Guido svobodný pán Kober (11. června 1829 Chlumec nad Cidlinou – 20. prosince 1910 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1844 u různých jednotek pěchoty. Zúčastnil se několika válek, později byl mimo jiné sekčním šéfem na ministerstvu války (1876–1879). V roce 1882 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem barona. V závěru kariéry byl zástupcem zemského velitele ve Štýrsku (1887–1890) a v roce 1890 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra.

Životopis Pocházel z měšťanské rodiny z Chlumce nad Cidlinou a v patnácti letech vstoupil do armády. Začínal jako kadet v roce 1844 u 47. pěšího plukuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1846; s. 205 dostupné online a v roce 1848 byl již poručíkem.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 247 dostupné online Vyznamenal se v revolučních bojích v Itálii v letech 1848–1849, bojoval v bitvě u Custozzy (1848) a Novary (1849). V roce 1849 byl povýšen na nadporučíka a po revoluci sloužil nadále u 47. pluku v Mariboru.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 304 dostupné online V roce 1854 byl povýšen na kapitána s přidělením k 31. pluku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1855; s. 256 dostupné online Od roku 1856 byl pobočníkem zemského velitele v Chorvatsku generála JellačićeMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1857; Vídeň, 1857; s. 85 dostupné online a v roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií. Následně sloužil u 27. pěšího pluku ve Štýrském Hradci,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 184 dostupné online zároveň byl služebně přidělen k zemskému velitelství pro Halič ve Lvově, později také v Brně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1863; Vídeň, 1863; s. 196 dostupné online Poté znovu sloužil v Záhřebu a mezitím byl v roce 1862 povýšen na majora.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1866; Vídeň, 1866; s. 259 dostupné online Prusko-rakouskou válku v roce 1866 strávil v zázemí v Dalmácii a v roce 1869 se jako podplukovník stal zástupcem velitele 63. pluku v Linzi,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1868; Vídeň, 1868; s. 328 dostupné online dále sloužil u 28. pluku v PrazeKais. Königl. Militär Schematismus 1871; Vídeň, 1871; s. 33 dostupné online následně byl přeložen k 1. pluku do Opavy.Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 210 dostupné online

V roce 1873 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 9. pěšího pluku v Olomouci.Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 122, 222 dostupné online V letech 1876–1879 zastával post sekčního šéfa na ministerstvu války.Kais. Königl. Militär Schematismus 1877; Vídeň, 1876; s. 73 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1878; Vídeň, 1877; s. 221 dostupné online Mezitím byl k datu 15. září 1878 povýšen na generálmajora a do aktivní služby v armádě se vrátil jako velitel 53. pěší brigády ve Vídni (1879–1882).Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 122 dostupné online V roce 1882 se stal velitelem 7. divize v Terstu a o rok později dosáhl hodnosti polního podmaršála (1. listopadu 1883).Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 117 dostupné online Nakonec byl v letech 1887–1890 zástupcem velitele 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 98 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1889; Vídeň, 1888; s. 283 dostupné online Jeho nadřízenými byli Anton von Schönfeld a princ Vilém Mikuláš Württemberský. K datu 1. května 1890 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army.co.uk dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 89 dostupné online Později byl prezidentem Sdružení vysloužilých důstojníků a vojenských úředníkůDas interessante Blatt 1.11.1900; Vídeň, 1900; s. 6 dostupné online a mimo aktivní službu obdržel v roce 1908 ještě hodnost titulárního generála pěchoty.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1909; Vídeň, 1909; s. 185 dostupné online

Po odchodu do výslužby žil trvale ve Vídni,Ruhestands-Schematismus der österreichisch-ungarischen Armee 1906; Vídeň, 1906; s. 20 dostupné online naposledy v domě Alleegasse 47 ve 4. vídeňském obvodu.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien; Vídeň, 1909; s. 568 dostupné online Zemřel 20. prosince 1910 ve věku 81 let.Wiener Salonblatt 24.12.1910; Vídeň, 1910; s. 17 dostupné online

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1856 s baronkou Isabelou von Simbschen (1827–1881), dcerou generála Ferdinanda Simbschena, pod nímž sloužil v Chorvatsku.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1858; Gotha, 1857; s. 714–715 dostupné online Podruhé se oženil v roce 1888 s Marií Strahleggovou. Z prvního manželství se narodil jediný syn Olivier (*1858), který působil ve finanční správě a byl dvorním radou u celního ředitelství v Terstu.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1908; s. 400 dostupné online Vnuk René (1884–1917) padl za první světové války.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1919; Gotha, 1918; s. 482 dostupné online

Tituly a ocenění V roce 1882 byl povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Kober), o nobilitaci rozhodl osobním dopisem císař František Josef v květnu 1882, příslušný majestát s erbovním diplomem byl vydán k datu 15. listopadu 1882.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1887; Gotha, 1886; s. 490 dostupné online Během služby v armádě získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 288 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1849) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1879) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1882) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu (1889) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky I. třídy (1890)

Zahraničí 60x60pixelů velkodůstojník Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu italské koruny (Itálie) 60x60pixelů komandér Řádu meče (Švédsko) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu Takova (Srbsko) 60x60pixelů komandér Řádu čestné legie (Francie)

Odkazy

Reference

Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2026; Praha, 2016; s. 188–189 (heslo Kober) ISBN 978-80-905324-8-9

Externí odkazy Guido von Kober in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Komandéři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Narození 11. června Kategorie:Narození v roce 1829 Kategorie:Narození v Chlumci nad Cidlinou Kategorie:Úmrtí 20. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1910 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži