Při havárii v továrně splečnosti Monsanto dne 8. března 1949 ve městě Nitro v Západní Virginii došlo vlivem vysoké teploty a tlaku k úniku reakční směsi na výrobu herbicidů a zamoření vnitřku továrny. Přestože během havárie nebyl nikdo zraněn, uniklé chemikálie způsobily stovkám zaměstnanců, lékařského personálu i rodinných příslušníků dlouhodobé zdravotní problémy.
Pozadí Společnost Monsanto zakoupila továrnu ve městě Nitro v roce 1929 od společnosti Rubber Service Laboratories, která zde vyráběla chemikálie a aditiva pro gumárenský průmysl. Na podzim 1948 zde byla zahájena výroba trichlorfenolu (TCP); při výrobním procesu spolu ve vsádkovém autoklávu reagovaly hydroxid sodný, ethanol a 1,2,4,5-tetrachlorbenzen. Podobným způsobem byl v továrně vyráběn i derivát trichlorfenolu 2,4,5-T (kyselina trichlorfenoxyoctová).
Už od 40. let, kdy společnost s výrobou těchto látek začala, bylo známo, že práce s nimi dělníkům způsobuje vyrážky, bolesti kloubů a další zdravotní problémy. Pravá příčina, tedy kontaminace herbicidu 2,4,5-T dioxiny, ale nebyla známá až do roku 1957.
Průběh Dne 8. března 1949 v ranních hodinách došlo k přehřátí autoklávu o objemu asi 500 galonů v budově 41 továrního komplexu. Následkem toho byl otevřen bezpečnostní ventil, který upustil přebytečný tlak. Výsledkem byl podle pozdějších výpovědí manažera továrny "ohlušující jekot" odpouštěného plynu, který přehlušil i výstražnou píšťalu. Obsah reaktoru podle manažera opustil budovu 41 komínem určeným na odpouštění přebytečného tlaku. Podle pozdějších výpovědí pracovníků továrny ale nejspíše došlo k roztrhnutí větracího potrubí a obsah reaktoru tak pokryl vnitřek budovy, místo aby byl bezpečně odveden do venkovního ovzduší. Podle těchto výpovědí byl vnitřek budovy pokryt bílým popraškem nebo dokonce tmavou dehtovitou látkou. Vzduch uvnitř byl štiplavý, vyvolával pálení v očích, nose a v krku.
Pracovníci továrny započali s úklidem už pár minut po havárii. V následujících dnech pracovníci, kteří uklízeli budovu 41 a opravovali poškozený reaktor, sice hlásili podráždění očí a kůže, nevolnost a dýchací obtíže, ale tyto zdravotní problémy z části ustaly, když došlo k odklizení chemického odpadu. V době bezprostředně po havárii se tak zdálo, že se jednalo pouze o bezvýznamnou nehodu, jelikož bezpečnostní systémy zafungovaly bez větších problému ani nedošlo k žádnému zranění.
Následky havárie
Zdravotní následky Už za několik týdnů se u pracovníků, kteří se vyskytovali v postižené budově, objevily první vážné zdravotní problémy. Část z nich nemohla dorazit do práce kvůli nesnesitelným bolestem v nohou nebo jiných částech těla, někteří museli být hospitalizováni až na několik týdnů, protože byli zcela neschopní chůze. Někteří postižení také trpěli nízkým libidem až impotencí. Dalším společným příznakem vystavení byly kožní příznaky; na kůži postižených se začaly vyskytovat černé komedomy a bledě žluté cysty s charakteristickým výskytem kolem očí a uší, typické příznaky chlorakné. Mezi postiženými nebyli jen zaměstnanci továrny, ale také lékařský personál, který je ošetřoval a s toxiny uvnitř továrny nepřišel do přímého kontaktu. Chlorakné propuklo i u manželek několika zaměstnanců a také u muže s dítětem, který si později koupil automobil zaparkovaný v době havárie nedaleko továrny.
V továrně neexistovala trvalá lékařská ordinace a postižení pracovníci tak kvůli diagnostice a léčbě museli jezdit do okolních měst. Čtyři vážněji postižení pracovníci byli pozorováni lékaři na Univerzitě v Cincinnati; u těchto pacientů bylo pozorováno zvětšení jater, u jednoho dokonce mikroskopem pozorovatelné poškození nervové tkáně. U vážně postižených pracovníků továrny byl navíc popisován charakteristický zápach, který se během nich začal šířit v nevětraných místnostech; u několika z nich tento odér, patrně způsobený vylučováním toxických chemikálií skrze kůži, přetrval i po šesti měsících od havárie.
U jednoho z pacientů, který byl na pozorování na Cincinnatské univerzitě v roce 1950, bylo popsáno výrazné ztmavnutí kůže, které bylo patrně následkem pokusů o léčbu chlorakné pomocí rentgenového záření. Tento muž byl kvůli tomu několikrát považován za afroameričana a stal se tak obětí rasově diskriminačních zákonů; jelikož byl sám výrazně rasově předsudečný, začal se stranit společenského života a kromě běžné léčby mu byla lékaři předepsána ještě psychologická a sociální pomoc.
Společnost Monsanto v následujících letech zajišťovala pozorování a evidenci postižených pracovníků. I po uplynutí čtyř let od havárie řada pracovníků nesla viditelné zdravotní následky; například ze 117 pracovníků, kteří měli chlorakné a pracovali v budově 41 bezprostředně po havárii, mělo střední nebo vážnou formu stále 27 z nich. I po této době měli někteří další pacienti silné bolesti, které jim bránily nastoupit zpět do zaměstnání. Celkem byly zjištění z těchto studií pro 754 zaměstnanců, kteří se v areálu továrnu pohybovali mezi 8. březnem a 22. listopadem 1949, následující: u více než poloviny zaměstnanců se projevilo chlorakné s průměrnou dobou léčby 26 let; zvýšená úmrtnost ale nebyla prokázána, kromě zvýšeného výskytu rakoviny močového měchýře. Tyto studie sponzorované Monsantem byly dlouhodobě kritizovány jako podhodnocující zejména z toho důvodu, že jediným kritériem pro zahrnutí zaměstnanců do studií byl výskyt chlorakné po havárii. V roce 1990 byly studie vyšetřovány federální agenturou EPA, která ale v roce 1992 vyšetřování ukončila bez závěru o jejich věrohodnosti.
Spory o odškodnění Zaměstnanecké odbory po havárii vyjednaly zvýšení mzdy pro zaměstnance, kteří se podíleli na výrobě trichlorfenolu a 2,3,4-T, a také možnost bezpostižně odmítnout práci na těchto procesech.
V roce 1987 se s Monsantem soudilo sedm bývalých zaměstnanců. Nárok na odškodnění ve výši 200 000 dolarů získal pouze jeden z nich poté, co během soudního procesu dostal rakovinu močového měchýře a prokázal, že souvisí s vystavením jiné chemikálii vyráběné v továrně, para-aminobifenylu. Ostatním žalobcům soud nedal za pravdu ve věci, že společnost Monsanto věděla o rizicích způsobených dioxinem.
V roce 2004 podalo 5000 obyvatel města Nitro žalobu na společnost Monsanto za více než padesátileté vystavení toxickému dioxinu. Tento proces skončil v únoru 2012, když společnost Monsento souhlasila zaplatit 93 milionů dolarů na lékařská vyšetření, úklid znečištění a jeho další monitoring.
Odkazy
Reference
Kategorie:Technická selhání Kategorie:Události roku 1949 Kategorie:Katastrofy v USA Kategorie:Dějiny Virginie Kategorie:Dioxiny