Podhorecký zámek (/Pidhoreckyj zamok, ) je zámek z období pozdní renesance a baroka. Nachází se v obci Pidhirci v Zoločevském okrese ve Lvovské oblasti Ukrajiny. V zámku je pobočka Lvovské národní galerie umění.

Areál zámku a přilehlé zahrady je považován za nejcennější z palácovo-zahradních komplexů ve východním pohraničí zvaném Kresy () bývalého Polsko-litevského společenství.

Historie Původní hrad byl postaven Guillaumem Le Vasseurem de Beauplan mezi lety 1635 a 1640 na příkaz korunního hejtmana Stanisłava Koniecpolského, místo starší pevnosti. Hrad byl tehdy součástí majetku Koruny Polského království. Svou podobu získal zámek po rekonstrukci ve dvacátých letech 18. století za Ževuských, kdy bylo přistavěno třetí patro, rozebrána branská věž atd.

Během první světové války byl zámek obsazen Rusy, kteří vyplenili většinu jeho cenností. V létě 1915 se Pidhirce staly velitelstvím 5. sboru rakousko-uherské armády. Nacházely se na frontové linii a hrozilo jim zničení ruským dělostřelectvem, ale generál Alexej Brusilov se rozhodl zámek ušetřit. Přesto byl znovu vypleněn ruskými vojáky, kteří zničili jeho interiér: zdi, dlažební kameny a podlahy.

Během polsko-sovětské války (1919–1921) byl zámek znovu zdevastován. V této době byl majetkem knížete Romana Sanguszka a vrátil se do polského vlastnictví, čímž se stal součástí Tarnopolského vojvodství (Druhé polské republiky). Sanguszko byl jeho posledním soukromým majitelem.

V roce 1939 Sanguszko přestěhoval většinu svých cenností do Rumunska a Brazílie. zámek obsadili nacisté, kteří zde zřídili polní nemocnici. V roce 1945 jej Sověti zabavili, aby zde zřídili sanatorium. V únoru 1956 zámek téměř celý vyhořel spolu s cennými obrazy. Požár, který trval téměř tři týdny, zanechal pouze zdi. Škoda byla odhadnuta na 12 milionů dolarů. Po tomto požáru byla hlavní stavba znovu postavena.

Když Ukrajina znovu získala nezávislost, byly vypracovány plány na rekonstrukci a přeměnu paláce na prezidentskou rezidenci. K realizaci však nikdy nedošlo a nakonec jej koupila Lvovská umělecká galerie a v roce 1997 jej přeměnila na muzeum. Natočilo se zde několik filmů, zejména „Potopa“ podle románu Henryka Sienkiewicze.

Část rodinné sbírky Rzewuských je uložena v Historickém muzeu ve Lvově, zatímco další předměty jsou uloženy v muzeích v Tarnově a Krakově. Lvovská umělecká galerie se snaží obnovit zámek do původního stavu, ale nedostatek finančních prostředků zpožďuje většinu prací, které postupují velmi pomalu.

V roce 2008 byl Podhorecký zámek zařazen na seznam World Monuments Watch jako jedna ze sta památek světa, které mají mimořádnou hodnotu a jsou ohroženy zničením.

Popis

Exteriér Zámek je opevněná stavba, postavená z cihel a kamene, která byla navržena v charakteristickém stylu palazzo in fortezza. Stojí v nadmořské výšce 399 metrů, s výhledem na údolí řeky Styr, je vidět z velké dálky. Samotný palác je zabudován do svahu kopce. V 17. století byl zámek obklopen vinicemi a parterovými zahradami v italském stylu, jehož víno oslavovala poezie Jakuba Sobieského a Andrzeje Morsztyna. Zámek je chráněn příkopem s padacím mostem a hradbami s baštami. Pyšnil se také železnými děly, z nichž některá se dochovala dodnes. Má půdorys otevřeného čtverce o straně téměř sto metrů se třemi patry.

Jeho západní část sloužila jako oficiální rezidence pro hosty; východní křídlo bylo soukromé, vyhrazené pro majitele a služebnictvo. Nad vstupní branou dodnes nese mramorová deska latinský nápis: „Koruna vojenské práce je vítězství, vítězství je triumf, triumf je odpočinek.“

Interiér V době svého největšího rozkvětu za Jakuba Ludvíka Sobieského byl zámek bohatě zařízený, s několika sály a knihovnou a kolem něj zahrady a parky. Vedle vchodu se nacházela strážnice, rytířský pokoj plný husarské výstroje a četných druhů zbraní. Následovalo apartmá Karmínového pokoje, Čínský pokoj, Zrcadlový pokoj, Žlutý pokoj, Zelený pokoj (ve kterém bylo uloženo 106 obrazů malíře 18. století Szymona Czechowicze) a kaple. Tyto místnosti byly pojmenovány podle barvy lišty nebo podle toho, co v nich bylo uloženo.

Stěny všech místností byly pokryty obrazy, portréty (kolem 200 kusů) a tapetami; podlahy byly z mramorových dlaždic. Každá místnost měla také mramorový krb. Mezi stylovým vybavením se nacházely četné ukázky kořisti, kterou Stanisław Koniecpolski ukořistil během válek s Turky a Tatary, většinou perské koberce a turecké stany.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Zámky na Ukrajině