Kostel Notre-Dame v Rioux je kostel postavený v románském stylu v oblasti Saintonge, který se nachází ve francouzské obci Rioux v oblasti Saintonge ve francouzském departementu Charente-Maritime v metropolitním regionu Nová Akvitánie.
Historie a popis Následující informace pocházejí převážně z děl Les Eglises de Saintonge od C. Connoué, Saintonge Romane od F. Eyguna a Livret de Visite : Église Notre-Dame Rioux, informační brožury dostupné u vchodu do kostela.
Kostel Notre-Dame byl postaven v druhé polovině 12. století (kolem roku 1160) na místě staršího a menšího svatostánku, jehož stopy jsou dodnes patrné v přední části chóru. Bazilika Saint-Eutrope de Saintes (vysvěcená v roce 1096) sloužila jako vzor stavitelům v Rioux. V následujících stoletích, zejména ve 13. a 15. století, prošel kostel mnoha významnými úpravami. náhled|vlevo|Půdorys kostela Notre-Dame de Rioux
Hlavní loď, západní portál a apsida pocházejí z počátku a druhé poloviny 12. století. Jižní boční kaple a její portál z druhé poloviny 12. století. Původně měl kostel zvonici nad čtvrtým polem lodi. Silné sloupy připojené k pilastrům svědčí o tomto původním účelu. Severní boční kaple, bývalá panská kaple, a severní vnější dveře pocházejí z konce 15. století a počátku 16. století. Byly postaveny baronem de Rioux. Na štítu západní fasády byl vyříznut kruhový otvor a nad ním byla v 15. století postavena čtvercová věž s okny zdobenými dvojitými trojlístky. Zvon z roku 1583 byl v roce 1867 nahrazen zvonem o hmotnosti 611 kg, který odlil mistr Amédée Bollée. Hlavní kostelní loď byla v roce 1860 zaklenuta nízkým klenutým stropem.
Hlavní loď má tři klenební pole oddělená silnými polosloupy opřenými o mírně vystupující pilastry. Jejich hlavice nesou velké lomené oblouky, z nichž každý rámuje malé, velmi úzké románské okno. První pole ukrývá malou tribunu nad portálem, postavenou mezi dvěma mohutnými zdmi, které podpírají zvonici. Toto pole je zaklenuto křížovou klenbou s velkým otvorem pro zvony uprostřed.
Dvě dvojité kaple vlevo a vpravo tvoří transept. Jsou propojeny s lodí a chórem velkými lomenými okny a zakryty klenbami. Na západní straně jižního ramene transeptu se otevírají druhé románské dveře s oblouky zdobenými řetízky.
Polokruhová apsida, oddělená od chóru obloukem spočívajícím na dvou sloupech s hlavicemi, má klenutý strop a je osvětlena pěti polokruhovými okny. Oddělují je sloupy tyčící se od podlahy. Horní část sloupů je zlomená a vypadá, jako by se pod tíhou, která na ně doléhá, hroutila. Sloupy jsou zakončeny hlavicemi vyřezávanými z akantových listů, na nichž spočívají snížené oblouky. Každý roh oken je zdoben sloupkem.
Dvě řady ozdobené malými protilehlými trojúhelníky obíhají apsidu. Jedna je ve výšce hlavic sloupů, druhá zdůrazňuje základnu oken.
V lodi a jižní kapli jsou vidět pohřební pruhy z 16., 17. a 18. století s erby rodiny Beaumont a markýze de Monconseil, pána z Rioux a Tesson.
Pod kostelem se kdysi nacházela krypta. Byla předmětem zvláštní úcty, která vedla ke každoroční pouti ke svatému Venantovi (opat z Tours v 5. století), uctívanému jako léčitel mrzáků. Došlo zde k zázračným uzdravením. V důsledku nepokojů byla tato krypta kolem roku 1787 zazděna. Podle legendy bylo na stropě zavěšeno značné množství berlí. Při vykopávkách v roce 1939 byla pod jižní kaplí objevena kostnice, která byla v 16. století výrazně přestavěna, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o kryptu poutního místa.
Kostel Notre-Dame de Rioux je od 22. května 1903 zapsán na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.
Sochařská výzdoba kostela Sochařská výzdoba se nachází na západním průčelí, která je relativně jednoduché, a na apsidě, které ilustrují ohromující explozi technik dokonale zvládnutých stavební dílnou.
Západní průčelí Průčelí si zachovává uspořádání z třetí čtvrtiny 12. století, s výjimkou kruhového okna a zvonice, které pocházejí z 15. století. Přízemí průčelí zabírá široký portál se čtyřmi polokruhovými klenbami zdobenými geometrickými motivy, diamantovými hroty, stylizovanými květinami, hvězdami a prvky listoví.
Sloupy portálu jsou zdobeny historickými hlavicemi. Jsou malé a bohužel v poměrně špatném stavu. Eroze je příliš rozsáhlá, než aby bylo možné podrobně analyzovat jednotlivé scény.
hlavice portálu na severní straně První hlavice je nová. Hlavice II: Na jedné straně je vidět postava na kolenou, která se zdá objímat hada. Druhá strana je příliš erodovaná. Hlavice III: hlavice je zcela erodovaná. Hlavice IV a V: Na každé straně první hlavice je vyobrazen okřídlený drak a druhý je zdoben rostlinnými motivy.
hlavice portálu na jižní straně První hlavice je nová. Hlavice II: V rohu je vyobrazena sedící postava s nohama na astragalu. Je bohatě oděna; dlouhá tunika má velmi široké manžety a kolem krku má šálu. Po její levici je částečně klečící muž (velmi erodovaný), který, zdá se, natahuje pravou ruku, a na druhé straně stojící muž, který, zdá se, drží hůl a brašnu. Hlavice III: Obě strany hlavice jsou identické. Uprostřed každé strany sedí postava (která nevypadá jako člověk) a každou rukou objímá obrovské zlé stvoření (ptáka?). Hlavice IV a V: Obě jsou identické. Na každé straně je lev, který má hlavu otočenou dozadu k dravci, který sedí na jeho hřbetě.
Nad portálem se rozprostírá arkáda, jejíž devět velmi propracovaných oblouků spočívá na sloupcích s kmeny zdobenými různými motivy: reliéfy, spirály, cikcaky a šupinami. Na hlavicích jsou geometrické motivy nebo motivy rostlin a fantastických zvířat. Oblouky jsou zdobeny souvislým propletením a palmetami.
Střední arkáda, o něco větší než ostatní, je vyplněna Madonou s dítětem, která je zasazena do mandorly nesené čtyřmi anděly, dnes již velmi poškozenými. Hlavy dítěte a Panny Marie byly obnoveny.
Tato socha je jediným náboženským motivem v této románské stavbě. Někteří průvodci ji popisují jako „byzantskou Madonu“ nebo Hodigitrii. To je však omyl. Byzantská ikonografie je velmi kodifikovaná. Panna „Hodigitria“ (ukazující cestu) je nejstarším typem a je inspirována ikonou, kterou původně namaloval svatý Lukáš. Theotokos stojí a drží na levém rameni požehnávajícího Dítě a pravou rukou ukazuje divákovi, na kterého se dívá, jako na „cestu, pravdu a život“. Zde jsou odkazy na levou a pravou stranu obrácené.
V 15. století byl štít fasády proříznut kulatým okenním otvorem a nad ním byla postavena čtvercová zvonice s dvěma okny zdobenými trojlístky. Stavba zvonice na fasádě, která k tomu nebyla vůbec uzpůsobená, si vyžádala rozsáhlé konsolidační práce, zejména přidání obrovských opěrných pilířů na severní a jižní straně. Tyto dva opěrné pilíře byly zbourány v druhé polovině 20. století.
Modillony na průčelí Čtrnáct figurálních modilonů na římsě je románských. Střídají se s metopami ve tvaru slunce. Stejně jako u mnoha románských kostelů na jihozápadě slouží modillony na fasádě k připomenutí věřícím, kteří vstupují do kostela, smrtelných hříchů, které je ohrožují, zejména smilstva a marnivosti. Na severní straně průčelí se nacházejí: dva „obrácení“ lvi (jejich hlavy jsou otočeny o 180°); páv; nahý muž klečící vedle zvířete; mořská panna-pták; kozel a muž s rozeklaným vousem.
Na jižní polovině průčelí najdeme: nahého muže, který padá (do pekla?); zástupce profesí prokletých duchovenstvem: hudebníky (hráče na psaltérium a violu) a akrobata (který proměňuje člověka, stvořeného k obrazu Božímu, v znetvořenou příšeru); dva dravci, kteří klovou hostii, což symbolizuje svatokrádežnou eucharistii; ropucha, zlořádné zvíře, a vousatý muž.
Zadní část náhled||vlevo|Popis apsidy Apsida má sedm stran, první dvě jsou rovné, dalších pět je uspořádáno do půlkruhu, každá strana je oddělena sloupem.
Ve výšce je každá strana rozdělena do tří pater.
Spodní části jsou pozoruhodné rozmanitostí svého způsobu konstrukce. Řemeslník zde využil všechny možnosti své techniky. Každá plocha je rozdělena na dvě části a uspořádání horní části se liší od uspořádání spodní části. Setkáváme se zde se všemi druhy řezbářských technik.
Střední patro je celé obsazeno velkými románskými okny, jejichž oblouky a sloupky, které sahají až k zemi, jsou pokryty dekoracemi, jejichž rozmanitost je úžasná.
Nad nimi, v horním patře, se rozprostírá velmi bohatá arkáda, zakončená římsou s nádhernými modillony. Mezi oblouky arkád a římsou není ani centimetr čtvereční zdi bez sochařského zdobení. Nádherné sloupy ohraničují a oddělují jednotlivé části, stoupají od podlahy ke stropu, zužují se a mění svůj průměr ve výšce druhého patra.
Vnitřek velkých arkád prvního patra je doménou stereotomie (umění řezat a skládat kameny) se cikcakovými, šikmými nebo rybími šupinami, které se zdají být dědictvím pozdní antiky. V polovině výšky se po celé délce apsidy táhne řada zdobená sedmikráskami.
Druhá úroveň, mírně ustoupená, je zdůrazněna římsou s propleteným dekorem a obsahuje okna, která osvětlují apsidu. Každé z nich má oblouk, který je součástí druhého, širšího oblouku. Nad ním je řada oblouků se sloupky s podivnými prstenci, rozdělených do čtyř řad.
Celý dekor je rytmizován dlouhými sloupy, které ohraničují stěny apsidy, a až k hornímu římsu není ponechán žádný prázdný prostor. Na apsidě kostela se rozprostírá ornamentální výzdoba tvořená geometrickými prvky nebo stylizovanými rostlinami, jejichž četné příklady uchovávají muzea v regionu.
Sedm stran apsidy
Modillony apsidy Série modillonů apsidy není typická pro románské kostely jihozápadu. Obvykle se zde nacházejí vyobrazení varující před nebezpečím smrtelných hříchů, zejména smilstva, jako je tomu na západní fasádě. Zde najdeme takové vyobrazení: okřídlené monstrum, ptáka, démony, obráceného muže a střelce kentaura s jeho obětí, jelenem. Je zde však také mnoho vyobrazení „klidných” lidských hlav, které nejsou ani vystrašené, ani děsivé. Modiliony s „klidnými hlavami“ se nacházejí také na apsidě kostela Saint-Trojan v Rétaud. Kenaan-Kedar a Debiès ve studii o projevech sekulární kultury mezi modillony a Kenaan-Kedar ve studii asi čtyřiceti románských kostelů v Saintonge a Poitou připisují tyto modillony jako vyobrazení samotných sochařů. Řemeslníci, poté co prokázali své technické dovednosti, se zařadili mezi hříšníky.
Hlavice sloupů na apsidě Ve srovnání s ostatními sochami a apsidou je výzdoba hlavic sloupů jednoduchá. Nacházíme zde převážně jednoduchou rostlinnou výzdobu. Dvě historické hlavice představují dvouhlavého lva a dvě lidské hlavy, z nichž vychází rostlinný ornament.
Mobiliář Výzdoba interiéru kostela je poměrně střízlivá. Nacházíme zde: Polychromovanou skupinu vyřezávaných dřevěných soch z 16. století, která je označována jako mystická svatba svaté Kateřiny Alexandrijské. Zobrazená scéna představuje mystickou svatbu světice, která přijímá prsten od Ježíška, kterého drží v náručí Panna Maria. Od roku 29. února 1904 je socha zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury. Toto dílo pochází ze zámku Rioux a mohlo být vytvořeno na žádost Françoise de Beaumonta na památku jeho sňatku s Catherine de Souza-Bragance, dcerou Louise de Savoie, matky Françoise I. Tvrdilo se, že Panna Maria je zobrazena jako Louise de Savoie, svatá Kateřina jako Catherine de Souza a Ježíš jako François de Beaumont.
V chóru se nachází křeslo celebranta z doby Ludvíka XV. V sakristii se nachází komoda z období Régence s bronzovými ozdobami, která byla 8. března 1994 zapsána na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury. Knižní regál z období Restaurace. Dvě kropenky z pravých mušlí. Mechanismus starých hodin je vystaven v jižním transeptu. Dvě vitráže v severní kapli z roku 1897 jsou dílem mistra skláře Gustava Pierra Dagranta z Bordeaux. Zobrazují svatou Matyldu, královnu Germánie (10. století) a Pannu Marii Lurdskou. Ostatní vitráže v kostele pocházejí z roku 1973.
Kamenné znaky