náhled|Starověký řecký talíř zobrazující ryby, populární pokrm ve starověkém Řecku, zhruba z roku 350 př. n. l. náhled|Starořecká soška zobrazující ženu připravující chleba, zhruba z roku 500 př. n. l. Kuchyně starověkého Řecka byla skromná, vycházející ze středomořských podmínek. Mezi její základná suroviny patřily obilniny (především pšenice a ječmen) a luštěniny, dále se používaly i olivy, ovoce, zelenina, sezam, maso nebo ryby.The Emergence of Civilisation: The Cyclades and the Aegean in The Third Millennium BC, 1972, s. 280. Doklady o starořecké kuchyni pocházejí z četných historických textů, dochovalo se i několik starořeckých kuchařek, několik receptů obsahuje i Athénaiovo dílo Deipnosophistai. Autorem nejstaršího kuchařského receptu je pak Mithaikos ze Syrakus, který v 5. století př. n. l. radil připravovat rybu gospici se sýrem a olivovým olejem. Krom toho o starořecké kuchyni a zvycích spojených s jídlem vypovídají i antická literární díla.
Mnoho kulinářských postupů vzniklých ve starověkém období se udrželo i v současné řecké kuchyni (a potažmo i v širší kuchyni středomořské).
Starořecké pokrmy a nápoje Základem kuchyně starověkého Řecka byl chléb, připravovaný na mnoho způsobů, někdy používaný i jako nádobí. Krom chleba se připravovaly i další druhy pečiva, například placenta, plochý koláč plněný sýrem (jehož obdobou je současná rumunská plačinta), a také kaše. Připravovala se i celá řada sladkostí, obvykle z medu, například sladké sezamové tyčinky. Z luštěnin se nejčastěji připravovaly polévky, například čočková nebo fazolová. Hojně rozšířené byly i mléčné výrobky, převážně z kozího mléka, například sýr nebo jogurt, mléko jako takové se ale nepilo, neboť pití mléka bylo považováno za barbarské. Rozšířené bylo rybí maso, z ryb se vyráběla i silně aromatická rybí omáčka gáros, která později pod názvem garum zdomácněla i v kuchyni starověkého Říma. Maso bylo rozšířeno méně, nicméně ve starém Řecku se bylo možné setkat s masem vepřovým, kuřecím i zvěřinou (například s masem ze zajíců nebo drobných ptáků). Ze zvířat se využívaly i vnitřnosti nebo krev, ve Spartě se pak připravovala černá polévka z vepřové krve a octa, která měla dodávat spartským bojovníkům sílu. Populárním předkrmem byly olivy, s jídlem se často podávalo i ovoce, například fíky nebo granátová jablka. Mezi používaná koření patřil například pepř, fenykl, anýz nebo kopr. Z ječné mouky, vody a bylin se připravoval hustý nápoj tzv. kykeón, který měl patrně psychoaktivní účinky, soudě podle jeho používání při eleusinských mystériích.
Jídla se obvykle zapíjela vodou. Staří Řekové měli také velmi rozvinuté vinařství, vyráběla se bílá i červená vína mnoha typů, včetně vín ochucených pryskyřicí (retsina). Ve většině oblastech měly ženy zcela zakázáno pít víno, doklady o pití vína ženami jsou pouze ze Sparty. Víno se zpravidla pilo ve formě vinného střiku, ředěné vodou. Z vína se vyráběl i ocet. náhled|Malba zobrazující muže, který si nabírá víno z krátéru za pomoci oinochoé, aby si naplnil svůj kylix, zhruba z roku 490 př. n. l. náhled|Reliéf z 5. století př. n. l., zobrazující vývoj ze starořeckých bájí: Triptolemos dostává od bohyně Démétér pšeničná zrna (a posléze se jako první člověk naučí obdělávat půdu).
Nádobí Ve starém Řecko se používalo nádobí ze dřeva, kovu, bronzu, terakoty i keramiky. Některé kusy nádobí byly bohatě zdobeny a patří mezi nejvýznamnější díla starověkého řeckého výtvarného umění.
Příklady starořeckého nádobí:
Amfora, větší multifunkční nádoba používaná především na tekutiny, například na olivový olej Fiálé, bezuchá mísa Kantharos, větší pohár používaný na pití Krátér, větší nádoba s uchy po stranách Kylix, mělká číše na pití vína Lebés, větší nádoba, patrně používaná na vaření a míchání vína Oinochoé, nádoba na nabírání vína Psyktér, nádoba na ochlazování vína
Starořecké zvyky spojené s jídlem Pokud jde o podávání jídla, muži a ženy zpravidla jedli odděleně, přičemž muži vždy jedli první.Dalby, A. Siren Feasts: A History of Food and Gastronomy in Greece. London: Routledge, 1996. s. 5. Jídlo v domácnostech zpravidla připravovali otroci, v chudších domácnostech, které otroky nevlastnily, pak ženy. V bohatších rodinách se pořádaly velké hostiny, například tzv. symposia, bujaré večírky spojené s pitím vína, přístupné pouze mužům.
Ve starověkém Řecku existovalo i vegetariánství, to bylo spojováno především s některými filozofy, nebo sektami jako bylo pythagorejství a orfismus.
Odraz v antické literatuře Mnoho informací o starověké řecké kuchyni i zvycích spojených s jídlem přináší i antická řecká literatura, například Aristofanovy hry. Ve hře Mír je například zmíněno, že podávání pokrmů z cibule a sýra je typické pro vojenské prostředí. Ve stejné hře je úsloví byl ponechán jen o ječmeni použito v podobném kontextu jako byl pouze o vodě a chlebu. Ve hře Ženský sněm pak Aristofanés popisuje fiktivní pokrm s dlouhým názvem lopadotemachoselachogaleokranioleipsanodrimhypotrimmatosilphioparaomelitokatakechymenokichlepikossyphophattoperisteralektryonoptekephalliokigklopeleiolagoiosiraiobaphetraganopterygon, který v doslovném překladu přibližuje pokrmy podávané na starořecké hostině. Název v překladu znamená solené ryby a ústřice, rybích hlav zbytečky, polité omáčkou silfia, med a česnek, pyskouni, tloušti a holubi, siváci, kohouti, mozečky vařené, zajíci s moštovou omáčkou, chrustavky, paštiky z drobů a křidélek., verše 1170-1176 Platónův dialog Symposion zase přibližuje typický průběh symposia.
V Homérově sáze Ílias a Odysseia jsou zmíněna tři jídla během dne: ariston, dorpon a deipnon. Slovo ariston označovalo první ranní jídlo dne, dorpon pak večerní jídlo, zatímco deipnon označoval pouze jídlo, bez ohledu na čas.
Odkazy
Reference
Související články
Řecká kuchyně
Kategorie:Starověká řecká kultura Kategorie:Řecká kuchyně