Jaroslav Kladiva (14. září 1919 Benešov – 10. dubna 1987) byl český historik, literární vědec, literární i divadelní kritik a vysokoškolský učitel.
V mládí studoval medicínu. Od září 1941 do prosince 1941 byl vězněn v Koncentračním táboře Terezín, od prosince 1941 do května 1942 byl vězněn v Koncentračním táboře Mauthausen. Po druhé světové válce byl členem ÚV KSČ a profesorem dějin komunistické strany.
V roce 1966 se stal děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, když ve funkci vystřídal Františka Mužíka. Během výkonu funkce děkana došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, po upálení Jana Palacha v lednu 1969 vystoupil s projevem na jeho pohřbu; skončil ve funkci děkana (vystřídal jej Karel Galla) a až do své smrti v dubnu 1987 žil v ústraní.
V roce 1983 sepsal knihu s titulem Poslední z transportu, která obsahuje výpovědi vězňů, kteří stejně jako Kladiva přežili věznění v táboře. O rok dříve sepsal také například monografii Emila Františka Buriana.
Reference
Kategorie:Narození 14. září Kategorie:Narození v roce 1919 Kategorie:Narození v Benešově Kategorie:Děkani Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Vězni koncentračního tábora Terezín Kategorie:Vězni koncentračního tábora Mauthausen Kategorie:Úmrtí 10. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1987 Kategorie:Muži