Bazilika Saint-Seurin v Bordeaux je původem románský kostel z počátku 11. století, povýšený papežem Piem IX. na baziliku minor. Bazilika byla v roce 1840 zařazena na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury a v roce 1998 byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO jako součást poutních cest do Santiaga de Compostela.
Bazilika uchovává relikvie několika svatých, zejména svatého Severína Kolínského a svatého Forta.
Historie
Antické počátky Bazilika byla postavena na místě původního antického pohřebiště, kde se již od 4. století objevují křesťanské symboly. O přítomnosti křesťanů v Bordeaux v období pozdní antiky svědčí epitaf Flavinuse, vytesaný pod vyobrazením monogramu Krista do víka sarkofágu z doby mezi lety 365 a 385 n. l. Tento nález byl vykopán v roce 1909 a dnes je vystaven v Musée d'Aquitaine.
Legendy o založení Bazilika, pojmenovaná po čtvrtém biskupovi a patronu města Bordeaux, má své kořeny v 4. století. Podle legendy se svatý Seurin, původem z Orientu, setkal s budoucím svatým Amandem na základě božského vnuknutí. Řehoř z Tours o tom podává zprávu ve svém díle In gloria confessorum (Ke slávě vyznavačů): „biskup Amandus, který spravoval církev v Bordeaux, spatřil v noci ve snu Pána, jenž mu řekl: ‚Vstaň a jdi vstříc mému služebníku Severínovi...‘ – A hle, svatý Severín mu již kráčel naproti. Když se k sobě přiblížili, pozdravili se jmény, padli si do náručí, a poté co vykonali modlitbu a políbili se, vstoupili za hlasitého zpěvu žalmů do kostela. Tak se Severinus stal biskupem v Bordeaux.“
V 6. století si arcibiskup z Bordeaux objednal sepsání života svatého Seurina, podle něhož měl jeho příchod do Bordeaux proběhnout na základě výzvy anděla. Díky této legendě se kostel těšil velké proslulosti. Kanovníci, kteří byli ke kostelu přiděleni, získali velká privilegia, včetně práva provedení obřadu intronizace pro každého nového biskupa města.
Další slavná legenda praví, že císař Karel Veliký položil na oltář zdejší baziliky olifant (lovecký roh) rytíře Rolanda, který padl v bitvě u Roncevaux. O této události se zmiňuje i slavná Píseň o Rolandovi.
Jako významná zastávka na Svatojakubské cestě ve středověku byli poutníci zváni, aby navštívili kostel Saint-Seurin a tuto relikvii (olifant) spatřili.
Architektura náhled|vlevo|Pohled na baziliku z náměstí place des Martyrs-de-la-Résistance
5. století Navzdory legendám obklopujícím založení kostela je existence první náboženské stavby kolem poloviny 5. století doložena. Šlo pravděpodobně o kapli nebo oratoř. V 9. století tato stavba zanikla v důsledku normanských nájezdů.
11. – 13. století Na začátku 11. století byl vybudován románský kostel s tesařsky opracovaným krovem, vyznačující se bazilikálním půdorysem. Protože byl kostel hojně navštěvován poutníky na Svatojakubské cestě, přistoupili kanovníci kvůli nim k vyvýšení chóru a krypty, aby byly relikvie lépe viditelné. V tomto období byla bazilika dějištěm investitury, ceremoniálu stvrzujícího nástup k moci nad hrabstvím Bordeaux, zejména v případě akvitánských vévodů.
V průběhu 11. až 13. století byla vybudována hlavní loď a chór. Ve 13. století proběhla stavba jižního portálu, který byl později doplněn renesanční předsíní se sanktusníkem (zvonicí).
Tento vstup má podobu vstupního portálu lemovaného dvěma slepými arkádami. Portál zdobí čtrnáct soch představujících dvanáct apoštolů a dvě ženské postavy symbolizující Církev a Synagogu. Hlavní tympanon je vyzdoben výjevy Zmrtvýchvstání a Posledního soudu. Dva vedlejší tympanony zobrazují vlevo návštěvu svatých žen u hrobu a vpravo příjezd svatého Seurina, který se ve snu zjevil svatému Amandovi z Bordeaux.
Pětiboká předsíň, v níž se portál nachází, byla přistavěna později.
14. – 15. století V tomto období proběhla výstavba několika kaplí. Mezi nimi vyniká kaple Notre-Dame de la Rose (Panny Marie Růžencové), zasvěcená Panně Marii, ve které se nachází oltář konsekrovaný arcibiskupem Peyem Berlandem v roce 1444. Tato kaple je charakteristická stylem plaménkové gotiky, podobným pozdně gotické architektuře v Normandii a Anglii 15. století.
Poškození a barokní přestavba Ve dvou případech, v letech 1566 a 1698, se část kleneb kostela zřítila a způsobila značné škody. Na začátku 18. století byl architekt Jean-Baptiste Augier pověřen jejich rekonstrukcí a konsolidací pomocí pilířů, které byly opatřeny kamennými pásy. Během této přestavby Augier nařídil zasypání podlahy kostela, protože terén byl značně nerovný (rozdíl činil téměř tři metry). Tyto rozsáhlé práce vedly k zasypání krypty a zásadní úpravě úrovně podlahy západní předsíně z 11. století.
19. století náhled|Příčný řez bazilikou z roku 1850 Ačkoliv byla bazilika Saint-Seurin ušetřena škod během Velké francouzské revoluce, 19. století pro ni znamenalo věk hlubokých proměn. Koncem 20. let 19. století bylo na základě rozhodnutí farní rady (conseil de fabrique) rozhodnuto o restaurování západního průčelí budovy. K tomuto úkolu byl přizván architekt Pierre-Alexandre Poitevin (1782–1859), který vytvořil průčelí v novorománském stylu. Výstavba portálové předsíně následně zakryla původní románský vchod.
K výzdobě průčelí byl přizván sochař Dominique Fortuné Maggesi (1801–1892), umělec pocházející z Carrary, který se posléze stal nejvýznamnějším sochařem v Bordeaux. Vstup ozdobil sochami svatého Seurina a svatého Amanda, jejichž setkání je zachyceno na tympanonu. Na balustrádě horního patra vytesal dvě sochy – svatého Jana a svatého Petra. Tato sochařská díla dodávají fasádě jednotný ráz, který ladí s románskou zvonicí baziliky.
V roce 1840 byla bazilika Saint-Seurin v Bordeaux zapsána na seznam historických památek Monument historique. V návaznosti na toto zařazení byl zcela reorganizován chór a vytvořen nový mramorový oltář. Došlo k probourání arkád a na severní boční lodi vznikly kaple zasvěcené svatému Fortovi (biskupovi z Bordeaux) a Nejsvětějšímu Srdci Páně (Sacré-Cœur). Mistr vitráží Joseph Villiet vytvořil okna v hlavní lodi, která ilustrují biblické výjevy, ale i historii a legendy spojené s bazilikou.
Středověký mobiliář Podobně jako mnoho jiných kostelů byla i bazilika Saint-Seurin ve velké míře zbavena svého středověkého vybavení. Přesto se některé prvky dochovaly a dodnes umožňují udělat si představu o jejím tehdejším bohatství – příkladem jsou různé alabastrové retábly (oltářní nástavce) z 15. století.
Retábly (oltářní nástavce) Jeden z nich, zasvěcený životu Panny Marie, se nachází v kapli Notre-Dame de la Rose. Pozoruhodný je také další retábl z 15. století na hlavním oltáři, který ilustruje příběh svatého Seurina a slavnou legendu o holi svatého Martiala z Limoges.
Biskupská katedra a sedadlo v bazilice Saint-Seurin Kostel uchovává také bohatě opracovanou kamennou biskupskou katedru (trůn) z počátku 15. století, u které se dodnes dochovaly opěrky, opěradlo i baldachýn. Jedná se o velmi významný a vzácný kus vybavení, neboť byl vyhrazen pro nového arcibiskupa z Bordeaux. Ten musel před svým oficiálním jmenováním složit přísahu na relikvie svatého Seurina. V chóru baziliky se rovněž nachází v perfektním stavu další dochované biskupské sedadlo.
Chór a chórové lavice v bazilice Saint-Seurin V chóru se dodnes nachází dvaatřicet ze sedmačtyřiceti chórových lavic pocházejících z konce 15. století. Zbývající chórové lavice jsou dnes umístěny v chóru kostela Saint-Martin v L'Isle-Adam. Tyto lavice byly určeny pro kapitulu během bohoslužeb. Lavice zdobí vyobrazení světců, proroků a satirických scén.
Sochy v bazilice Saint-Seurin V bazilice Saint-Seurin se dodnes dochovalo několik soch ve velmi dobrém stavu. Například socha Notre-Dame de la Rose (Panny Marie Růžencové) je vyrobena z alabastru a pochází ze 14. století, stejně jako socha svatého Martiala z Limoges.
Legenda o Rolandově olifantu a hrob svatého Seurina Bazilika kdysi uchovávala ve svých zdech velmi prestižní relikvii, která se však do dnešních dnů nedochovala: Rolandův olifant. Roland byl udatný rytíř, který padl v bitvě u Roncevaux a byl pohřben v Blaye. Tradice praví, že tento slonovinový roh položil na oltář kostela Saint-Seurin samotný císař Karel Veliký. Relikvie se v kostele nacházela ještě v 17. století, ale před vypuknutím Velké francouzské revoluce pravděpodobně zmizela.
Hrob svatého Seurina je místem úcty již po staletí. Oltář svatého Seurina je přímo zmiňován v Písni o Rolandovi (11. století): „Na oltář urozeného svatého Seurina, pokládají Rolandův roh, plný zlata a mangonů. Poutníci, kteří tam putují, jej tam stále vídají.“
Hlavice sloupů západního portálu náhled|Hlavice v chodbové předsíni baziliky Saint-Seurin, z nichž jedna znázorňuje Obětování Izáka Abrahámem. Severní část. náhled|Hlavice v chodbové předsíni baziliky, z nichž jedna je zdobena ptáky klovajícími do hroznu vína. Jižní část. Západní trakt, pocházející z 11. století, sloužil dříve jako hlavní vchod do baziliky Saint-Seurin. V roce 1828 prošel novorománskou přestavbou pod vedením architekta Alexandra Poitevina. Tato nová fasáda zakryla tu původní, románskou. Průchod, kde se dříve shromažďovali katechumeni, kajícníci a poutníci, spojuje západní průčelí s hlavní lodí chrámu. Má půdorys ve tvaru písmene „T“, jehož svislé rameno směřuje na východ a končí u dveří vedoucích do lodi baziliky.
V široké arkádě umístěné u vchodu do chodby se nachází několika hlavic sloupů. Jedna z nich, vyrobená z bílého mramoru, je znovu použitou gallorománskou hlavicí, která s největší pravděpodobností pochází z Galénova paláce v Bordeaux.
Na protější straně arkády přitahuje pozornost velmi zvláštní „hlavice“. Byla pravděpodobně vytvořena v 19. století, kolem roku 1856, a představuje kenotaf (symbolický hrob): je na ní vidět svatý Seurin, zabalený v rubáši, ležící na slavnostním lůžku s malými sloupky.
Vstup do předsíně (chodbového typu), která je zaklenuta valenou klenbou, vede pod půlkruhovým obloukem. Ten spočívá na válcových sloupech, jež jsou mírně přisazeny ke zdi a stojí na rozšířených válcových patkách. Na každé straně tyto sloupy nesou řadu tří hlavic.
Na severní straně se nachází vyobrazení biblické scény obětování Izáka jeho otcem Abrahámem podle knihy Genesis. Na čelní straně hlavice je vytesán obětní stůl, na kterém leží Izák. Jeho nohy pokrčené vně stolu však naznačují, že se chystá vstát. Vlevo drží Abrahám v pravé ruce obětní zbraň, zatímco levou rukou svírá vlasy svého syna. V levém rohu hlavice je zobrazena postava, pravděpodobně anděl, který zadržuje Abrahámovu ruku se zbraní. Vpravo přichází beran, který bude obětován namísto Izáka.
Výjev je lemován dvěma dalšími hlavicemi menších rozměrů, na kterých jsou zobrazeny rostlinné a zvířecí motivy. Hlavice zcela vlevo je zdobena palmetami.
Naproti scéně obětování Izáka, na jižní straně, se nachází vyobrazení ptáků klovajících do hroznu vína – symbolu života a duchovnosti inspirovaného Novým zákonem.
Tato hlavice je rovněž lemována dvěma dalšími hlavicemi se zvířecími motivy. Ta, která se nachází více uprostřed, zobrazuje propletené hady vystrkující trojdílný jazyk. Na hlavici umístěné zcela vpravo jsou vytesáni monstrózní ptáci s vyvalenýma očima.
V tomto nádherném souboru hlavic si lze povšimnout abaku, který je zdoben pletenci nebo listy s rozmanitými motivy, jež rovněž tvoří propletence. Astragaly (prstence) jsou tvořeny jednoduchými oblými lištami bez jakéhokoliv vzoru. Na konci chodby vedou do lodi baziliky dveře, nad nimiž se dříve nacházel dnes již zaniklý románský tympanon a překlad.
Jižní portál náhled|Celkový pohled na jižní portál náhled|Římský hřbitov situovaný naproti jižnímu portálu baziliky V úrovni druhého klenebního pole stavby, vybudované mezi 12. a 13. stoletím, se v blízkosti zvonice postavené v letech 1538 až 1540 nachází jižní portál.