Kostel Notre-Dame v Corme-Écluse je kostel postavený v románském stylu typickém pro oblast Saintonge. Kostel se nachází ve francouzské obci Corme-Écluse, v departementu Charente-Maritime v metropolitním regionu Nová Akvitánie asi 20 km jihozápadně od města Saintes.

Historie Kostel Notre-Dame, sídlo bývalého benediktinského kláštera abatyše v Saintes, byl kolem roku 1104 darován Ramnulfem Focaudim (biskupem v Saintes v letech 1083–1106) královskému opatství Saint-Jean-d'Angély „aby z něj měl vždy užitek a vlastnil jej na věčné časy“. Toto opatství je tedy původcem přestavby svatyně v polovině 12. století v románském stylu. Na desce připevněné na jižní stěně lodi jsou stále čitelné některé historické útržky: 1200, benediktini dokončili stavbu a vyzdobili kostel dubovou sochou Panny Marie; 1327, opat Saint-Jean-d'Angely a vyslanec papeže Jana XXII. se modlili před uctívaným obrazem; 1628, byla zavedena pouť k uctívání sochy; 17?3, socha je zohavena. Pachatel je potrestán. náhled|vlevo|Půdorys kostela.

Popis Půdorys kostela má tvar mírně asymetrického latinského kříže (severní rameno transeptu je delší než jižní). Hlavní loď se skládá ze dvou polí zakrytých klenutými klenbami. Je osvětlena třemi symbolickými okny, která byla přestavěna ve 13. století. Dvojitý oblouk odděluje hlavní loď od transeptu, jehož křížení pod zvonicí je zakryta kopulí. Jižní rameno transeptu se otevírá do apsidy s klenbou. Severní rameno, přestavěné v 17. století v neorománském stylu, je o něco delší než jižní a má obdélníkový půdorys bez apsidy. Toto rameno má portál se sloupy a torickými válečky. Za triumfálním obloukem začíná chór přímým klenebním polem a zakončeným půlkruhovou klenbou.

Kostel utrpěl během stoleté války a náboženských válek jen malé škody. Od konce 18. století byly prováděny údržbové práce, zejména uvnitř kostela. V roce 1822 byla zahájena rekonstrukce krovu zvonice a v roce 1852 bylo obnoveno západní průčelí kostela. Kolem roku 1860 proběhla další rekonstrukce, při které byla sakristie rozšířena o půlkruhovou přístavbu v prodloužení románské apsidy.

Od roku 1880 byla zahájena oprava střech a do zvonice byly umístěny nové zvony. V letech 1890 až 1900 byl hřbitov, který obklopoval kostel, přemístěn do „Fief des Rentes“ a bývalé pohřebiště bylo přeměněno na veřejné prostranství.

Od roku 1926 byla opravena střecha chóru a zvonice. V roce 1971 zahrnoval program prací sanace vnějších zdí, demolici falešné apsidy a sakristie, která zakrývala apsidu jižního transeptu.

V roce 1990 byly vstupní dveře do kostela nahrazeny dubovými křídly, byly vyspárovány kameny a nahrazen propadlý klenák oblouku. V roce 2000 nechala obec opravit mechanismus dvou zvonů ve zvonici, osvětlit budovu a provést další údržbové práce.

Kostel je od 19. listopadu 1910 zařazen na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury.

Výzdoba kostela Následující informace pocházejí převážně z publikací: Les Eglises de Saintonge od Charlese Connouého a Saintonge Romane od Françoise Eyguna.

Výzdoba kostela se soustřeďuje na západní průčelí, dále na zvonici a nakonec na římsu s modillony v apsidě. Uvnitř lodi nejsou žádné vyřezávané hlavice sloupů, pouze v křížení transeptu se nacházejí čtyři sloupy, které podpírají zvonici s vyřezávanou výzdobou, která však byla zničena, a další dvě sochy jsou na severní straně křížení.

Exteriér kostela

Západní průčelí náhled|západní průčelí Západní průčelí je charakteristické pro románskou architekturu v oblasti Saintonge: trojdílná v přízemí (prostřední vstupní portál orámovaný dvěma portály s falešnými dveřmi), nad nimi pás slepých arkád a vše zakončené trojúhelníkovým štítem s malým oknem. Průčelí je orámováno dvěma opěrnými pilíři a rozděleno na horizontální patra. Celá fasáda je zdobena motivy, které zcela postrádají náboženský symbolismus.

Přízemí Centrální vstupní portál je jen o málo větší než boční arkády. Polokruhový oblouk každého z portálů tvoří dva klenáky nesené dvěma sloupy s vyřezávanými hlavicemi. Každá archivolta je tvořena propletenými motivy postav lidí a zvířat.

Vnější klenba centrálního portálu spočívá na vysokých hlavicích s historickými motivy, které spočívají na krátkých a širokých sloupcích kontrastujících s přilehlými sloupky.

Střední portál má na svém velkém oblouku řadu ptáků, šest na každé straně, jejichž velikost se zvětšuje od spodních k nejvyšším. Dva ptáci na vrcholu pijí z vázy, kterou jim podává sedící postava na vrcholu oblouku. Tato postava natahuje ruce (které zmizely) a v každé ruce drží kalich.

Vnitřní vstupní portál a boční slepé arkády jsou zdobeny motivy lidí, zvířat a rostlin. Celý soubor těchto soch pochází z období mezi lety 1130 a 1140.

Některé turistické průvodce tvrdí, že ústřední postava je Kristus, který napájí dvanáct apoštolů, znázorněných dvanácti ptáčky. Je však nemyslitelné zobrazit Krista bez jakéhokoli identifikačního znaku (svatozář atd.). Navíc podobné sochy s ptáky v procesí, kde je jisté, že postavy nejsou Ježíš a apoštolové, jsou poměrně časté: kostel Notre-Dame d'Avy (Charente-Maritime), hned dvakrát. Ústřední postava, sedící s roztaženýma rukama a nohama, nenosí žádný předmět, ale drží dva nejbližší ptáky za zobák a krk. V Gironde najdeme podobné příklady: kostely v Gabarnacu, Haux, Saint-Martin-de-Sescas, Sainte-Croix-du-Mont. Jak poznamenává Eygun, žádný náboženský význam se zde neobjevuje.

Hlavice sloupů v přízemí Z osmi hlavic jsou pouze dvě autenticky románské: ta na severu, která je příliš poškozená, aby mohla být interpretována, a velká hlavice vlevo od vstupního portálu. Ostatních šest hlavic jsou napodobeniny z 19. století pocházející z restaurátorských prací z roku 1860.

Na každé z malých stran koruny je vidět muž na hřbetě lva. Hlavní strana a podstavec hlavice jsou pokryty listovím a liánami, které pokrývají veškerý dostupný prostor.

Muži, jejichž hlavy a část těla byly rozbity, mají na sobě krátké tuniky. Každý z nich má pravou ruku ponořenou do tlamy svého zvířete, zatímco levou rukou drží stonek nebo liánu, která se nachází na hlavní straně.

Lvi s krásnou hřívou mají přední tlapu zvednutou v heraldickém stylu; ocas je vztyčený a v sérii spirál se vrací mezi zadní nohy, kde splývá s listovím.

Symbolický význam tohoto zobrazení je klasický pro románské umění 11. a 12. století: hříšník, který neodolá pokušení přiblížit se ke zvířatům a pozemským věcem.

Varování před pokušením „zvířecích” instinktů člověka je společným tématem všech románských soch v kostele: modiliony na fasádě a v apsidě a také všechny hlavice oblouků na druhé úrovni fasády. To naznačuje, že šest chybějících hlavic bylo rovněž věnováno stejnému tématu.

Druhá úroveň fasády Druhá úroveň je tvořena slepou arkádou mezi opěráky. Tato arkáda s osmi polokruhovými oblouky je členěna devíti sloupky s historickými hlavicemi. Nad ní je římsa položena na deseti modillonech. Pět z nich, které jsou nejvíce poškozeny časem, jsou autenticky románské, ostatní pocházejí z restaurátorských prací z roku 1860. Románské modiliony jsou: č. 1, č. 4, č. 5, č. 8 a č. 10. Všechny představují varování před hříchy, zejména před smilstvem. Č. 1 a č. 10: Muž drží na kolenou ženu, která jí ovoce (jablko?), a na č. 10 se zdánlivě nahý pár objímá, nohy jednoho z nich obepínají stehna druhého. Tyto dvě vyobrazení varující před smilstvem jsou v románských kostelech na jihozápadě poměrně častá. Č. 4: je velmi poškozený. Vidíme pouze sedícího muže a těžko lze říci něco víc. Č. 5: Vidíme hlavu a hruď postavy s vlasy tvořenými listovými ornamenty. Tento centrální modillon římsy se zdá být pro toto zobrazení jedinečný. Modillon sice přispívá k listovému ornamentu, který zdobí sochy na fasádě, ale Eygun si klade otázku ohledně jeho stáří. Č. 8: je pravděpodobně hudebník, protože vidíme, že drží v ústech a v rukou válcovitý předmět, který může být trubka nebo píšťala. Hudebníci, akrobati byli povoláními prokletými církví, protože mohli v populaci vyvolávat myšlenky vedoucí k smrtelným hříchům. Často se objevují vyobrazení spojovaná se zlými bytostmi.

Hlavice sloupů arkád Všechny hlavice mají společné téma: „Příroda“, která pokouší člověka a uvězňuje toho, kdo podlehl. Vidíme liány, které obklopují lidi; lidi, kteří se přibližují ke zvířeti a vkládají ruku do jeho tlamy; zlé bytosti, které plivají rostlinné výhonky, které svážou neopatrného člověka. Č. 11: Na podstavci je ďábel s lvím ocasem, ovinutý úponky, a na rohu koše sedí muž mezi rostlinnými volutami. Ponořil obě ruce do tlamy zvířete (pravděpodobně lva). Č. 12: Muž v krátké tunice čelí divokému zvířeti. Natahuje k němu ruku. Č. 13: V koši jsou dvě kočkovité šelmy a na podstavci masky, které chrlí rostlinné motivy. Č. 14: Na obou rozích koše jsou zlé masky, které chrlí rostlinné motivy tvořící propletenec.

Č. 15: Na podstavci dva muži, sedící v podřepu, zadkem k zadku, chrlí rostlinné motivy. Na koši dva lvi, kteří se střetávají, s odvrácenými hlavami. Jejich ocasy jsou zatažené, pak vztyčené a zakončené květinami. Č. 16: Na hlavní straně je kentaur, který napíná luk, obklopený dvěma velkými ptáky, kteří mu klovou do ucha. Č. 17: Dva ptáci stojí proti sobě, s hlavami otočenými stranou. Klovou do úst dvou zlověstných masek, které jsou na rozích koše. Č. 18: Dva muži oblečení v tunikách sedí na rozích koše. Č. 19: Na podstavci je kočka spoutaná v rostlinných motivech a v rohu muž.

Třetí úroveň fasády tvoří jednoduchá štítová zeď s malým obloukovým oknem bez další výzdoby.

Apsida Zadní část kostela není tak bohatě zdobená jako západní průčelí. Jsou zde pouze opěrné pilíře, které se střídají s obloukovými okny. Její strohost však zmírňují figurální modillony. Většina modillonů je románská a najdeme na nich motivy, které byly drahé zadavatelům soch: varování před smrtelnými hříchy, zejména před smilstvem, pýchou a marnivostí.

Č. 1: Postava stojící s rukou vztyčenou. Zdá se, že drží palici, která symbolizuje smrtelný hřích hněvu (Ira). Č. 2: Stojící muž ukazuje levou rukou na nádobu (?) korunu (?) Č. 3: Sud Č. 4: Dvě postavy Č. 5: Pes drží v tlamě zobák ptáka. Č. 6: Šelma (vlk) požírá muže, nejprve jeho nohy.

Č. 7: Králík nebo zajíc, symbol nespoutané sexuality. Č. 8: Sedící muž si sahá na vlasy. „Dotýkači vlasů” jsou častí a představují smrtelný hřích marnivosti. Č. 9: Sedící muž natahuje ruku k tlamě zvířete (koně?). Č. 10: Hlava muže s dlouhými vlasy. Č. 11: Dva sedící muži. Jejich těla byla zničena. Zůstaly jen hlavy. Č. 12: Propletené linie

Č. 13: Muž a žena, kteří se objímají. Č. 14: Dva lvi s obrácenými hlavami a propletenými ocasy. Stejný modillon se nachází na presbytáři kostela Saint-Trojan v Rétaud. Nejčastějším vyobrazením tohoto stylu je nahý muž v podřepu, ukazující zadek a s hlavou otočenou o 180°. Byl to symbol hříšníka a homosexuality. Č. 15: Pták držící v zobáku hada. Č. 16: Dlouhovlasá tanečnice, která má na sobě dlouhé šaty s velmi širokými rukávy. Stojí v charakteristické póze: ruce má na pase. Kolem pasu má opasek s kulatou sponou, symbol často používaný k označení hříšníků a profesí, jako jsou hudebníci, akrobati, tanečníci, které církev „proklela“. Č. 17: Propletenec Č. 18: Zvíře s tyčí v tlamě. Č. 19: Dva hadi, kteří se ovíjejí kolem hlavy muže. Možná mu šeptají do ucha?

Zvonice

Zvonice, navržená na čtvercovém půdorysu, se tyčí na románském základu; její první patro s krásnou arkádou nesenou vysokými sloupy, římsami a modillony je také románské.

Horní patro bylo naopak přestavěno v 15. století. Je na obou stranách proříznuto široce vyklenutými lomenými okny. Rohy obložené pilastry, podpírají římsu a střechu z dutých tašek.

Modillony, které podpírají římsu zvonice, nejsou figurální. Všechny nesou geometrické motivy (hvězdy, šachovnice, diamantové hroty, kříže nebo propletené vzory).

K zvonici vede schodiště umístěné v kamenné věžičce přilepené ke zvonici.

Zvonice připomíná zvonici kostela Notre-Dame de Thézac: stejná čtvercová věž, stejné oblouky a především stejné zaoblené rohy tvořící sloupy.