náhled|Kyrgyzský manaščy, vypravěč eposu Manas, v Karakolu
Ústní tradice, též orální tradice, je tradice existující a předávaná skrze ústní podání, která bývá majetkem a projevem určitého kolektivu. Před vznikem písemného záznamu, který je relativní novinkou v historii lidstva, byla v zásadě veškerá tradice předávána ústně.
Ústní tradice je typická pro lidovou kulturu, jejíž slovesná tvorba bývá označována jako ústní lidová slovesnost.Lidová slovesnost však není exkluzivně ústní, už od počátku existence písma byla zaznamenávána i písemně. Kromě ústního podání a písma navíc může být lidová kultura předávána i jinými prostředky, například napodobováním. To vede k některým zvláštním rysům projevů lidové kultury. Co se týče hudby, jedná se například o její proměnlivost, oproti fixované hudbě umělé, a její neulpívání na jednoduchých archaických formách, zároveň ústní podání vede k omezení rozsahu melodie, zhruba kolem čtyřiceti taktů. U lidové prózy pomáhalo ústní podání k udržení jejího regionálního charakteru, ale v případě, že došlo k jejímu písemnému zaznamenání, se dostávala do širšího povědomí. Příkladem jsou místní podání, kterým se dostalo celonárodního ohlasu prostřednictvím Jiráskových Starých pověstí českých.
Kromě slovesnosti k ústní tradici náleží ústní historie a ústní zákon (jako je zvykové právo).
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Tradice Kategorie:Ústní komunikace