Ségur-le-Château (v okcitánštině Segur lo Chasteu) je francouzská obec nacházející se v departementu Corrèze v regionu Nová Akvitánie. Obec je členem sdružení Nejkrásnější vesnice Francie.
Poloha Obcí protéká od východu na západ řeka Auvézère. Na severozápadě tvoří hranici mezi Ségurem a Saint-Éloy-les-Tuileries její přítok, potok Penchennerie.
Dějiny V 6. století byla oblast Ségur součástí panství statkáře Aredia d'Attane (zemřel 591), známého také jako Saint Yrieix, žijícího v Attanum, nyní Saint-Yrieix-la-Perche.
Vikomtství Ségur vzniklo v 9. století, během feudální fragmentace limousinského regionu, se v kopiáři z Uzerche zmiňuje vikomt Foucher jako syn Fouchera, mladšího bratra Hildegaire (zemřel 945), vikomta z Limoges. Předpokládá se, že byl bratrem Archambauda, prvního vikomta z Combornu. Na konci 10. století se jeho vnučka Emma, dcera Adémara a jediná dědička vikomtství Ségur, provdala za Guye I. z Limoges (988-1025). Město Ségur a jeho léno tak získali vikomti z Limoges. Protože však území hradu patřilo kanovníkům ze Saint-Yrieix, vikomti jim byli povinni holdem. Ségur nikdy nebyl hlavním městem vikomtství, ale páni zde pravidelně sídlili, o čemž svědčí četné přestavby hradu. Ale především sem vikomti dosadili několik rodin rytířských vazalů a také řadu úředníků odpovědných za výkon spravedlnosti. Město bylo sídlem kastelánie, která se rozkládala v okruhu 15 km a zahrnovala asi deset farností. Ségur se však samostatnou farností stal až v roce 1749.
Během stoleté války byla pevnost Ségur po okupaci Angličany v letech 1361–1374 zkonfiskována francouzským králem a stala se královskou pevností spravovanou kapitány, nad nimiž vikomti neměli žádnou pravomoc. Mezitím vikomtství Limoges po sňatku Artura II. Bretaňského s Marií Limožskou v roce 1275 přešlo do vlastnictví rodů Bretaňských a Bloisových, kteří o město Ségur projevovali malý zájem. Zdá se, že vikomt ze Séguru znovu získal panství někdy v letech 1422-1424. V první polovině 15. století však vikomt Jean de Blois, kapitán ve službách francouzského krále, v roce 1437 připojil hrabství Périgord ke svému limousinskému vikomtství.
Hrabata z Périgordu získala od krále Filipa VI. v roce 1343 právo konat soud první instance.
Ve stejnou dobu vikomti z Limoges zřídili odvolací soud v Séguru. Po sloučení hrabství Périgord a vikomtství Limoges byl Ségur vybrán za sídlo odvolacího soudu v Périgordu a Limousinu.
Soud rozhodoval v prvním odvolání mezi běžnými vrchnostenskými soudy a parlamentem Bordeaux. Zřízení tohoto soudu oživilo demografický a hospodářský život tohoto opevněného města. Ve skutečnosti každé odvolání proti soudnímu rozhodnutí vydanému v jedné ze 150 jurisdikcí vikomtství Limoges a hrabství Périgueux muselo být projednáno před odvolacím soudem v Séguru, než bylo případně předloženo královskému parlamentu. To vysvětluje velkou vlnu výstavby a rekonstrukce rezidencí během 15. a 16. století. Mezitím, v roce 1468, přešlo vikomtství Limoges sňatkem na rodinu Albretů v osobě Alana z Albretu, prapradědečka Jindřicha IV.
V roce 1582 koupil François de Pérusse, hrabě z Cars, panství Ségur za 34 998 livrů. Rodina Pérusseů již v předchozím století získala velké množství domů a sídel. Rodina Pérusseů zůstala pány Séguru až do roku 1643, kdy všechny jejich pozemky přešly na rodinu Hautefortů. Vikomtství Limoges však bylo v roce 1607 po nástupu Jindřicha IV. na francouzský trůn připojeno ke Koruně. Od té doby vliv a dynamika města značně poklesly. V roce 1750 byl královským ediktem zrušen odvolací soud. Měšťanské rodiny tak postupně opouštěly Ségur, což vedlo k poklesu hospodářské aktivity. V roce 1795 zámek od rodiny Hautefortů koupil bývalý farmář Gabriel Dumas-Lavareille.
Obec Ségur se v roce 1919 nakrátko přejmenovala na Ségur-les-Goujons a od roku 1924 se nazývá Ségur-le-Château.
Pamětihodnosti Kostel Saint-Leger v Baillargeau Zřícenina hradu Ségur Domy z 15. až 18. století, některé hrázděné Tour Saint-Laurent ze 16. století Oválná stodola z 18. století
Galerie
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Nejkrásnější vesnice Francie Kategorie:Obce v departementu Corrèze