Jan Hýsek (* 29. června 1959 Praha) je český lékař, novinář, publicista, spisovatel, fotograf, výtvarník, hudebník, typograf, knihkupec, antikvář aj., účastník odboje a odporu proti komunismu a majitel vydavatelství Lege artis.
Život Vyrůstal v žurnalistické rodině, takže psal od dětství a vydával nejprve třídní, posléze oficiální celoškolní časopis. V letech 1975–1979 vystudoval gymnázium v Radotíně a mezi roky 1980–1985 všeobecné lékařství na lékařské fakultě, na níž se přihlásil na radu svého švagra režiséra Karla Vachka.
Před základní vojenskou službou pracoval jako internista v Kutné Hoře, po ní jako dermatovenerolog v Kladně. V letech 1988–1990 byl redaktorem a po sametové revoluci zástupcem šéfredaktora Zdravotnických novin. Koncem roku 1990 nechal zaregistrovat své vydavatelství Lege artis, k tomu na částečný úvazek řídil Bulletin Ministerstva zdravotnictví ČR (1991–1992) a současně vyprojektoval a založil týdeník zdravotníků Statim! (vycházel bez jeho účasti v letech cca 1992–1994). Od konce roku 1992 až do penze (2023) už nikde zaměstnán nebyl a provozoval pouze živnost.
Dílo Od konce sedmdesátých let sám či s nejbližšími přáteli vytvářel a šířil literární i hudební samizdaty, za což byl v roce 2020 oceněn MO ČR pamětním odznakem účastníka odboje a odporu proti komunismu. Kolem roku 1988 se zapojil do činnosti Pražské imaginace,bibliografie Pražské imaginace https://lege.cz/pibb.htm pro kterou vydal např. svůj první tisk vyrobený na počítači (Atari ST), jímž bylo 2. vydání Klímových Husitů. S jejím duchovním otcem Václavem Kadlecem pak začátkem devadesátých let plynule pokračoval v nakladatelské práci jako v jakémsi legálním samizdatu. Jeho vlastní Mišmašistická organizace (1978–1982) byla recesistickou parodií na různé umělecké skupiny, jejichž členové se navzájem vylučovali pro úchylky od manifestu. Pod její hlavičkou nicméně vznikla řada nahrávek a knižních samizdatů.
V letech 1973–1987 nahrával pod různými názvy (Rockor, Rokor, Mišmaš studio, Clysma 20 litrů, MMO) sám či s přáteli rozličné hudební projekty; později se k hudební tvorbě už nevrátil. Většina výše zmíněných nahrávek vyšla v letech 2005–2008 na CD. Podle jeho vlastních slov šlo jen o náčrtky, které by mu bývalo vyhovovalo jen vymýšlet a režírovat pro jiné interprety. Nahrávky rozdával pouze přátelům a spolužákům, přesto se kopie proletpunkové poemy Školníkův byt ve druhé polovině osmdesátých let rozšířily po celé republice. Podobným způsobem koloval Prahou i samizdatový průklep jeho Strachu nad Albrechtovem, takže se dostal i ke Svépomocné lidové knihovně Hrobka,Knihovna Olgy Havlové čili Hrobka https://www.vaclavhavel.cz/cs/index/kalendar/2370/knihovna-olgy-havlove-cili-hrobka kde zaujal Olgu Havlovou a Andreje Stankoviče, čehož si povšimla StB a autor byl půl roku před promocí předvolán do Bartolomějské k prvnímu výslechu.
Školníkův byt byl lidmi distribuován anonymně jako „Opera“ nebo „Punková opera“ a připisoval se nikdy neexistujícím kapelám s názvy „Hill“ nebo „H. Y. L.“ aj., ale občas také Danielu Landovi a podobným známým interpretům žánru. Teprve v roce 1994 byl oficiálně vydán na audiokazetě Prokletý Mráz. (vyšlo jako příloha ke stejnojmenné básnické sbírce) a v roce 2005 v souvislosti s vydáním na CD doplněna celá historie vzniku nahrávky na stránce Pravda o Školníkově bytu. Zatímco hudebně byla tvorba Hýskových kapel prakticky výhradně autorská, po textové stránce jen z převážné části. Zhudebnili mimo jiné kupříkladu verše Nikolaje Stankoviče, či různých insitních básníků, zejména Otakara G. Paroubka ze sbírky SaFrA, neboližto, Orla poletem na pouť Orjentem a naivistů ze sbírky Bosé nožky uspořádané Arsénem Pohribným (Petr Pavel Fiala, Josef Pánek). Od devadesátých let se objevovaly většinou neautorizované pamětnické cover verze Školníkova bytu (nebo jeho částí) performované fanoušky na příležitostných akcích nebo umístěné na YouTube. Jako inspiraci ho uvádí mj. Traband na albu 10 let na cestě. Ukázky z produkce jsou k dispozi on line.
Pod vlastním jménem Hýsek publikoval prakticky jen medicínské články, dvě knižní bibliografie a pár juvenilií. Jinak měl vždy zálibu v rozličných pseudonymech, které po roce 1978 byly obvykle anagramy původního Mistr Miš. Ve své době nejznámější bylo jeho alter ego Martin Maniš, pod kterým v letech 1991–1997 psal pro Softwarové noviny programově kontroverzní články z pozice koncového uživatele, což budilo četné polemiky, mj. s Jiřím Hlavenkou. Kompletní znění (plus dalších cca 150 Manišových textů) je archivováno chronologicky či tematicky (s přesným uvedeným tištěných zdrojů). Méně pečlivý je archiv recenzí psaných pro rovněž už neexistující Ikarii jako Roman Šimeček. Naopak nejběžnější Hýskův pseudonym Miroslav Kromiš, pod kterým psal beletrii, doslovy, texty o literatuře, filmu apod., právě z důvodu této nekonzistentnosti nikde souborně archivován není.
Naprostá většina jeho próz obsahuje fantaskní motivy, ale málokdy jde o žánrově čisté sci-fi. Ukázkou mišmašistické tvůrčí metody je dle mínění autora výše zmíněný Strach nad Albrechtovem. Román je už v úvodu přiznaně připsán Orwellovi, Slávovi Jelínkovi a markýzu de Sade; nepřiznaně Ladislavu Klímovi, jehož sentence „hrůznost a směšnost jsou sestry“ údajně poskytuje klíč k autorovu tvrzení, že jde o humoristický román. Celý žánrový mišmaš je dovršen bezprostředními reflexemi studenta lékařské fakulty (i jména postav jsou odvozena od jmen autorových spolužáků a pedagogů). Kniha má ojedinělé fandy, ale pro většinu čtenářů bývá spíše nestravitelná.
Ve třetím tisíciletí postupně jeho zájmům začalo dominovat bibliofilství, což vedlo k vydání dvou knižních bibliografií, z nichž Obrazový knihopis českých erotic (2020) je Hýskovým nejvýznamnějším dílem. Díky více než 20 letům bádání a shromažďování dat obsahuje množství bibliografických údajů do té doby zcela neznámých a nikdy nepublikovaných. Následkem nového zaměření ovšem poklesla jeho produkce jak komerčně vydavatelská, tak nakladatelská. Lege artis od začátku deklarovalo, že jeho nakladatelská činnost bude dotována z obchodních aktivit vydavatelství. Nikdy nepožádalo o grant či dotaci a uchovalo si tak ojedinělou nezávislost. Naopak po roce 2017 se Hýsek postupně začal vracet k několikavýtiskovým neosamizdatům, což vyvrcholilo ultralimitovanou Edicí 65, kterou oslavil své 65. narozeniny.
Homepage vydavatelství LAW (Lege artis na webu) se od roku 1997 postupně rozvinula z jednoduchého e-shopu s knihami v kulturní instituci sui generis, obsahující kromě průběžně udržovaných, jinde nedostupných bibliografií kupříkladu také stránky Přípravného výboru Nadace MUDr. Jana Lukeše (Cara Ostena), jehož pozůstalost se stala z velké části Hýskovým majetkem. Web také od roku 2020 zdarma hostuje Cenu Samozvanců Andreje „Nikolaje“ Stankoviče.
Seznam pseudonymů Kompletní výčet v různých publikacích použitých pseudonymů v chronologickém pořadí: Rockor, Rokor, Mistr Miš, Miroslav Kromiš, Harry Crasst, Conte Oliver Groower, Roškim Morvasil, Iršmok Ormisval, Oškmir Larvisom, Išmork Vlasimor, Krimoš Alvimors, Šimork Isromval, Mokriš Smilovar, Oršmik Rosavilm, Martin Maniš, Roman Šimeček, Stradomír Hromnišský, Jaromír Formišenský, [email protected], Mors Morisson, Greem Klissom, Morfa Šuminka, Aram Šamidar, Stomar Mukrošir.
Někdy bývá jako jeho pseudonym chybně uváděna i Aloe Cucflajšová, což byla fiktivní autorka dílka Jsem mladá moderní dívka, které Hýsek sice sestavil, ale nenapsal – šlo o autentické deníky, dopisy a slohové práce asi deseti různých těsně postpubescentních dívek.
Autorské samizdatové publikace Mystr Myš: Tupé spjevy. Prfní sbýrka poezyje f lyngva mišmašysta. 1981, KSM (Knihovna správného mišmašisty) svazek 1, 40 stran + 3 kresby autora (v průklepu fotokopie). Mystr Myš: Premysa nenávysťy. Myšmašystycké eseje, myšmašlenky a defynyce. 1981, KSM sv. 2, 35 stran + frontispice. Mystr Myš: Absolutňý realizmus. Pjet kratšých prós z let 1975–1982. 1982, KSM sv. 3, 58 stran + 3 kresby autora. Mistr Miš: Pornografický pojednání o vychrtlý Gertrudě, 1982. 32 stran. Mišovo Hovno. Mišmašistické periodikum ku příležitosti 1. mišmašistického odpoledne. 1982, 70 stran + 1 papyrogram. Harry Crasst: Strach nad Albrechtovem aneb Tajemství zločinného lékaře čili Krvavé kobky fantóma. Strašidelná a detektivní drť. 1984, edice Došky svazek 1. 157 stran, 3 exempláře, pevná vazba A4. Mistr Miš / Miroslav Kromiš: Aplikovaná grafomanie. Fragmenty z učebnice o 2000 lekcích a téměř jednom stu tisíci stran, z nichž řada je ještě dochována v původním stavu. 1984, 184 (98 479) stran. Conte Oliver Grower: Případ obrněné babicky. 1985, edice Došky svazek 2, 166 stran. Išmork Vlasimor: Aegypt. 1987. 20 stran. Mokriš Smilovar: Atlantis. 1987. 18 stran.
Autorské knižní publikace Od roku 1990 byly vydány jeho knižní publikace (není-li uvedeno jinak, vyšlo v Praze): Archeologie. Soubor archetypálních textů z let 1966–1988. (experimenty a básně v próze; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 1, s. 32, celek bez uvedení autora, jednotlivé části pod různými pseudonymy; redakce Miroslav Kromiš) ISBN 80-7110-030-7 Miroslav Kromiš: Cesty z Gagry. Šest etud ze světů příštích. (SF povídky; 1991, Pražská imaginace a Lege artis, Psychopatologické sešity sv. 6, s. 32) ISBN 80-7110-058-7 Harry Crasst: Strach nad Albrechtovem (dystopický román; 1993, Pražská imaginace a Lege artis, edice Došky sv. 1, s. 152; jako „překladatel ze sesutštiny“ uveden Miroslav Kromiš) ISBN 80-7110-097-8 Stradomír Hromnišský: Prokletý mráz (poezie a punkové texty, 1994, Pražská imaginace, s. 52; část nákladu s přílohou stejnojmenné audiokazety se staršími domácími nahrávkami příležitostného hudebního tělesa Clysma 20 litrů) ISBN 80-7110-146-X Stradomír Hromnišský: Pět básní z pozůstalosti (2001, Lege artis, mimo edice. s. 12) Stradomír Hromnišský: Písně pro prasnici (2002, Lege artis, Nová bibliofilie sv. 2, s. 26) Jan Hýsek: Stopy ducha. Bibliografie neautorských tiskovin s ilustracemi Josefa Váchala vydaných česky za jeho života. (2014, Lege artis, s. 144) ISBN 978-80-260-7523-3 Conte Oliver Groower: Případ obrněné babičky (detektivní román; 2017, DATA KALU + book on demand, „přeložil“ Miroslav Kromiš v zimě 1984–1985, s. 184) Jan Hýsek: Obrazový knihopis českých erotic. (2020, Lege artis, s. 336 + 8 příloh) ISBN 978-80-906110-3-0 Mistr Miš: Pornografický pojednání o vychrtlý Gertrudě. (2020, soukromý tisk; faksimile původně samizdatového unikátu z roku 1982, s. 32) Harry Crasst: Chléb náš vezdejší. (SF povídka; Osek 2021, Koudelkova knitiskárna KOKOS, s. 32; jako „překladatel“ uveden Miroslav Kromiš) Mistr Miš: Struktury vilnosti. Deset barevných sliznicografií. (2022, soukromý tisk; s. 11) Mistr Miš: Nostalgie. Pět fotek z osmdesátek. (2022, neosamizdat; s. 6; jeden výtisk se změněným podtitulem obsahuje 12 totografií) Mail v lahvičce. Památce Zdirada Jana Křtitele Čecha, 12. 9. 1949 – 30. 8. 2022 (text – objekt; 2022; s. 8+1) Jan Hýsek: Exhumace. (2024, Edice 65 sv, 1; s. 10) Mistr Miš / Miroslav Kromiš: Obsah. (2024, Edice 65 sv, 2; s. 33) M. M. – — — —. (2024, Edice 65 sv, 3; s. 8) Mistr Miš: Oocyteia. Oplodňovací triptych. (2024, Edice 65 sv. 4; s. 12) Rockor: Hodiny kreslení ve zvláštní škole. 12 barevných akvarelů. (2024, Edice 65 sv. 5; s. 12+4) Mors Morisson: Kocouří krev. Fantasy epos. (2024, Edice 65 sv. 6; s. 16) Greem Klissom: Košvancova vina. Sci-fi novela. (2024, Edice 65 sv. 7; s. 35) Clysma 20 litrů: Ztracené písničky. (2024, Edice 65 sv. 8; s. 16) Morfa Šuminka: O kouzelném nočníku. Oneiromýtus. (2024, Edice 65 sv. 9; s. 20) Objekty a kresby. 1974–1989. (2024, Edice 65 sv. 10; s. 54; 24 barevných reprodukcí) Aram Šamidar: Poklad na stříbrném ostrově. Krvák veršem. (2024, Edice 65 sv. 11; s. 12) Stomar Mukrošir: Apetit. Sci-fi povídka z roku 1984. (2024, Edice 65 sv. 12; s. 20) Konec. Torzo dvouaktovky Panika v Klastru. (2024, Edice 65 sv. 13; s. 4) Senilní demence. (2024, Edice 65 sv. 14; s. 36)