Ermanno Stradelli (8. prosince 1852, Borgo Val di Taro – 21. března 1926,Oficiální životopis sestavený historikem Camarou Cascudem uvádí jako datum úmrtí 24. březen. Nedávné výzkumy však umožnily objevit úřední úmrtní list, který uvádí správné datum. Lebbrosario Umirizal, Manaus) byl italský cestovatel, geograf a fotograf, který později získal brazilské občanství. Byl prvním člověkem, který fotografoval Amazonii; do Brazílie dorazil v roce 1879. Jeho cesta je zachycena v knize The Only Possible Life: Itineraries of Ermanno Stradelli in Amazonia od Livie Raponi.

Rodinný původ Narodil se do starobylé notářské rodiny z města Borgo Val di Taro (nyní v provincii Parma, tehdy v provincii Piacenza). Jeho otec, Francesco Stradelli, obdržel od Marie Luigie Rakouské, vévodkyně z Parmy, Piacenzy a Guastally, krátce před narozením svého prvorozeného Ermanna šlechtický titul hraběte.

Jeho matka, Marianna Douglas Scotti di Vigoleno, byla hraběnka starobylého skotského původu. Město Borgotaro (jak se tehdy nazývalo dnešní Borgo Val di Taro) bylo jejich šlechtickým sídlem.

Dne 1. července 1862 se narodil jeho druhý syn Angelo a 23. října 1865 jeho třetí syn Alfonso Maria, který se stal jezuitou. Ermanno Stradelli měl poté čtyři sestry: Biancu, provdanou za hraběte Alessandra Calciatiho Crottiho, Antoniettu, provdanou za hraběte Giuseppe Cigalu Fulgosiho, obě z Piacenzy, Luisu, provdanou za markýze Luigiho Mereghiho z Jesi, a Glicerii, provdanou za generála Francesca Santora z Florencie.

Stradelliho mládí dobře popsal brazilský historik Luís da Câmara Cascudo : „Ermanno je živý, impulzivní, impulzivní a dychtivě komunikativní. Středoškolské vzdělání absolvoval na College of Santa Caterina v Pise. Jeho oblíbenou četbou byly cestovní příběhy, které v něm evokovaly boje, záhady, fyzickou zdatnost, zázrak panenských lesů, tiché pouště, nepochopitelné Indiány a báječná zvířata.“

Právo začal studovat v Sieně v roce 1873 a studium přerušil následující rok krátce před odchodem do Amazonie.Historický archiv Univerzity v Sieně, XII.B.26, 291 Studium pak dokončil až v roce 1886 na univerzitě v Pise, kde obhájil disertační práci z mezinárodního práva s významným názvem „Mají civilizované národy právo přivlastnit si území okupovaná barbarskými národy?“, přičemž jeho garantem byl Carlo Francesco Gabba.

Odjezd do Amazonie Dne 25. dubna 1878 požádal Ermanno Stradelli o rozdělení dědictví svého otce. Plánoval odejít. Zpočátku uvažoval o Africe, ale pak se rozhodl pro Latinskou Ameriku

Po roce, 9. dubna 1879, opustil přístav Bordeaux (Francie) a vydal se do Brazílie. Bylo mu 27 let. Dorazil do Belému, odtud pokračoval do Manausu, kde se koncem července vylodil.

Jeho první činností byla práce fotografa. Přivezl si s sebou značné množství vybavení a usadil se v centru Manausu, v ulici Rua Marcilio Dias. Zároveň navštěvoval italské františkánské misionáře a snažil se pochopit, jak navázat vztah s domorodými obyvateli. Během své první průzkumné cesty v říjnu 1879 ztratil veškeré své vybavení (geografické i fotografické) při ztroskotání lodi.

Okamžitě se začal zajímat o obecný jazyk domorodého obyvatelstva povodí Amazonky, Nheengatu. V červenci 1880 se při plavbě po řece Amazonce setkal s hrabětem Alessandrem Sabatinim, který ho seznámil se studiem domorodého jazyka.

Průzkumy prvního období V roce 1881 navštívil oblast Rio Uaupés, která byla předmětem studia skupiny učenců z Manausu spojených s botanikem João Barbosou Rodriguesem (Antonio Brandao Amorim, Maximiliano José Roberto a Barnardo da Silva Ramos). Maximiliano José Roberto, syn domorodého muže z kmene Manao a domorodé ženy z kmene Tariana, v následujících letech shromáždil pro Stradelliho původní verzi legendy o Yurupary. Text byl poté publikován v bulletinu Královské italské geografické společnosti.

V roce 1882 byl členem brazilské komise pro hranice s Venezuelou, které velel podplukovník Francisco Xavier Lopes de Araujo. Ve stejném roce Stradelli prozkoumal řeku Padauari. V červnu skupina cestovala podél řeky Rio Branco k řece Rio Negro a odtud dorazila do Manausu. Také v roce 1882 cestoval podruhé směrem k řece Rio Uaupés a pokračoval proti proudu řeky do Jauareté-cachoeira. Do Manausu se vrátil s malárií.

V roce 1883 cestoval podél řeky Madeiry a poté se zastavil v Itacoatiaře, aby se léčil z malárie. Zde reorganizoval první hesla, která shromáždil pro svou slovní zásobu. V prosinci Barbosa Rodrigues založil botanické muzeum v Manausu. Dne 14. února 1884 byl v Manausu, kde jako zástupce firmy Rossi and Brothers, která vyhrála první výběrové řízení na stavbu díla, položil základní kámen pro stavbu divadla Amazonas.

Dne 29. března 1884 se jako fotograf vydal s Barbosou Rodriguesem na expedici, aby uklidnil domorodé obyvatelstvo Crichanas. Stradelli a Barbosa Rodrigues se plavili po řece Jauaperi. Do Manausu se vrátili 16. dubna téhož roku. V srpnu 1884 se znovu vydal do Itálie.

Návrat do Itálie V letech 1885 až 1886 dokončil právnické studium v Pise. V roce 1886 působil v Janově, kde vykonával advokacii v kanceláři právníka Orsiniho. Ve stejném roce představil kresby petroglyfů shromážděných v Uaupés VI. mezinárodnímu kongresu amerikanistů v Turíně. V lednu 1887 napsal Geografické společnosti, že se chystá odjet do Brazílie. V únoru 1887 se ze starého přístavu Marseille znovu vydal do Amazonie.

Druhé období v Amazonii Dne 3. března 1887 byl v Caracasu, kde ho přijal prezident republiky Antonio Guzmán Blanco. Dne 3. dubna odjel do Ciudad Bolívar. V červenci se vydal v Humboldtových stopách do Porto Samura v oblasti Aturés. Pokračoval po dolním toku řeky Vichada, přítoku řeky Orenoco. Ve své expedici (horní Guaínia, Yavita, Cucuí, Vista Alegre) pokračoval až do února 1888, kdy se vrátil do Manausu. Dne 11. května 1888 se vydal k Rio Branco, doprovázel pohraniční komisi a dorazil do oblasti „ São Marcos “, kde řeky Uraricoera a Tacutu měnily svá jména. V prosinci téhož roku se vydal k Rio Purus a dorazil do Rio Acre. V oblasti Purus navštívil několik vesnic etnické skupiny Ipurinã. Mezi lety 1890 a 1891 podnikl svou třetí cestu do Rio Uaupés v doprovodu Maximiana José Roberta. V roce 1893 získal brazilské občanství. Dne 22. srpna požádal o registraci u advokátní komory. Dne 29. června 1895 byl jmenován „promoter publique“ (veřejným zástupcem) pro druhý okres Manaus.

Dne 24. září 1895 byl převelen do Lábrea v oblasti Rio Purus. V roce 1897 se krátce vrátil do Itálie, kde se setkal s vedením společnosti Pirelli a navrhl založení společnosti na těžbu kaučuku. Mezi lety 1898 a 1899 se do Itálie několikrát vrátil. V srpnu 1899 se vrátil do Manausu s lodí „Re Umberto“ ligursko-brazilské lodní společnosti.

Poslední cesta do Itálie V srpnu 1901 se vrátil do Itálie, 10. listopadu předsedal konferenci o Amazonii v Collegio Romano (nyní gymnázium Visconti v Římě; konferenční místnost nyní slouží jako přednáškový sál). Podle krátké zprávy o akci zveřejněné v bulletinu Italské geografické společnosti mu byla ukázána mapa Amazonie o rozměrech 6,5 x 4,5 metru. Krátce nato odjel do Manausu. Do Itálie se už nikdy nevrátil.

Poslední roky V roce 1904 se zúčastnil expedice pod vedením guvernéra Amazonie Constantina Neryho v oblasti Rio Branco. V roce 1910 vydal Vocabulários de Línguas faladas no Rio Branco.Rio de Janeiro, 1910 Dne 18. listopadu 1912 byl jmenován promotérem spravedlnosti v Tefé. V lednu 1920 dokončil své hlavní dílo, Vocabulário da Língua Geral, Português-Nheengatu e Nheengatu-Português. Rukopisy se dostaly k Maxu Fleiussovi, sekretáři Historickogeografického institutu v Rio de Janeiru dne 27. února 1922. Dne 4. července 1923 byl zproštěn svých povinností veřejného propagátora kvůli postupu Hansenovy choroby, která ho již nějakou dobu postihla. Krátce poté vstoupil do malomocné kolonie Umirisal Archivio storico Università di Siena, XII.B.26, 291 na okraji Manausu, kde 24. března 1926 zemřel.

Díla 1876 Výlet do Rocca d'Olgisio, tiskárna V. Porta, Piacenza 1877 Ztracený čas, tiskárna Marchesoti 1885 Konfederace Tamoi (překlad Magalhaesova díla z portugalštiny), Tipografia V. Porta, Piacenza 1890 Vaupové a Vaupové. Bulletin Italské geografické společnosti, 3. série, sv. 3, 425–453. 1898 Ajuricaba, báseň publikovaná v brazilských novinách „O Correio do Purus“ 1900 Dvě amazonské legendy, tiskárna V. Porta, Piacenza 1900 Pitiapo, vydavatel neznámý 1910 Vocabularios de Linguas faladas no Rio Branco, v Relatorio Geral do Congress Cientifico Latino-americano Vol. VI, Rio de Janeiro 1928 Vocabulario Nheengatu-Portugues a Portugues-Nheengatu Revista do Instituto Historico Brasileiro, Rio de Janeiro

Galerie

Odkazy

Reference

Bibliografie Aurora Fornoni Bernardini, Úvod. V Ermanno Stradelli. Legendy a cestovní poznámky – Amazônia od Ermanno Stradelli. São Paulo: Martins, 2009 Riccardo Fontana, Amazônia de Ermanno Stradelli. Brazílie, 2006 Eduardo de Almeida Navarro, O Conde Italiano Ermanno Stradelli: mistr nheengatu ve 20. století Ermanno Stradelli, Lendas a cestovní poznámky – Amazônia de Ermanno Stradelli. São Paulo: Martins, 2009 Fernando de Tacca, Indián v brazilské fotografii: incursões sobre a imagem eo meio. História, ciências, saúde – Manguinhos – Sv. 18, č. 1, str. 191–223. Rio de Janeiro, 2011

Externí odkazy

Kategorie:Brazilští fotografové Kategorie:Italští fotografové Kategorie:Italští geografové Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Narození 8. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Úmrtí 24. března Kategorie:Muži