náhled|Dobový inzerát na Dynalkol, 20./30. léta Lihobenzínové směsi byly od poloviny 20. let 20. století rozšířenými pohonnými hmotami pro zážehové motory v řadě evropských zemí, včetně meziválečného Československa, kde nejznámější z nich byly distribuovány pod názvy Dynalkol nebo Bi-Bo-Li. Přidávání lihu do benzínu bylo legislativně ošetřeno a státem regulováno. Vyrovnávalo omezené zdroje ropného benzínu, snižovalo potřebu jeho dovozu a podporovalo tuzemské lihovarnictví a zemědělství. Na začátku 21. století se lihobenzín jako palivo pro dopravní prostředky stal především prostředkem naplnění ekologické politiky Evropské unie.

Historie Kvasný líh (etylalkohol, etanol) jako dobře dostupná tekutá hořlavina byl zprvu široce používán pro osvětlování v lihových kahanech a lampách, kvůli jasnějšímu plameni obvykle ve směsích s dalšími látkami, jako byly např. terpentýn, rostlinný či velrybí olej nebo lůj. Na etanol a jeho směsi pracovaly i vůbec první zkonstruované motory na kapalná paliva (motor Samuela Moreye v USA kolem roku 1826 běžel na směs etylalkoholu a terpentýnu; motory Étienne Lenoira roku 1859 ve Francii a Nicolause Otta z roku 1860 v Německu poháněl lampový líh).

Benzín jako vedlejší produkt zpracování přirozeně vyvěrající ropy byl znám už od 19. století (Witt Clinton, Karel Reichenbach, 1830), hlavním zájmem výrobců ale původně byl především při destilaci získávaný petrolej na svícení a oleje. Nástup ropných produktů coby motorových paliv začínal s prvním ropným vrtem Edwina Drakea, vyvrtaným v Pensylvánii až v roce 1859. Za jejich rychlým rozšířením v USA stála především cenová a daňová politika u lihu v období po občanské válce, a po nich i v dalších zemích, jeho používání ke svícení a technickým účelům tak na čas ustoupilo do pozadí, i ve prospěch petroleje.

Po počátcích na přelomu století 19. a 20. století se líh jako možná složka motorových paliv znovu vracel ve 20.–30. letech s rozvojem automobilizmu a v době světové hospodářské krize, během ropné krize v 70. letech, a posléze v 90. letech se vzbuzeným environmentálním povědomím. V 10. a 20. letech 21. století vstoupily do hry opět zájmy politicko-strategické.

Mezi světovými válkami byly důvodem pro jeho zavádění obavy z omezených zdrojů ropy, omezení závislosti na jejím dovozu, zvýšení soběstačnosti a vylepšení devizového obchodního salda, z politicko-strategických důvodů, kvůli uplatnění zemědělských přebytků, rozšíření odbytových možností a podpora pro upadající zemědělskou výrobu. Velkým podporovatelem použití zemědělského lihu coby motorového paliva byl ve 30. letech v Americe i automobilový výrobce Henry Ford. Kromě čistého lihu a lihobenzínu se v počátcích motorové dopravy v Evropě dvacátých a třicátých let uplatňovaly také další palivové směsi s lihem, jako Etol (směs 50 % lihu, 25 % petroleje a 25 % etyléteru), natalit (55 % lihu, 44,9 % etyléteru, 0,1 % amoniaku), carburant national (Francie, 50 % lihu, variantně 49,9 % benzanu nebo benzínu, 0,1 % amoniaku); Reichskraftstoff (Německo, 50 % lihu, 0–30 % benzenu nebo benzínu, 20–50 % acetonu), apod.

Naopak k ústupu od etanolu došlo za války, a opět na konci 80. a v 90. letech, kdy se zdál být na trhu trvalý světový přebytek ropy s cenami paliv klesajícími na dno. Někteří pozorovatelé žertovali, že etylalkohol je palivem budoucnosti — a vždy bude.

Zavádění lihobenzínových pohonných hmot v některých zemích ve 20.–30. letech 20. století ZeměObligatorní míseníOd kdyDalší legislativní opatření (od kdy)Komerční lihobenzíny (% obsahu lihu)Francie25–35 %26. října 1931povinný odběr lihu 10 % z objemu dovoz. benzínu a benzolu, vyrovnávací daň (od 28. února 1923)Natalit (carburant national)Německopovinný odběr lihu 2,5, pak 4 %, od 1932 10 % z objemu benzínu z monopolního Reichs­kraft­sprit GmbH (od 15. dubna 1930), dovozní daňMonopolin (20–25 %, karbonyly železa, 1926–40. léta)Maďarsko20 %Motalkol (20 %)Švédsko25 %vyrovnávací daňLattybentylLotyšsko25 %Itálie20 %1. února 1932Robur (30 % ethanol, 22 % methanol, 40 % benzín a přísady, 20. léta); carburante nazionale (30 %, 1930)Rakouskoaž 25 %31. ledna 1931(zákonné zmocnění pro vládu nebylo využito)Polskomísení 2:3 (společnost s účastí státu)Československo20 %15. září 1932lihový monopol, vyrovnávací daň na dovoz, snížení daně na směsné palivoDynalkol, Bi-Bo-Li (50 % benzín, 30 % benzol, 20 % líh; od 20. let)USA – středozápaddaňové pobídky v některých státechAlcogas, Vegaline, HiBall, Alcolene, Gasohol - Alcohol Gasoline Blend (10%), Agrol 5 (5–7 %), Agrol 10 (12,5–17,5 %)Jižní AfrikaNateliteBrazílie5 %1931Alcool náhled|Dobový inzerát na motorový líh, 30. léta

Československo, 20.–30. léta náhled|Dobový inzerát na Dynalkol, 30. léta Motorový líh se v Československu používal už v roce 1922. Dynalkol od konce 20. let používali státní a veřejní dopravci, jako státní autobusy, ČSD v motorových vozech, autobusy u armády a autobusy města Prahy. Lihobenzínové směsi až do třicátých let volně konkurovaly benzínu – v celkovém objemu spotřebovaných paliv zaujímaly až pětinu.ŠTOCHL Miroslav, ČIŽMÁŘ Zeno: Benzina v proměnách času (Benzina 2008). Dostupné online. Na konci dvacátých let tvořil v ČSR asi 10–20 % z objemu prodaných paliv. Dynalkol se stal i oficiálním palivem na Masarykově okruhu v Brně roku 1931.

Přidávání lihu do benzínu jako paliva pro motory bylo direktivně upraveno až zákonem č. 85 ze 7. 6. 1932 o povinném mísení lihu s pohonnými látkami, který po bouřlivé diskuzi prosadila především agrární strana. Konkrétní podmínky stanovilo vládní nařízení č. 127/1932 Sb. a modifikovaly je následné předpisy (např.). Spotřeba etanolu jako pohonné hmoty stoupala v ČSR až do začátku 2. světové války. Uvádělo se, že v roce 1937 byl tento obor díky přimíchávání lihu schopen zaměstnat téměř 25 000 lidí. V podmínkách Československa se to týkalo pěstování brambor a řepy, náhrady pro osevní plochy za propad poptávky po lnu a škrobu a podpory lihovarů a výrobců dřevního lihu na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Z vládního nařízení se od roku 1932 do minerálních paliv s hustotou nižší než 0,79 přidávalo 20 % lihu, prodej nemíseného benzínu pro jiné účely byl limitován. Dvojsměsi (benzín–líh) se za první republiky spíše neujaly, rozšířila se trojsměs s přídavkem koksárenského benzolu zkráceně označovaná Bi-Bo-Li (benzín–benzol–líh), prodávaná už od roku 1926 pod názvem Dynalkol (se složením 50 % benzínu, 30 % benzolu, 20 % lihu). Čs. letectvo používalo svoji verzi Bi-Bo-Li, o složení 50–60 % leteckého benzínu, 20–30 % benzolu a 20–30 % lihu.

Povinné zavádění lihu bylo provázeno masivní propagací. U řidičů přesto nebylo opatření příliš populární. Vlastnosti u pump nabízeného míchaného motorového paliva se od proklamovaných někdy dosti lišily, motory špatně startovaly a při zvýšené spotřebě měly malý výkon, vlhkost z lihu korodovala nádrže. Svou úlohu v tom sehrál i cenový vývoj. Jestliže na počátku 20. let stál kilogram čistého benzínu okolo 50 h, roku 1931 se prodával za 2,10 Kč za litr, a roku 1932, když se na čerpacích stanicích dal koupit jedině Dynalkol, stoupla cena paliva na 2,80 Kč/l. Vznikl černý trh s čistým benzínem a otevřelo se i pole pro podvody a spekulace.

40. léta V důsledku válečných událostí se přebytek zemědělských plodin na trhu stal minulostí a nedostatkové pohonné hmoty byly jen nedostatečně nahrazovány dřevoplynem nebo syntetickým benzínem vyráběným z hnědého uhlí. Po skončení války přetrvával nedostatek potravin ještě řadu let a po roce 1948 se změnila i politická a hospodářská pozice ČSR, zajišťovaná garantovanými dodávkami ropy ze Sovětského svazu. Používání lihobenzínových směsí v ČSR prakticky zaniklo v roce 1950, se zrušením státního lihového monopolu zákonem č.63/1950 Sb.DEJMEK Jan. Návrh inovace technologické linky na výrobu kapalných biopaliv (ZP). Česká zemědělská univerzita v Praze, Technická fakulta, Praha 2016. S. 12–13. Dostupné online.

Evropa po roce 1990 vpravo|bezrámu|100x100pixelů vpravo|bezrámu|100x100pixelů vpravo|bezrámu|100x100pixelů Etanol se v Evropě přimíchává do automobilových benzínů, jako součást ekologické politiky Evropské uniie s proklamovaným cílem (mj.) úspor v produkci skleníkových plynů o 14,5 % do roku 2030. Jeho používání bylo zpočátku podporováno daňovými úlevami, po roce 2009 je povinné, přičemž vysokoprocentní nebo čistý etanol se jako PHM stále příliš nerozšířil.

V ČR začala povinnost od roku 2008 na minimální úrovni 2 % objemových,D-Fans. Bio-liho-eko-korupto-benzín. [2007-09-15] Dostupné online. roku 2009 se podíl se zvýšil na 3,5 %, od 1. června 2010 došlo k dalšímu navýšení na 4,1 % (mezinárodní označení E5) a od ledna 2024 činí obsah etanolu ve standardním benzínu E10 až 10 %. Pro paliva s uvedeným přídavkem biosložky není motory vozů vyrobených po roce 2005 nutno speciálně upravovat; naproti tomu je nutné upravit palivovou soustavu u zážehového motoru na spalování vysokoprocentního nebo čistého etanolu.MAXA Daniel. Použití paliva E85 v palivové soustavě zážehových motorů konstruovaných pro automobilový benzin. Paliva 5 (2013), 3, S. 105–108. V současné době používání biopaliv upravuje řada zákonů a nařízení jak evropské, tak národní úrovně.

Legislativně uznávanou alternativou k bioetanolu je ETBE (etyl-terc.butyléter) vyrobený z bioetanolu, který nemá některé jeho problematické vlastnosti. Je dražší, je místo lihu přidáván do některých prémiových značek paliv a na směsi s ním mohou být provozovány i motory konstruované na čistý benzín. Etylalkohol lze přidávat i do motorové nafty, nebo místo olejových metylesterů (MEŘO) z metanolu do bionafty vyrábět etylestery (EEŘO) z etanolu, překážkou je zde ale zatím cenový rozdíl obou alkoholů.

Z čistě ekonomického pohledu není výroba absolutizovaného etanolu levnější než základního benzínu, další zvýšené náklady si vyžaduje proces jeho míchání s benzínem a řízené nakládání s ním. Rozdíl sice může být částečně vyrovnáván cenovými pohyby surovin na trhu v daném čase a místě, výrazně je ale modifikován daňovou a pobídkovou politikou.

Vlastnosti náhled|Dobový inzerát na benzolovou směs jako motorové palivo, 30. léta Etylalkohol se používá v motorových palivech dvěma způsoby: Za prvé, zcela nahrazuje benzín v poněkud upraveném spalovacím motoru; a za druhé, je účinným "oktanovým posilovačem" při smíchání s benzínem. V benzínových směsích s přídavkem 10 až 30 procent nevyžaduje úpravy motoru; pro vyšší obsahy etanolu (E85, E100) je třeba přenastavit množství vstřikovaného paliva, zapalování a příp. kompresní poměr (v tzv. vozidlech flexibilních vůči palivu – FFV je přizpůsobováno automaticky), jinak může dojít až k poškození motoru.

Tyto směsi dosahují stejných efektů zvýšení oktanového čísla (tj. antidetonační účinnosti, odolnosti vůči klepání) jako aromatické látky, například benzol, nebo těkavé organokovové přísady, jako tetraethylolovo (TEO), trikarbonyl metylcyklopentadienylmanganu (MMT) nebo pentakarbonyl železa. Přídavek lihu tak umožňuje použít vyšší kompresní poměr v motoru a dosáhnout vyššího výkonu proti primárnímu benzínu. Za první republiky pocházela většina primárního benzínu z americké ropy nebo z rumunských ropných polí u Ploešti, případně z polské Haliče. Oktanové číslo z destilační rafinace se pohybovalo okolo 63–66, výběrová jakost měla asi 72–75 oktanů. Směs standardizovaného benzínu Bi-Bo-Li (50 % benzín, 30 % benzol, 20 % líh) měla tehdy dostačující oktanové číslo asi 80–85 (proti 91–98 u současných benzínů a 108 až 115 u paliva E85), v předválečném Československu se tak – na rozdíl od řady jiných zemí – nepřidávaly do paliva další antidetonační přísady. Etanol má výrazně vyšší výparné teplo a k jeho vznícení dochází za nižší teploty, při lepším plnění válců je tak motor ochlazován a méně tepelně namáhán. Motory mají nižší kouřivost, líh se spaluje čistě (antifumigant) a bez uhlíkových nánosů.