Zdeněk Žampach z Potštejna na Žampachu († 1562) byl moravský katolický šlechtic z rodu Žampachů z Potštejna.
Život V roce 1539 vykoupil rodový hrad Žampach, který byl od 15. století v zástavě a jednotlivé části někdejšího panství opět sjednotil a následujícího roku se domáhal u komorního soudu úhrady způsobených škod, které odhadoval na 4000 kop grošů. V té době v průběhu první poloviny 16. století hrad chátral, neboť žádný z jeho zástavních majitelů neinvestoval ani prostředky nutné k jeho údržbě. O míře opuštěnosti hradu svědčí skutečnost, že v jeho prostorách fungovala po dobu několika let před vyplacením zástavy penězokazecká dílna, jejíž činnost byla odhalena až v souvislosti s jiným kriminálním případem v roce 1542.
Hmotný úpadek hradu zachycuje zápis vzniklý v souvislosti se snahami Zdeňka Žampacha z Potštejna o náhradu škody z doby pernštejnské zástavy. Václav ze Šonova, komorník desk zemských, hrad v lednu 1540 navštívil a podrobně popsal následky zanedbané péče. Podle jeho údajů, které jsou prvním dochovaným popisem hradu, zůstaly z budov předhradí většinou jen holé zdi, silně poškozená byla i Bílá věž, kaple měla zčásti zřícenou střechu a poničený interiér, zpustlý byl i obytný palác v hradním jádru. I poté však neutěšený stav hradu trval, neboť Zdeněk Žampach ani jeho potomci již neusilovali o jeho celkovou obnovu. Jeden z následujících majitelů, Adam Bukovský z Hustířan, dal přednost pohodlnějšímu řešení a vystavěl si novou tvrz pod hradem v blízkosti žampašského poplužního dvora.
V listině z 8. listopadu 1543 se Zdeněk ze Žampachu zříká vsi Morkůvky ze svého majetku za 3700 zlatých ve prospěch purkmistra města Brna, garantované moravským podkomořím Janem z Kunovic.
Vlastnil panství Letohrad, kde v roce 1554 vystavěl tvrz. Šlo o dřevěnou neopevněnou stavbu. Ta byla na konci 17. století přestavěna na barokní zámek, takže sklepení a základy původní tvrze tvořilo jedno z křídel nově vzniklého zámku s věží.
V roce 1562 získal Kyšperk a po něm do roku 1574 byl majitelem Jan Burian Žampach z Potštejna a následně přešel do vlastnictví Valdštejnů. Po smrti Zdeňka Žampacha se jeho synové, z nichž někteří mezitím dosáhli zletilosti, v roce 1568 o panství podělili, a to tak, že hradu a dvora Žampachu, vsi Budy (připomínané poprvé v roce 1513) ležící pod hradem a osmi dalších vsí se ujal Vilém. Již následujícího roku tuto část panství opět postoupil svým bratrům Janu Burianovi, Karlovi a Čeňkovi a ti ji prodali Janu staršímu ze Žerotína (otci Karla st. ze Žerotína, jemuž patřilo nedaleké panství Brandýs nad Orlicí) a Adamovi Bukovskému z Hustířan. Poté, co se oba noví nabyvatelé mezi sebou vyrovnali, zůstal jediným majitelem panství Adam Bukovský, který si ve vsi pod hradem vystavěl novou tvrz a hrad ponechal svému osudu. Jeho rod panství udržel až do doby třicetileté války. V jejím průběhu hrad značně utrpěl jak od císařských vojáků (1634), tak od Švédů, kteří jej v roce 1639 vydrancovali. Ještě v roce 1648 byl hrad dvakrát obsazen císařskými vojáky. Poté již přestal definitivně plnit rezidenční či obrannou funkci a postupně podlehl zkáze.
Reference
Kategorie:Moravští šlechtici