Ham House je anglické šlechtické sídlo s okrasnými zahradami a parkem nacházející se v londýnské čtvrti Ham, v městském obvodu Richmond upon Thames, na jižním břehu řeky Temže. Patří k dobře dochovaným příkladům stuartské architektury 17. století v Anglii a je ceněno jak pro svou architekturu, tak pro mimořádně zachovaný interiér a zahrady.
Původní dům byl postaven v letech 1609–1610 pro sira Thomase Vavasoura a v letech 1672–1674 byl rozšířen a přestavěn pro vévodu a vévodkyni z Lauderdale, kteří společně proměnili Ham House v honosné šlechtické sídlo. Původní třípodlažní cihlová budova s půdorysem ve tvaru písmene H byla upravena tak, že prostor mezi křídly na jižní straně byl zastavěn a budova téměř zdvojnásobila svou velikost. Po smrti vévodkyně v roce 1698 byl dům po dalších 250 let domovem jejích potomků z prvního manželství, rodiny Tollemacheových. Od roku 1948 je budova a přilehlé zahrady a park majetkem National Trust.
Ham House je památkově chráněnou budovou I. stupně a okolní park a formální zahrady jsou zapsány jako památky II*. stupně. Je mezinárodně uznáván pro svou sbírku obrazů, nábytku a textilií, která byla z velké části shromážděna před 400 lety. Venku dům obklopují otevřené i formálně zrestaurované zahrady ze 17. století.
Historie Původní budova byla dokončena v roce 1610 Thomasem Vavasourem, alžbětinským dvořanem a rytířem maršálem krále Jakuba I. Její architekt není znám, ale existují nákresy Roberta Smythsona a jeho syna Johna. Později se dům pronajímal a poté ho zakoupil William Murray, blízký přítel a příznivec krále Karla I. Během anglické občanské války byly dům i velká část panství zabaveny, ale Murrayova manželka Catherine je získala roku 1646 po zaplacení pokuty 500 liber zpět. Jejich dcera Elizabeth Murray, hraběnka z Dysartu, hrála důležitou roli v intrikách anglické občanské války a později při obnově monarchie. Po smrti svého otce se v roce 1655 úspěšně vypořádala s převládajícími protikrálovskými náladami a udržela si nad panstvím kontrolu. náhled|Hendrick Danckerts Ham House z jihu, kolem roku 1675 Ham House dosáhl svého největšího rozkvětu po roce 1672, po druhém sňatku Elizabeth s Johnem Maitlandem, prvním vévodou z Lauderdale. Po obnovení vlády Karla II. zastávali manželé důležité funkce u dvora. Vévoda byl členem kabinetu a zastával významné funkce ve Skotsku a vévodkyně měla velký společenský a politický vliv. V letech 1672–1674 uskutečnili ambiciózní program rozvoje a zkrášlování svého sídla. Budova téměř zdvojnásobila svou velikost a byla vybavena soukromými apartmány pro vévodu a vévodkyni, stejně jako honosnými ubytovacími apartmány pro návštěvníky. Zařízení a opulentní výzdoba domu odopovídaly nejvyšším standardůn dvorského vkusu. Lauderdaleovi nashromáždili pozoruhodné sbírky obrazů, tapisérií a nábytku a upravili zahrady a pozemky tak, aby odrážely jejich postavení ve společnosti i postavení jejich hostů.
Po smrti vévodkyně přešel majetek na její potomky. Ve 30. letech 18. století provedl čtvrtý hrabě z Dysartu Lionel Tollemache větší úpravy při rekonstrukci budovy. Pozdější generace majitelů se většinou soustředily na zachování domu a jeho sbírek. Rodina si neudržela vysoké postavení u dvora, které Lauderdaleovi zastávali za vlády Karla II., pátý hrabě odmítl kvůli jisté excentricitě a zdrženlivosti rodiny žádost krále Jiřího III. o návštěvu Ham House. Po smrti devátého hraběte, posledního, který v domě žil, přešel majetek v roce 1935 na jeho bratrance z druhého kolene Lyonela, který jej spolu se svým synem, majorem Cecilem Lyonelem Tollemachem, v roce 1948 daroval organizaci National Trust. V druhé polovině 20. století prošel dům i zahrady rozsáhlou rekonstrukcí a odborným průzkumem a byly otevřeny pro veřejnost. Ham House se stal oblíbeným místem pro natáčení filmů a televizních produkcí, které využívají dobové interiéry a zahrady.
Budova náhled|Ham House, pohled z jihozápadu|vlevo náhled|470x470pixelů|Plán interiéru Ham House. Legenda: 1 – Bílá komnata, 2 – Pracovna vévodkyně, 3 – Masná komora, 4 – Salonek, 5 – Mramorová jídelna, 6 – Vévodova komnata, 7 – Vévodčina ložnice, 8 – Vévodova šatna, 9 – Hlavní schodiště, 10 – Velký sál, 11 – Nápojová komora, 12 – Správcovská místnost, 13 – Kaple, 14 – Zadní salon, 15 – Královnina komnata, 16 – Královnina ložnice, 17 – Předpokoj královniny ložnice, 18 – Knihovní komnata, 19 – Knihovna, 20 – Hlavní schodiště, 21 – Kulatá galerie, 22 – Severní salon, 23 – Dlouhá galerie, 24 – Muzejní komnata, 25 – Zelená komnata Ham House je postaven z červených cihel, má tři podlaží, sedlovou střechu, kvádrové obklady a výrazně symetrické průčelí. Budova si zachovala původní dispozici i řadu konstrukčních prvků ze 17. století. Představuje dva výrazně odlišné architektonické styly a období. Severní fasáda si zachovává jakobínské klenuté lodžie po obou stranách hlavního vchodu a zahrnuje také řadu mramorových a olověných bust, které pokračují do bočních stěn nádvoří. Jižní fasáda v karolínském stylu je volně inspirována klasickým stylem, který se rozšířil z kontinentální Evropy.
Budova byla původně postavena podle tradičního alžbětinského plánu ve tvaru písmene H. Jižní část směřující do zahrady byla při přestavbě Lauderdaleových uzavřena. Stavba si zachovala mnoho původních jakobínských a karolínských prvků a vybavení, z nichž většina je ve velmi zachovalém stavu, a je vzácným pozůstatkem luxusu a vkusu 17. století.
Renovace zahrnovala také instalaci oken s posuvnými křídly, francouzský vynález, který byl v Anglii zdokonalen pomocí závaží a kladek. Východní průčelí budovy si zachovalo mnoho oken ze 17. století, stejně jako dveře na hlavní schodiště a dveře ze soukromých komnat vévodkyně do třešňové zahrady. Západní průčelí domu obsahuje směs oken ze 17. a 18. století a dlouho sloužilo jako vchod pro služebnictvo. Na západní straně domu se nacházely budovy jako pekárna, lihovar, lázeňský dům, mlékárna a ledárna, některé z nich se nedochovaly.
Památková ochrana Historic England je organizace, která se zabývá ochranou historického dědictví Anglie a je zodpovědná za zápis budov do seznamu památek. Existují tři stupně památkové ochrany: stupeň I, stupeň II* a stupeň II, první stupeň se vztahuje na budovy mimořádného významu.
Ham House je budovou s prvním stupněm památkové ochrany. Park a zahrada jsou zapsány jako památka II*. stupně. Některé okolní prvky jsou památkami II. stupně: přední nádvoří, vstupní brány a zábradlí, zahradní zdi a jižní brány, oranžérie (používaná jako čajovna), ledárna, služební dvůr na západ od domu a vrátnice.
Interiér náhled|Velký sál náhled|Kaple Ham House je mimořádný tím, že si zachoval velkou část svého původního interiéru ze 17. století a nabízí tak vzácnou ukázku stylu dvora Karla I. a Karla II. Bohatě zdobené interiéry zahrnují barokní nástěnné malby od Antonia Verria, propracované štukové výzdoby, které byly populární během karolínské éry, vzácné příklady damaškových závěsů a zdobené schodiště s vystavenými zbraněmi. V komnatách domu jsou vystaveny sbírky obrazů, portrétů a miniatur ze 17. století, kromě toho také komody, tapiserie a nábytek, které nashromáždily a uchovaly generace rodin Murrayů a Tollemacheů.
Velký sál Tato místnost je součástí původní stavby z roku 1610 a v souladu s anglickou gotickou a tudorovskou tradicí je umístěna mimo střed budovy. Mohla být využívána jak k jídlu, tak k zábavě. Charakteristická černobílá mramorová podlaha ve tvaru šachovnice pravděpodobně pochází také z původní stavby. Na počátku 18. století byla místnost rozšířena směrem vzhůru otevřením stropu do místnosti nad ní, dnes známé jako kruhová galerie. V místnosti se nachází řada velkých a významných obrazů.
Kaple Místnost dříve sloužila jako rodinný obývací pokoj, ale během rozsáhlé renovace v 70. letech 17. století byla přeměněna na kapli. Byla vyzdobena karmínovým sametem a damaškovými tapiseriemi, které byly po smrti vévody v roce 1682 nahrazeny černým sametem. Kaple byla navržena pro protestantské bohoslužby, nicméně na konci 19. století ji manželka 8. hraběte používala pro římskokatolické bohoslužby. náhled|258x258pixelů|Hlavní schodiště
Hlavní schodiště Schodiště vzniklo v letech 1638–39 pro Williama Murraye na východním konci velkého sálu jako součást vylepšení domu, která odrážela jeho rostoucí postavení u dvora. Ozdobně vyřezávaný oblouk označuje vstup z velkého sálu ke schodišti, které bylo navrženo jako velkolepá procesní cesta umožňující přístup do státních apartmánů v prvním patře. Konzolové schodiště se tyčí přes tři patra nad čtvercovým schodišťovým prostorem. Balustráda je tvořena ručně vyřezávanými prolamovanými dřevěnými panely zobrazujícími válečné trofeje. Každý panel je jiný, s různými vyobrazeními zbraní a brnění, včetně sady koňského brnění. Široká škála zbraní zahrnuje polní děla s dělovými koulemi a sudy se střelným prachem, meče, štíty, toulce se šípy a halapartny. Na obložení stěn se objevují také delfíni, sloní hlavy, draci a další fantastická stvoření, spolu s vojenskými bubny a trubkami. Válečné motivy těchto panelů jsou proloženy reliéfními řezbami bobkových listů, bohatě vyřezávanými sloupky s košíky ovoce pro umístění svícnů a miniaturními girlandami zdobícími vnější řetěz. Na stěně schodiště visí sbírka kopií starých mistrovských obrazů ze 17. století v původních vyřezávaných rámech. náhled|Sir Peter Lely: Vévoda a vévodkyne z Lauderdale, cca 1675
Kruhová galerie Před rozšířením velkého sálu sloužila tato místnost jako jídelna a vytvořil ji William Murray ve 30. letech 17. století. Ozdobný bílý štukový strop zhotovil Joseph Kinsman, mistr řemeslník a člen londýnské společnosti štukatérů. Bílé sádrové oválné girlandy s ovocem, květinami a stužkami kontrastovaly s propracovaným vlysem, který byl původně zbarven modře a zlatě.
Mezi významné obrazy patří poslední portrét Elizabeth Murray, hraběnky z Dysartu a vévodkyně z Lauderdale, od Petera Lelyho, namalovaný kolem roku 1680, a portrét vévody z Lauderdale Johna Maitlanda s chotí od stejného malíře datovaný kolem roku 1675.
Severní salonek náhled|Severní salonek Po večeři se hosté odebrali do přilehlého severního salonku, kde pokračovali v konverzaci. Tato místnost byla vyzdobena ve stejné době jako jídelna a později byla doplněna gobelíny. Kinsman pokračoval ve své propracované štukové výzdobě bílého stropu i v této místnosti. Hluboké trámy obklopují obdélníky plné individuálně vyřezávaných plodů a květin.
Pozoruhodným kusem nábytku v této místnosti je sekretář z dubového a cedrového dřeva potažený vlnkovanými slonovinovými panely na vnější i vnitřní straně. Po otevření odhaluje 14 zásuvek. Vnitřní dvířka skrývají malé zásuvky, další tajné zásuvky a přihrádku. Sekretář je považován za nejpůsobivější kus nábytku navržený nebo zakoupený pro tento dům.
V místnosti je také pozoruhodná sada barevných gobelínů zobrazujících roční období. Tapiserie byly v Evropě důležité pro zajištění komfortu v chladných panských sídlech a jako statusové předměty kvůli své ceně. Sady s motivy zobrazujícími roční období nebo měsíce byly populární a měly řadu variací zobrazujících příslušné sezónní činnosti, jako je dojení v dubnu, orání a setí v září a výroba vína v říjnu. náhled|Dlouhá galerie
Dlouhá galerie Dlouhá galerie byla součástí původního domu z roku 1610, ale v roce 1639 ji William Murray rozsáhle zrekonstruoval. Sloužila jako tělocvična i galerie, kde byly vystaveny portréty členů rodiny a významných královských příbuzných. Propracované vyřezávané zlacené rámy obrazů pocházejí ze 17. století.
Je zde také vystaveno několik pozoruhodných kusů nábytku – sekretář s květinovou intarzií z roku 1675, který je nejstarším exemplářem v Anglii, japonská lakovaná komoda z roku 1650 nebo čínská lakovaná truhla na prádlo. náhled|255x255pixelů|Krb v zelené komnatě
Zelená komnata