Profesní sebepojetí učitele (angl. teacher self-concept) označuje představu, kterou si učitel vytváří o sobě samém v souvislosti se svou prací. Zahrnuje to, jak rozumí vlastním schopnostem, jak vnímá svou roli ve škole, jak hodnotí své chování, jednání a výsledky a jak se cítí v různých pracovních situacích. Toto sebepojetí vychází z obecnějšího obrazu o sobě, který člověk získává na základě svých zkušeností, vlastního hodnocení i reakcí okolí. Ačkoli bývá poměrně stabilní, postupem času se může měnit, zejména vlivem profesních zkušeností, životních událostí a osobního vývoje. S profesním sebepojetím jsou často spojovány také pocity spojené s prací, jako je pracovní jistota, odpovědnost, osobní užitečnost, spokojenost, nebo motivace a svou roli v něm hrají i vztahy např. s žáky, kolegy a vedením školy.
Profesní sebepojetí učitele se také popisuje prostřednictvím dílčích dimenzí, které se zaměřují na konkrétní oblast, nebo část profesního sebepojetí. Utváření a formování profesního sebepojetí začíná už během studia učitelství, tedy u studentů vysokoškolských oborů se zaměřením na vzdělávání, kdy se budoucí učitelé setkávají s prvními pedagogickými zkušenostmi, přemýšlejí o své budoucí profesní roli a postupně si vytvářejí představu o tom, jakým učitelem by chtěli být.
Dimenze profesního sebepojetí učitele Profesní sebepojetí učitele lze chápat jako vícedílný celek, který zahrnuje několik základních složek: Sebeobraz (self-imagine) - Sebeobraz označuje vnitřní představu učitele o tom, kým jako učitel je nebo by chtěl být. Zahrnuje také jeho představy o hodnotách, prioritách a typu učitele, kterým se chce stát. Sebehodnocení (self-esteem) - Tato složka vyjadřuje, jak jedinec posuzuje vlastní kvality, schopnosti a hodnotu ve vztahu k učitelské profesi. Odráží míru spokojenosti se sebou samým a vlastní profesní úrovní. Profesní motivace (job motivation) - Profesní motivace zahrnuje důvody, které člověka vedly ke vstupu do učitelské profese, a také to, jak se jeho motivace v průběhu studia či kariéry mění. Souvisí s tím, proč chce ve škole zůstat, nebo naopak uvažuje o odchodu. Vnímání nároků a požadavků (task perception) - Tato dimenze se týká toho, jak učitel či student chápe nároky a úkoly spojené s profesí, a jak je porovnává s vlastními možnostmi či představami. Jde o srovnání sebeobrazu s normami a očekáváními, která mohou být vnější i vnitřní. Vnímání své profesní zdatnosti a kompetentnosti (self-efficacy) - Vnímaná profesní zdatnost popisuje přesvědčení o tom, zda je jedinec schopen kvalitně vykonávat učitelskou práci. Vyjadřuje jeho důvěru ve vlastní kompetence a schopnost zvládat nároky výuky. Pojetí výuky (concept of teaching) - Pojetí výuky představuje soubor představ a přesvědčení učitele o tom, co je cílem vyučování, jak má být výuka organizována, jaké metody a postupy mají být využívány a jaký je vztah mezi učitelem, žákem a učivem. Tato složka významně ovlivňuje způsob, jakým učitel plánuje, vede a hodnotí svou výuku. Další členění Přístup k profesnímu sebepojetí založený na časové ose vymezuje tři hlavní dimenze, jež zachycují vývoj sebevnímání od minulých zkušeností přes aktuální prožívání až po představy o budoucnosti. Retrospektivní dimenze (minulá Já) - Zachycuje to, jak člověk vnímá svou minulou zkušenost a jak si interpretuje své dosavadní profesní prožitky. Slouží k pochopení dřívějších očekávání, úspěchů i nejistot. Aktuální dimenze (přítomná Já) - Popisuje, jak jedinec hodnotí sebe sama v současné roli učitele. Prospektivní dimenze (budoucí Já) - Týká se představ o tom, jakým učitelem chce být v budoucnu. Obsahuje i očekávání spojená s profesním rozvojem.
Profesního sebepojetí studentů učitelství Profesní sebepojetí studentů učitelství (professional self-concept of pre-service teacher) vychází z jejich dosavadních zkušeností a úspěchů. Významnou úlohu při formování profesního sebepojetí proto hrají také praktické pedagogické zkušenosti, během nichž studenti rozvíjejí profesní kompetence, zpřesňují své představy o sobě v učitelské roli a posilují své sebehodnocení v reálných pedagogických situacích. Téma profesního sebepojetí je zároveň součástí Kompetenčního rámce absolventa učitelství, který zdůrazňuje potřebu, aby budoucí učitelé systematicky rozvíjeli vlastní profesní já prostřednictvím reflexe, spolupráce, stanovování rozvojových cílů a péče o své duševní zdraví. Proces rozvoje profesního sebepojetí studentů probíhá v několika na sebe navazujících a vzájemně se prolínajících etapách, které nelze striktně oddělit.
Etapy procesu utváření profesního sebepojetí studenta učitelství: Seznamování s rolí učitele – Student se postupně orientuje v nárocích a šíři učitelské práce a vytváří si představu o tom, jaké profesní já by chtěl naplňovat – tedy jaké je jeho žádoucí či ideální já. Konfrontace – V této fázi student porovnává své skutečné schopnosti (reálné já) a zkušenosti s představou ideálního nebo požadovaného učitele (ideálního já), přičemž cílem je dosažení postupné identifikace s učitelskou profesí. Transformace – Dochází k přetváření intuitivních nebo raných představ o výuce ve vlastní, promyšlené pojetí, které se stává součástí rozvíjejícího se profesního sebepojetí, jehož žádoucím cílem je pozitivní profesní sebepojetí budoucího učitele. Struktura profesního sebepojetí studentů učitelství Podobně jako u učitelů tak i u studentů učitelství lze profesní sebepojetí vymezit jako prezentaci studentova Já, které zahrnuje minulost, přítomnost i budoucí představy o sobě v učitelské roli. Minulé Já – Představuje zkušenosti a role, které předcházely vstupu do učitelství a pomáhají formovat současný vztah k profesi. já žák; já příbuzný učitele; já instruktor, trenér, vedoucí zájmového kroužku; já doučující; já student učitelství; já učitel, vychovatel; zrcadlové já Přítomné Já – Zahrnuje aktuální chápání sebe sama v roli učitele, vlastní standardy, očekávání, obavy a vnímání nároků spojených s učitelskou prací. vlastní standardy, očekávání, obavy, nároky kladné na profesi učitele Budoucí Já – Vyjadřuje představy o tom, jakým učitelem by student chtěl být, a naopak o tom, čemu by se v profesním vývoji rád vyhnul. chtěné já, nechtěné já
Profesní identita učitele Profesní identita učitele (teacher professional identity) označuje to, jak učitel vnímá sám sebe ve své profesi. Nejde o něco pevně daného, ale o proces, který se v průběhu života mění podle situací, vztahů a prostředí, ve kterých učitel působí. Utváří se v každodenních interakcích a v tom, jak učitel své zkušenosti promýšlí a vypráví, takže může mít různé podoby a může se vyvíjet v čase. Identita představuje tedy způsob, jakým člověk přemýšlí sám o sobě i o druhých lidech. Nevychází z vrozených vlastností, ale vzniká prostřednictvím vědomého jednání a průběžné sebereflexe.
Učitel svou profesní identitu poznává jednak zprostředkovaně prostřednictvím toho, jak o sobě přemýšlí, a jednak přímo ve svém každodenním jednání, které hodnotí on sám i jeho okolí, přičemž důležitou roli hraje vyprávění a sdílení vlastních zkušeností.
Pojmy profesní identita učitele a profesní sebepojetí učitele se často překrývají, protože oba popisují, jak učitel vnímá sám sebe ve vztahu k profesi. Oba koncepty mají mnoho společných rysů, například zohledňují vliv významných druhých lidí a historický i sociální kontext, a také oba zahrnují prvky sebehodnocení, které napomáhají formovat učitelovu identitu.
Odkazy Reference
Literatura Nehyba, J., & Svojanovský, P. (2016). Tacitní znalosti v metaforách studentky učitelství. Studia paedagogica, 21(1). https://doi.org/10.5817/SP2016-1-4 Korthagen, F. A. J. (2004). In search of the essence of good teacher: Toward a more holistic approach in teacher education. Teacher and Teacher Education, 20(1), 77−97. Lorenzová, J. (2023). Sociální pedagogika – věda, praxe a profese v souvislostech . Praha: VŠCHT. ISBN 978-80-7592-167-3. OECD. (2014). TALIS 2013 results: An international perspective on teaching and learning. OECD Publishing. https://doi.org/10.1787/9789264196261-en Paulík, K. (2010). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-2959-6. Paulík, K. (2017). Některé psychologické souvislosti hodnocení smyslu vlastní práce učiteli. Studia paedagogica, 22(3), 9–24. https://doi.org/10.5817/SP2017-3-2 Průcha, J. (2002). Učitel, Současné poznatky o profesi. Praha: Portál. ISBN 80-7178-621-7. Stuchlíková, I. (2006). Role implicitních procesů při vytváření profesní identity budoucích učitelů. Pedagogika, 56, 31–44. https://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/?p=1532
Související články Vzdělávání Teacher self-efficacy Motivace Učitel Žák
Kategorie:Pedagogika Kategorie:Pedagogická psychologie