Nápadníci trůnu (Kongs-emnerne) je historická hra norského dramatika Henrika Ibsena z roku 1863. Jde o první jeho hru, kterou se trvale prosadil na jevištích mimo Norsko. Premiéra se uskutečnila v Kristiánském norském divadle 17. listopadu 1864.
Hra o pěti dějstvích je inspirovaná staroislandskými královskými ságami a dílem Williama Shakespearea. Ústředním tématem je boj o norský trůn mezi králem Hákonem, jenž je pevně přesvědčen o svém poslání a síle, a jeho soupeřem Skulem, jehož naopak svírají neustálé pochybnosti a vnitřní nerozhodnost. Tento souboj protikladů bývá vykládán jako odraz Ibsenových pochybností o vlastním uměleckém poslání a postavení v Norsku a současně jeho rivality s Bjørnstjernem Bjørnsonem.
Historicko-literární kontext Mezi lety 1857–1864 žil Henrik Ibsen v Kristianii. V té době se potýkal s osobní a tvůrčí krizí, nespokojeností a pochybnostmi. Právě z tohoto kritického období pocházejí i jeho poslední dvě hry, napsané ještě v Norsku před odchodem do zahraničí, Komedie lásky (1862) a Nápadníci trůnu (1863). Tato dramata představují v jeho tvorbě obrat. Poprvé se v nich objevují charakteristiky dramatu, které je literární teorií označováno jako ibsenovské.
V Nápadnících trůnu Ibsen poprvé uplatnil princip promítání historických témat do současnosti. Přestože má hra formu historického dramatu, přesahuje pouhou rekonstrukci minulosti, a odráží autorův názor na dobovou kritiku a jeho pocit odpovědnosti vůči společnosti. Lze za ní cítit potřebu poukazovat na společenské problémy, i za cenu osobní prohry. Ibsen se v díle zpovídá z nejistoty, problémů a ponížení. Cítí se být sebejistým Hákonem, stejně jako nerozhodným Skulem. Drama je považováno za kvalitativně vyspělejší než jeho rané historické hry, a tedy za vrchol tohoto tvůrčího období.
Děj Děj se odehrává v Norsku ve 13. století v období bojů o královský trůn. Jednou z hlavních postav je král Hákon Hákonsson, jehož nárok na trůn je zpochybňován kvůli nejasnému původu. Jeho matka Inga ho proto svěřila knězi Trondovi, který měl dítě na radu biskupa Mikuláše tajně vyměnit. Před smrtí Trond sepíše dopis s pravdou o této záležitosti, jenž se dostane do rukou biskupa Mikuláše. Hákonova legitimita je však později potvrzena zkouškou železem, kterou jeho matka úspěšně podstoupí, a Hákon je uznán právoplatným králem.
Vládnutí se ujímá s vědomím velkého poslání, a usiluje o upevnění míru v zemi. Snaží se smířit i se svým soupeřem, jarlem Skulem, kterému udělí titul vévody, a ožení se s jeho dcerou Margretou. Skule však zůstává nespokojený a začne proti Hákonovi otevřeně vystupovat. Povstání přeroste v občanskou válku, přičemž biskup Mikuláš záměrně přiživuje pochybnosti o Hákonově původu. Dopis, který by mohl vše objasnit, slíbí Skulemu, ale nakonec ho přiměje hodit ho do ohně. Mikuláš sám kdysi toužil po královské moci, a to co nedokáže on, nechce, aby dosáhl nikdo jiný. Krátce poté Mikuláš zemře.
Skule Hákona sice dočasně porazí, ale nedokáže vítězství využít. Nový impuls získá až kvůli svému synovi Petrovi, pro nějž chce získat trůn. Hákon mezitím posílí své odhodlání a oporu v rodině. V závěrečném střetu je Skule se synem poražen a zabit v klášteře. Hákon tím definitivně upevní svou vládu nad Norskem.
Literární význam V Nápadnících trůnu se už objevují znaky Ibsenových pozdějších děl. Postavy se navzájem významově doplňují a vytvářejí mozaiku charakterů, která se spájí do jednotného celku, což svědčí o vysoké úrovni Ibsenovy umělecké techniky. Absence jednoty místa a času, která je typická pro Ibsenovu pozdější tvorbu, je vyvážená bohatstvím detailů a volnějším tempem, které dílu dodávají velkolepost.
Jazyk díla V Nápadnících trůnu lze vidět Ibsenův posun k psychologicky orientovanému dramatu. Poprvé zde používá moderní až hovorový jazyk, namísto dřívějšího historicky stylizovaného jazyka. To předznamenává jeho pozdější dramatickou tvorbu.
České překlady Dílo bylo do češtiny přeloženo dvakrát. Překlad Jaroslava Vrchlického vyšel v roce 1898 v Nakladatelství J. Otto v Praze. Tento převod upravil v roce 1929 Gustav Pallas pro Nakladatelství Sfinx B. Janda Praha. Překlad Jana Raka pochází z roku 1962 a vyšel ve strojopisu Dilia Praha.
Česká uvedení
Národní divadlo Praha - premiéra 13. 6. 1920, režie Vojta Novák Národní divadlo Praha - premiéra 19. 12. 1941, režie Jan Bor
Krajské oblastní divadlo Hradec Králové - premiéra 9. 4. 1960, režie Milan Pásek Divadlo čs. armády Praha - premiéra 13. 2. 1964, režie František Štěpánek Divadlo bratří Mrštíků Brno - premiéra 18. 1. 1969, režie Pavel Rímský Divadlo pracujících Gottwaldov - premiéra 26. 4. 1969, režie Karel Pokorný Národní divadlo Praha - premiéra 8. 6. 1978, režie Václav Hudeček Východočeské divadlo Pardubice - premiéra 7. 10. 2000, režie Michael Tarant
Odkazy
Reference
Externí odkazy Nápadníci trůnu v databázi Archivu Národního divadla plný text díla Nápadníci trůnu na projektu Gutenberg (anglicky)
Kategorie:Norské divadelní hry Kategorie:Knihy z roku 1863 Kategorie:Divadelní hry Henrika Ibsena