vpravo|náhled|Mapa hlavních plzeňských dopravních tahů Doprava v Plzni jako v jednom z nejvýznamnějších dopravních uzlů České republiky je tvořena různými druhy dopravy a dopravními tahy přicházejícími z několika směrů.
Nejdůležitějším dopravním tahem je trasa Praha-Plzeň-Norimberk, která je vedena východo-západním směrem a zajišťuje spojení České republiky i dalších evropských států se Spolkovou republikou Německo a západní Evropou.
Další významné dopravní tahy směřují na jihovýchod do Českých Budějovic, na jih do Klatov a na hranice SRN v Železné Rudě, na jihozápad do Domažlic a na německé hranice ve Folmavě, na severozápad do Karlových Varů a na sever do Žatce a Mostu. Tyto směry jsou shodné v silniční i železniční dopravě.
Městská hromadná doprava je zajištěna tramvajemi, trolejbusy a autobusy.
Meziměstská veřejná doprava je zajištěna několika terminály – autobusový terminál pro regionální autobusovou dopravu (IDPK) nacházející se v bezprostřední blízkosti páteřní vlakové stanice Plzeň hlavní nádraží, který byl zprovozněn 9. prosince 2018. Pro dálkovou dopravu a některé regionální linky směřující do okresu Plzeň-sever je využíváno Centrální autobusové nádraží Plzeň (CAN), které je naopak umístěno západně od centra, v blízkosti závodu ŠKODA a tramvajové stanice.
Silniční doprava Díky již zmíněným směrům je Plzeň efektivně napojena na českou silniční síť. Poloha města na křižovatce tolika cest s sebou ale samozřejmě přináší také velké množství nevýhod plynoucích zejména z nedostatečné kapacity hlavních ulic. Dopravní ruch v Plzni od roku 1989, zejména v důsledku otevření západních hranic a celkového nárůstu automobilové dopravy, výrazně vzrostl.
Do Plzně vedou tři silnice I. třídy a tři silnice II. třídy. Jižním obchvatem město obchází dálnice D5. Silnice I/20 spojuje České Budějovice a Písek s Plzní a pokračuje na Karlovy Vary. Městem prochází po Nepomucké, Karlovarské a Studentské třídě. Silnice I/26 přichází od Domažlic přes Novou Hospodu po Domažlické a Skvrňanské třídě. Centrum obchází Tyršovou ulicí a dále vede ulicí U Prazdroje a Rokycanskou až na křižovatku s D5, kde končí. Silnice I/27 vede ze Železné Rudy přes Klatovy na okraj Plzně. Prozatím prochází městem Klatovskou, Karlovarskou a Lidickou třídou, její trasa má být ale přeložena na severojižní průtah. Z Plzně dále pokračuje směrem do severních Čech – do Žatce a Mostu. náhled|Sady Pětatřicátníků jsou nejvýznamnější křižovatkou v centru města Silnice II/203 a II/605 vycházejí z města přes Skvrňany, kde se oddělují. První pokračuje rovně přes Nýřany do Kladrub, kde na II/605 opět navazuje. Druhá odbočuje směrem na Křimice a Stříbro a dále přes Bor do Rozvadova. Až do roku 1997, kdy byla postavena dálnice D5, byla po této silnici vedena veškerá doprava na Rozvadov. Silnice II/233 vychází z Plzně na opačné straně města – v Doubravce a pokračuje severovýchodním směrem na Radnice a do Rakovníka.
Od počátku 70. let 20. stol. byly hlavní průjezdní tahy městem rozšiřovány. V roce 1973 byl například otevřen dnešní Most generála Pattona, jehož prostřednictvím byla odvedena doprava na Žatec a Karlovy Vary z prostoru náměstí. V souvislosti s výstavbou přilehlých sídlišť Severního předměstí byly žatecká i karlovarská silnice značně rozšířeny (na čtyřpruhové komunikace s pruhem pro tramvaje uprostřed). Tomuto kroku padla v 80. letech za oběť velká část zástavby starého Bolevce.
Postupně byla rozšiřována také výpadovka na Prahu – ulice U Prazdroje (1977–1983) a Rokycanská (1986–1992). Počátkem 80. let byla rekonstruována také Klatovská třída od Borů až po dnešní Sadů Pětatřicátníků. Také během této přestavby došlo k několika demolicím přímo v centru města.
Asi k největším zásahům do historického jádra ale došlo v průběhu výstavby průtahu trasy Praha – Rozvadov severně a západně od historického jádra v letech 1983–1989. Tehdy byl dokonce zbourán i zbytek starých městských hradeb u řeky a veškerá zástavba na severní straně Přemyslovy ulice od Palackého náměstí až k CANu.
Zkapacitňování silniční sítě pokračovalo i po roce 1990, kdy se stala intenzita doprava mezi Prahou a Plzní téměř neúnosnou. K Plzni se postupně přibližovala nová dálnice D5, která okraje města dosáhla v roce 1995. Provoz veškeré tranzitní dopravy středem města byl však dále nemyslitelný, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě dálničního jižního obchvatu města. Ten byl dokončován postupně v letech 2003–2006. Na křižovatce Plzeň-západ trasa obchvatu plynule navazuje na další úsek dálnice D5 na Rozvadov a do Německa, dokončený v listopadu 1997.
Okolo roku 2000 se budovala ulice U trati, spojující ulice Borskou a U Prazdroje, která měla pomoci odvést dopravu ze zklidňované Americké třídy. Součástí stavby je také tzv. Most Milénia a přemostění Hlavního nádraží. Ve stejné době byla také vybudována Folmavská ulice spojující Novou Hospodu a novou průmyslovou zónu na Borských polích s Bory (Sukova ulice). náhled|Tunel Valík na dálničním obchvatu Plzně byl otevřen v říjnu 2006 V současné době se buduje velmi kontroverzní severojižní průtah městem. Již v roce 2004 byla dokončena jeho 1. část – čtyřproudová přeložka „klatovské“ silnice I/27, která odvedla dopravu z Litic a mimoúrovňově se kříží s obchvatem města. Komunikace dálničního typu prozatím končí nad vodní nádrží České údolí, do roku 2010 však má být hotov úsek kolem věznice Bory až po Sukovu ulici. Dále má silnice pokračovat kolem areálu Škodovky přes Husovo náměstí, kde by mělo dojít k dalším demolicím. Poté by překročila řeku Mži a Lochotínským parkem by vystoupala na Severní předměstí. Proti výstavbě se bouří mnohá občanská sdružení, která navrhují postavit západní obchvat města (kolem Skvrňan a Křimic), který by se tolik nedotkl zástavby a zeleně v obydlené zóně.
Dne 20. února 2023 byl otevřen západní okruh města spojující průmyslovou zónu Borská Pole, sídliště Skvrňany, městskou část Radčice a sídliště Košutka, kde se nachází mimo jiné důležitá obchodní centra. U Borských Polí se napojuje na silnici první třídy směr Domažlice a Německo. Na severním vyústění (u Košutky) zase na silnici I. třídy směr Karlovy Vary. Po obchvatu jezdí linky MHD 24 a 25. Šlo o největší a nejdražší stavbu v historii Plzeňského kraje.
Železniční doprava vlevo|náhled|Památkově chráněná budova stanice Plzeň hlavní nádraží (do roku 1989 Gottwaldovo) při rekonstrukci v roce 2023
Plzeň je jedna z nejvýznamnějších železničních křižovatek v ČR. Setkává se zde pět hlavních železničních tratí.
Největší význam má trať Praha–Plzeň (170), jež je společně s tratí Plzeň–Cheb (178) součástí 3. železničního koridoru – hlavní tepny železniční dopravy v Česku ve směru východ – západ. Koridor prošel rozsáhlou přestavbou trati, jak v úseku od Plzně do Chebu, tak od Plzně do Berouna, kde byl vybudován Ejpovický tunel, který je nejdelším železničním tunelem v ČR. Modernizace ve svém průběhu přinášela četná citelná dopravní omezení v osobní i nákladní přepravě, jejím výsledkem je ale zkrácení jízdních dob. Na celém území města jsou tyto tratě dvojkolejné a elektrizované. Na koridoru je v Plzni 5 stanic nebo zastávek: Plzeň-Doubravka, Plzeň hlavní nádraží, Plzeň-Jižní Předměstí, Plzeň-Zadní Skvrňany a Plzeň-Křimice. Na úseku Praha-Plzeň byla otevřena v roce 1862, zbylý úsek byl zprovozněn v rámci tzv. Dráhy císaře Františka Josefa z Vídně do Chebu v roce 1872.
Velmi důležitá je také železniční trať Plzeň – Furth im Wald, která také slouží pro spojení Čech s německem (zejm. s oblastí Bavorska). Trať, otevřená již v roce 1861, je sice pouze jednokolejná a není elektrizovaná (což se má ale brzy změnit), ale jsou po ní také vedeny i mezinárodní expresy linky Ex6. V Plzni má zastávky Plzeň hlavní nádraží, Plzeň-Jižní Předměstí a Plzeň-Skvrňany.
Rychlíky jsou vedeny také po trati Plzeň – Klatovy – Železná Ruda (170 do Klatov, zbytek 183), která vychází z Plzně jižním směrem na Klatovy a Šumavu. Na území města najdeme stanice nebo zastávky Plzeň hlavní nádraží, Plzeň zastávka, Plzeň-Doudlevce a Plzeň-Valcha (již nepoužívaná pro osobní dopravu). Trať byla otevřena v roce 1878.
Spojení se severními Čechami zajišťuje od roku 1873 jednokolejná neelektrizovaná železniční trať Plzeň–Žatec. I po této trati jsou vedeny rychlíky (např. linka R25 společnosti GW Train Regio do Mostu). Kromě stanice na hlavním nádraží má trať zastávky ještě na Bílé Hoře, v Bolevci a Plzeň-Orlík.
V neposlední řadě jmenujme trať z Plzně do Českých Budějovic (do Strakonic 191, pak 190), součást původní Dráhy Františka Josefa, otevřené v roce 1868, která je elektrizovaná a v některých úsecích dokonce i dvoukolejná. Také po této trati jsou vedeny rychlíky spojující přes České Budějovice například Plzeň s Brnem. V Plzni má kromě hlavního nádraží jedinou stanici – na Slovanech (osobní nádraží v Koterově bylo při modernizaci trati zrušeno, naopak byla vybudována nová železniční zastávka Plzeň-Slovany) . náhled|Modernizovaná železniční stanice v Křimicích Vzhledem k tomu, že Plzeň je město s velkými průmyslovými podniky (největší Škoda), má hlavní význam kromě dopravy osob také i doprava nákladní, vyváženy jsou hlavně dopravní prostředky a další stroje.
Hlavní železniční tratě procházejí městem z východu na západ a na jih od jeho centra; hlavní nádraží je umístěno dále od centra u konce Americké třídy, v místě, kde je dostupných mnoho spojů MHD. Původní budova z roku 1906 byla téměř zničena při náletech v roce 1945, po válce byla ale obnovena v původní podobě.
Příměstská a dálková autobusová doprava Autobusy mají značný význam nejen pro spojení mnohých míst západních Čech bez dostačujícího napojení na železnici s Plzní, ale také jako konkurence železnici v osobní dopravě dálkové.
Drtivou většinu regionálních autobusových spojů zajišťoval do 13. června 2020 podnik ČSAD autobusy Plzeň s podnikovým ředitelstvím a hlavními garážemi v ulici V Malé Doubravce v Plzni 4. Tento podnik zajišťoval provoz místních autobusových linek ve všech okresech Plzeňského kraje. Nejvýznamnější příměstské linky vyjíždějící z Plzně míří v rámci okr. Plzeň-sever do Nýřan, do Manětína, do Kralovic a do Nadryb; v rámci okr. Plzeň-jih potom do Přeštic, Merklína, Dolní Lukavice, Spáleného Poříčí nebo do Nepomuku. Významné jsou také linky směřující do Horšovského Týna a Domažlic, do Klatov, do Sušice,do Stříbra, Boru a Tachova a do různých částí rokycanského okresu (Rokycany, Radnice, Zbiroh, Mýto, Cheznovice, Strašice). Jedna linka pokračuje z Rokycan přes Strašice až do Hořovic v okrese Beroun. náhled|Moderní nízkopodlažní autobus IDPK dopravce Arriva Střední Čechy v Rokycanech Na zajišťování autobusového spojení Plzeňského a Karlovarského kraje se kromě ČSAD Plzeň podílela také společnost Autobusy Karlovy Vary. Z Plzně vyjížděly tímto směrem linky do Mariánských Lázní, Chebu a Aše (okr. Cheb), do Sokolova; do Toužimi, Bečova nad Teplou a Karlových Varů (okr. Karlovy Vary).
Od 14. 6. 2020 o linky v závazku veřejné služby Plzeňského kraje dopravce ČSAD autobusy Plzeň přišel a nahradil ho v plné šíři moderní dopravce ARRIVA Střední Čechy, kdy byl zřízen také revoluční integrovaný dopravní systém IDPK, který značně usnadnil a zefektivnil dopravu v kraji.
Svá specifika má autobusové spojení Plzně a Prahy, které může od dokončení dálnice D5 v roce 1995 směle konkurovat železnici, alespoň co se rychlosti přepravy týče. V tomto úseku jezdí dálkové spoje společností FlixBus a Student Agency (RegioJet) a také dálkové spoje ze západních průmyslových měst (např. Tachov) na Ukrajinu.
Plzeň je také zastávkou několika mezinárodních autobusových linek spojujících Prahu s mnoha městy západní Evropy. Na lince Praha – Paříž lze vystoupit také v Mannheimu a Saarbrückenu, linky směřující do Velké Británie lze využít pro spojení Plzně s Londýnem a Birminghamem. V provozu jsou také linky spojující Plzeň s různými městy na Slovensku a Ukrajině.
CAN