Hrad v Hradci Králové je zaniklý hrad, který stával v severozápadní části hradeckého návrší v prostoru dnešní Zieglerovy a Dlouhé ulice, přibližně v místech bývalé městské solnice, bývalého kněžského semináře a dnešní městské hudební síně v kostele svatého Jana Nepomuckého. Stavba zanikla v průběhu husitských válek a nebyla nikdy obnovena.
Hrad je předmětem zájmu badatelů již od 19. století, kdy začaly probíhat první archeologické výzkumy (Mořic Lüssner, Ludvík Domečka), od druhé poloviny 20. století v areálu hradu práce stále probíhají (Muzeum východních Čech v Hradci Králové).
Historie Přírodní podmínky Místo, na kterém byl hrad vystavěn, bylo určeno vhodnými přírodními podmínkami. Hrad vznikl v severozápadní části hradeckého návrší, které je protáhlého trojúhelníkového tvaru o rozloze přibližně 13 hektarů. Hradní akropole vznikla na třetím nejvýše položeném místě návrší, hned za oblastí, kde dnes stojí katedrála sv. Ducha, a oblastí Kavčího plácku na východě hradeckého návrší. Vliv na umístění hradu v severozápadní části měla také přírodní deprese (prohlubeň) v terénu v místech pozdější Pražské brány v západní části návrší, která sloužila jako přirozený přístupový bod na hrad, později také do města samotného. Tato deprese zasahovala také do části dnešní Tomkovy ulice a oddělovala tak prostor hradní akropole od pozdějšího města.
Počátky hradního komplexu v raném středověku vlevo|náhled|Bývalý areál hradu (bývalý kněžský seminář, dnes Městská hudební síň) Vznik hradu není dnes již možné přesně datovat, souvisí však s upevňováním Hradce jako významného východočeského střediska. Počátky hradeckého hradiště spadají pravděpodobně do mladšího úseku střední doby hradištní. Hradec se postupně stal důležitým mocenským centrem přemyslovského panství, a to jak z hlediska správního, tak také politického a hospodářského. První zmínku o hradeckém hradu najdeme v takzvané zakládací listině benediktinského opatovického kláštera z poloviny 12. století (která se však hlásila k roku 1073). V listině je uveden jak hrad Hradec, tak také probošt Těšen, pravděpodobný představitel místní církevní správy. Nepřímé zmínky o významu hradu pocházejí z počátku 12. století, z dob mocenských bojů mezi Bořivojem II. a olomouckými knížaty. Také zmínka o tom, že v roce 1109 zamýšlel kníže Vladislav I. trávit Vánoce v Hradci a sejít se zde s olomouckým knížetem Otou, stejně jako vypravení oddílů v boji proti knížeti Bořivojovi, které obsadily Prahu a Vyšehrad, svědčí o významu Hradce, který musel být schopen nejen zajistit reprezentativní prostory a zásoby, ale také modlitebnu pro vládce a jeho družinu. Další zmínky o významu Hradce a jeho hradu se v následujících letech množí.
Podoba přemyslovského správního střediska na akropoli je neznámá, také kvůli podstatným stavebním zásahům v následujících stoletích, které téměř kompletně zahladily zbývající části hradního komplexu. Předpokládá se existence výstavných prostorů, jako stavební materiál se pak předpokládá opuka, ale ve větší míře dřevo. Vedle výstavných objektů zde existovaly další prostory pro hradní posádku a další personál. Do této doby spadá také přítomnost nejstaršího hradeckého kostela sv. Jana Křtitele, jehož počátky sahají patrně již do 11. století. Hradec byl na konci 12. století již rozsáhlou sídlištní aglomerací s hradištěm, ale také podhradím, ve kterém bylo i několik kostelů (pravděpodobně sv. Martin, sv. Jiří, sv. Vavřinec, sv. Štěpán, sv. Václav, sv. Kříž, sv. Petr).
Rozkvět hradu ve vrcholném středověku náhled|Ideální podoba hradu na modelu středověkého Hradce Králové v Muzeu východních Čech Rozvoj hradu souvisí s přeměnou hradeckého hradiště na město, ke kterému došlo před rokem 1225 v době vlády krále Přemysla Otakara I. Panovníci v této době již v Hradci příležitostně pobývali, o čemž svědčí několik zde vydaných listin Václava I. Ve druhé listině Václava I. z roku 1241 se jako místo pobytu panovníka výslovně uvádí minoritský klášter, který vznikl nedlouho předtím na východ od hradní akropole (v místech dnešní budovy vojenské nemocnice z roku 1787). Můžeme tedy uvažovat, že tehdy již docházelo k raně gotické přestavbě hradního paláce. Během následujících desetiletí v Hradci opakovaně pobývali panovníci a opět můžeme předpokládat, že místem jejich pobytu se stal hradecký hrad. V roce 1296 se měla v Hradci, pravděpodobně na zdejším hradě, narodit Markéta, dcera krále Václava II. a jeho manželky Jitky, později provdaná za Boleslava Lehnického. Tatéž Markéta následně v roce 1322 v Hradci také při porodu zemřela.
Právě do období konce 13. století spadá uvádění Hradce mezi královskými věnnými městy. První královnou, které město v roce 1305 připadlo jako vdovské věno po smrti manžela krále Václava II., byla pro dějiny města důležitá Eliška (Alžběta) Rejčka. Ta se v městě trvale usadila v roce 1308 a od té doby ve městě vydržovala svůj dvůr. Její pobyt přímo na hradeckém hradě však není písemně doložen, a tak můžeme spekulovat, zda sídlila přímo na hradě či na jiném místě ve městě, ačkoliv se první možnost zdá jako pravděpodobná. Poté, co byla Eliška Rejčka donucena se vzdát svých věnných měst, opustila v roce 1318 Hradec a přesídlila do Brna.
První dochované zmínky o hradeckém hradu, ačkoliv nepřímé zápisy jsou doloženy již z 20. let 14. století, pochází až 30. let 14. století. V roce 1339 postihl Hradec velký požár, následkem kterého král Jan Lucemburský daroval městu na obnovu čtyři lány lesa. Protože pak v Hradci opakovaně pobýval císař Karel IV., usuzuje se, že hrad musel dojít přestavbě právě po zmíněném požáru v roce 1339. V následujících letech v Hradci pobývalo kromě císaře i několik dalších členů jeho rodiny, u kterých se předpokládá, že pro svůj pobyt využívali právě hrad. Od roku 1378 v Hradci trvale pobývala vdova po císaři Karlu IV., Alžběta (Eliška) Pomořanská. Ta v Hradci také v roce 1393 zemřela. Rovněž královna Žofie, které Hradec připadl na počátku 15. století, byla velmi čilá a pomáhala městu v rozvoji, patrně se angažovala v rozšíření chrámu sv. Ducha v jeho výzdobě. Ačkoliv obě královny bezpochyby na hradeckém hradu pobývaly, postrádáme zprávy o jejich případném vlivu na stavební úpravy hradu. V roce 1407 postihl Hradec mohutný požár, při kterém dle dobových pramenů vyhořelo celé město, chrám sv. Ducha i hradecký hrad. Město vyhořelo také v roce 1416, ale rozsah škod v tomto roce nevíme. Můžeme však předpokládat, že po roce 1407 byl hrad obnoven.
O přesné podobě hradu a jeho hospodářského zázemí, včetně samotné organizace hradu, však máme pouze minimum informací, způsobené především nedochováním většiny středověkých archivních pramenů. Jediným dochovaným pramenem je torzo berního rejstříku z přelomu 14. a 15. století, ve kterém nalezneme odkazy na královský dvůr (curia regis) a královský mlýn na řece Labi (molendium castraense super Alba), snad v následujících stoletích totožný s Královským mlýnem. K hradu přináležely také některé manské statky, doložené v Plotiších a snad i na Pražském předměstí, Rozběřicích, Plačicích či Pileticích.
Zánik hradu za husitských válek Nejvíce dochovaných zpráv pochází paradoxně až z úplného závěru existence hradeckého hradu. Hned v začátcích husitské revoluce, v roce 1419, byly v Hradci zničeny kláštery minoritů a dominikánů. Hradec byl následně v květnu 1420 obsazen vojsky krále Zikmunda Lucemburského v průběhu křížové výpravy proti kacířským Čechům. Po obsazení města patrně král Zikmund pobýval přímo na hradě, spolu s manželkou Barborou a královnou vdovou Žofií, pro kterou se patrně jednalo o její poslední návštěvu města. Král se svým doprovodem však ve městě pobyl jen krátce. Nedlouho poté, v noci z 25. na 26. června 1420, byl lstí kněze Ambrože, který předstíral útok na podlažický klášter, přepadnut Hradec a husité se dostali po žebřících opřených o městské zdi do města, kde jim nebyl kladen téměř žádný odpor. V té době byl hrad ještě ušetřen, vše se však změnilo v roce 1423. Tehdy bylo město pod vedením Jetřicha z Miletínka, bratra Diviše Bořka z Miletínka, jenž byl v čele husitské frakce, která před časem z města vyhnala příznivce kněze Ambrože i jeho samotného. Právě v roce 1423 vytáhl Diviš Bořek s dalšími východočeskými spojenci na Moravu. Toho využil kněz Ambrož a jeho prosbu o pomoc vyslyšel Jan Žižka, který následně přitáhl k Hradci. V druhé polovině července 1423 stoupenci kněze Ambrože otevřeli brány a vpustili Žižkovo vojsko do města. Jetřich z Miletínka se uchýlil na hrad, který Žižkovo vojsko oblehlo, následně dobylo a významně pobořilo. Diviš Bořek se okamžitě vrátil z Moravy zpět a s Janem Žižkou se utkal dne 4. srpna 1423 v bitvě u Strauchova dvora (někde v dnešním Kuklenách).
Rozsah poboření hradu není znám. Lze uvažovat především o zničení vstupní brány, věží a jiných obranných částí hradu. Přestože mohly být některé části hradu nedotčené (především obytné), význam a jeho využitelnost v následné době upadaly. Královna Barbora, které bylo město uděleno králem Zikmundem, v Hradci na hradě občas pobývala, nicméně pro její potřeby musela být upravena jediná z budov. Po smrti Zikmunda se navíc v roce 1441 uchýlila na své věnné statky, nicméně ne do Hradce, ale na Mělník. Posledním dokladem o tom, že hrad již nebyl využíván, je příjezd Jiřího z Poděbrad do města v roce 1458, který se ubytoval v jednom z městských domů, nikoliv v areálu hradu. Zbývající části mohly být navíc poškozeny velkým požárem města z roku 1484. Následně byly patrně volné části rozvalin hradu využity k pohřbívání.
Vývoj lokality po zániku hradu vlevo|náhled|Veduta Hradce Králové od Jana Willenberga z roku 1602. Bývalý hradní areál je na hradeckém návrší úplně vlevo. Hrad již pro svůj původní účel nebyl nikdy obnoven. Přesto lokalita nezůstala opuštěna na dlouho. Od počátku 16. století byla část bývalého hradního areálu a kláštera minoritů zastavěna městskými domy, které v dochovaných trhových knihách (od roku 1532) leží v lokalitě „Na hradě“. Konkrétní doklad se váže k roku 1503, kdy zakoupil purkrabí královéhradeckého kraje a maršálek královského dvora Václav Čéč z Nemyčevsi několik domů na hradeckém hradě, které se (po spojení, případně pouze jeden z nich) později přeměnili v sídlo purkrabství hradeckého kraje. Budova je ostatně jednou z mála dochovaných staveb ze 16. století. Purkrabský dům byl pak po celé staletí několikrát upravován a opravován, kompletně dostavěný však nakonec nebyl.
Další část lokality hradu, stojící více na západě podél dnešní Zieglerovy ulice, byla využívána ke skladovacím účelům. Někdy na přelomu 16. a 17. století zde byla vybudována městská solnice, která se sem přesunula z kaple sv. Klimenta, která byla tehdy k tomuto účelu využívána. Podobně tomu bylo s městskou obilnicí, kde máme zmínky o „obilnici na hradě“ v dochovaných registrech vydání z městského důchodu z roku 1605. náhled|Tzv. Rytířský sál (zasedací síň purkrabského soudu, později oratoř kněžského semináře)