Ion Minulescu (6. ledna 1881 Bukurešť – 11. dubna 1944 tamtéž) byl rumunský spisovatel.
Jako středoškolák v Pitești založil s Al. Gherghelem časopis Luceafărul. V letech 1900 až 1904 studoval práva na Pařížské univerzitě, seznámil se s rumunskými umělci žijícími v Paříži jako byl malíř Gheorghe Petrașcu, sochař Constantin Brâncuși a herečka Marie Ventura. Ve své tvorbě Minulescu s hravostí a humorem navazuje na symbolismus a romantismus, jeho básnické začátky ovlivnili především Jean Moréas a Alexandru Macedonski. Po návratu do Bukurešti se zařadil k okruhu bohémů okolo kaváren Casa Capșa a Kübler, používal také pseudonymy I. M. Nirvan a Koh-i-Noor. Od roku 1905 publikoval časopisecky a v roce 1908 vydal svoji první sbírku básní Romanţe pentru mai târziu (Romance na později). K jeho literárním souputníkům patřili Dimitrie Anghel, Eugen Lovinescu, Tudor Arghezi, Nicolae Davidescu a George Bacovia. Přispíval do časopisů Viața literară și artistică, Sămănătorul, Viitorul a Sburătorul, krátce vedl vlastní periodikum Revista celorlalţi. Věnoval se překladům, literární a divadelní kritice, propagoval v Rumunsku dílo Alberta Samaina a Henriho de Régniera.
Od roku 1922 byl Ion Minulescu vedoucím odboru na rumunském ministerstvu kultury. Pro bukurešťské národní divadlo napsal hry Pleacă berzele a Lulu Popescu a v letech 1926 až 1934 byl jeho ředitelem. K jeho významným dílům patří romány Roșu, galben și albastru (Červená, žlutá a modrá, narážka na barvy rumunské vlajky, autor zde popisuje poměry v zemi za první světové války) a Corigent la limba română (Propadlík z rumunštiny, vzpomínky na studentská léta) a sbírka fantastických povídek Cetiți-le noaptea (Čtěte to v noci). Byl příznivcem a sběratelem moderního umění, především malíře Theodora Palladyho. Jeho čtení nahrál Hubert Pernot a Minulescu se tak stal prvním rumunským spisovatelem, jehož hlas byl zachycen na zvukovém záznamu. V roce 1928 mu byla udělena Národní cena za poezii. V závěru života se stal svobodným zednářem. Zemřel na infarkt při bombardování Bukurešti na konci druhé světové války.
Oženil se s básnířkou Claudií Millianovou, jejich dcerou byla výtvarnice Mioara Minulescuová. Jeho byt na ulici Gheorghe Marinescu poblíž Paláce Cotroceni se stal muzeem a na jeho památku je udělována Minulescuova literární cena.
Reference
Externí odkazy
Poetii Nostri
Kategorie:Rumunští spisovatelé Kategorie:Rumunští básníci Kategorie:Rumunští dramatici Kategorie:Narození v roce 1881 Kategorie:Narození 6. ledna Kategorie:Narození v Bukurešti Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Úmrtí 11. dubna Kategorie:Úmrtí v Bukurešti Kategorie:Muži