítěte a zájmů velkoměstských dětí.

V pedagogické psychologii se soustředil na problematiku školního učení a osobnosti žáka: počáteční čtení a psaní, výběr dětí do zvláštních škol, „těkavé“ a „roztěkané“ děti, výchovu svědomí či vztah mezi učením a rozvojem osobnosti.

Metodologicky prosazoval užívání experimentálních a statistických metod v psychologickém a pedagogickém výzkumu – navzdory ideologickému odporu vůči „buržoazní“ statistice v 50. letech.

Ve svých pozdějších pracích a přednáškách se věnoval sociální psychologii mládeže, otázkám osobnosti a charakteru, svědomí, životního „slohu“ a vztahům mezi jednotlivcem a společností.

Po oslepnutí rozvinul originální pohled na psychologii nevidomých, zejména na situaci později osleplých ve středním a vyšším věku, otázky jejich adaptace, sebevědomí a sociálního začlenění. Jeho přístup, zdůrazňující odvahu, lásku k životu a reálné sebevědomí, měl významný vliv na moderní pojetí péče o později osleplé v českém prostředí.

Publikace a dílo Studie a odborné práce

Zájmy velkoměstských děti, Sociologie a sociální problémy VI, 1938/39. Sebevědomí jako sociálně psychologický jev (habilitační práce, 1947). Školní absence a nemocnost žáků obecné školy (s J. Meisnerem), Pedagogická revue I, č. 1–2, 1948/49. Psychologické otázky počátečního čtení a psaní (s F. Jiránkem a kol.), SPN, 1955. Těkavé děti, Pedagogika VIII, 1958/59, č. 6. Roztěkané děti, Psychológia, sborník Ped. fak. UK Bratislava, SPN 1966, s. 45–63. Výchova svědomí, Rodina a škola XV, 1968, č. 7. Učebnice a vysokoškolské texty Sociologie výchovy, Chrudim, 1948. Pedagogická psychologie s úvodem do vývojové psychologie (s F. Jiránkem a kol.), SPN, Praha 1961. Úvod do sociální psychologie pro učitele (se Zd. Holubářem), SPN, Praha 1965. Psychologie školní třídy, In: Chlup-Kopecký, Pedagogika, SPN, Praha 1965. Úvod do obecné psychologie (s F. Jiránkem), SPN, Praha 1969. Náš Jirka půjde do školy. Co radí psychologové rodičům (s F. Jiránkem), 1957. Sociální psychologie (vybrané kapitoly se zřetelem k učitelskému vzdělání), 1996, vydáno posmrtně.

Překlady

N. M. Ščelovanov – N. M. Aksarinová: Výchova dětí útlého věku v ústavech, SPN, Praha 1954. A. V. Zaporožec: Psychologie, SPN, Praha 1954. E. F. Lindquist: Statistická analýza v pedagogickém výzkumu, SPN, Praha 1967. S. S. Sargent: Základy psychologie, Život a práce, Praha 1974.

Další činnost

Podílel se také na tvorbě dvoudílného Německo-českého slovníku (1964) pod vedením Huga Siebenstein, který dodnes vychází v nových vydáních.

Ocenění a uznání Dne 6. dubna 1993 mu byla in memoriam udělena Zlatá pamětní medaile Univerzity Karlovy, a to při příležitosti desátého výročí jeho úmrtí jako výraz ocenění jeho dlouholeté vědecké, pedagogické a společenské činnosti.

Reference

Tomek, P. (2021). Neznámý chartista Jan Souček. Paměť a dějiny, XV(3), 85–89. Ústav pro studium totalitních režimů České republiky. https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2021/10/PD_3_21_s85-89.pdf JIRÁNEK, J., Jan Souček sedmdesátiletý. Československá psychologie. 1969, roč. 13, č. 5, s. 505 - 506. https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/1_Jan_Soucek_sedmdesatilety_1969_Ceskoslovenska_psychologie_d5dbcf90a7.pdf ŠARBACH., Z. (1999). O Janu Součkovi a jeho odkazu. Zora, 1999 č. 5, s. 5–8. https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/Clanek_O_Janu_Souckovi_a_jeho_odkazu_1999_Zora_bd05294efd.pdf DITTRICHOVÁ, J., Charta 77 – vzpomínka na doc. Dr. Františka Jiránka, CSc. a na doc. Dr. Jana Součka, CSc. Zpravodaj ČMPS. 2017, roč. 20, č. 2, s. 85–86. https://admin.archiv-psychologie.cz/uploads/3_Frantisek_Jiranek_a_Jan_Soucek_vzpominka_2017_Zpravodaj_CMPS_8f77b5b15c.pdf Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.. (11.12.2017). sociologie česká v l. 1948–1994. Sociologická encyklopedie. https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Sociologie_%C4%8Desk%C3%A1_v_l._1948%E2%80%931994

Externí odkazy Protokol o výslechu Jana Součka po podpisu Charty 77 Archiv československé psychologie | Psychologický ústav AV ČR, v. v. i. - Jan Souček

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Čeští pedagogové Kategorie:Čeští sociologové Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Narození v Jičíně Kategorie:Narození 31. července Kategorie:Narození v roce 1899 Kategorie:Úmrtí 26. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1983 Kategorie:Muži